Úvahy Vojtěcha Filipa nad "rodinným stříbrem" České republiky zdají se být poněkud scestné. Nebyla to právě strana předcházející současné KSČM, která za několik desetiletí trvající silnou podkapitalizací tohoto sektoru (a nejen tohoto) a špatnou diverzifikací odbytového trhu způsobila problémy po rozpadu komunistického režimu? Ano, určitým problémem byla i ztráta východních trhů, ale to i nadále potvrzuje teorii o špatné diverzifikaci odbytu.

S čím se dá naopak souhlasit, je fakt, že současné hospodářství ČR bude nadmíru závislé na automobilovém a jemu přidruženém průmyslu (po otevření automobilky Hyundai v Nošovicích).

V zájmu vlastního přesvědčení hájí Vojtěch Filip myšlenku, že těmto manažerům zahraničních společností nezáleží na životě lidí, kteří v jejich továrnách vyrábějí hodnotu. Určitě je na místě domněnka, že se na trhu nesetkáte s firmou či společností, která by upřednostňovala cizí zájem před zájmem svým. Tak praví suchá teorie. Avšak v žádném případě se nejedná o jednostranný vztah majitelé-zaměstnanci ale strohá úvaha, že by tito majitelé a řídicí pracovníci neměli milionové či mnohamilionové zisky bez těchto zaměstnaných lidí je relevantní jako úvaha, že bez těchto majitelů a manažerů zahraničních firem by tito lidé neměli mnohdy vyšší než průměrné platy v oboru.

Adam Smith činnost vystihl přesně:

Dalším diskuse hodným výrokem je "Boj o Zákoník práce dokazuje, že i tady jde na prvním místě o zisk. Každá uzákoněná práva lidí práce tento zisk omezují." Naopak firmy se chovají sociálně a solidárně ke všem občanům, pokud chtějí "lepší" pracovní právo pro všechny. Regulovaný pracovní trh EU je důkazem, že nadměrná ochranářská politika nezaměstnanost zvyšuje, a tím, kdo to nakonec odskáče, bude právě ten demotivovaný dlouhodobě nezaměstnaný, na kterého se při přídělu nedostalo.

Bývá těžké nepodělit se s veřejností o stanovisko, zvláště pak v situacích, kdy je společnost klamána a dezinformována.

Ačkoliv slova jako "Česká republika by měla být ráda právě za tyto zahraniční firmy a jejich kapitál" nezní mnohým uším zrovna libozvučně, je to skutečnost. Přes problémy počátku devadesátých let je Česká republika v současné době jednou z nejvyspělejších ekonomik nově přistoupivších států Evropské unie. A nemalou měrou se na tom zasloužil právě zahraniční kapitál (ačkoliv mnohdy za vysokou cenu podpory zahraničních firem od státu na úkor firem domácích).