Přemýšlejte, prosím, v delších časových horizontech a sledujte na jedné straně rétoriku velmocí a na druhé straně ovoce, jež vyrůstá z konkrétních činů, které po rétorice vždy následují. Velmi se obávám, vážený pane senátore, že jste natolik dobrý člověk, že mnoha věcem prostě věříte (pardon) a vlastně tak nechcete prohlédnout, že v moderním světě je (bohužel) dosahováno vytčených cílů mistrnou rétorikou a především falší či přetvářkou.

Česká republika se může stát mostem mezi Orientem a Okcidentem a tuto roli jí přeji.

Odmítání radarů neznamená nějaké slabošské postavení, ale právě naopak, je to riskantní sázka, a je velmi pravděpodobné, že oba soupeřící tábory (nebo kolik jich dnes vlastně je? víte??) se této zdánlivé slabosti pokusí využít. Nicméně pouze velmi odvážná země se může pokusit ukázat, že "jiný svět je možný".

Pane senátore, asi není smyslem těchto slov sebrat logické či racionální argumenty, které by Vás přesvědčily. Možná Vás však něco v tomto e-mailu zaujme natolik, že dokážete vnímat přítomnost i v dalších rovinách, které jsou též (!) velmi důležité. Možná se klíč nachází právě v nich.

Odmítání radarů USA není kvůli strachu z případného napadení, i když právě toto je velmi pádný a vlastně zcela zásadní argument, a každý, kdo by tvrdil, že se kvůli radarům ČR nemůže nic stát, je pouze nevěrohodný podvodník. Odmítání radarů USA vychází naopak z vnitřní síly, která se snaží udržet možnost dobrého budoucího vývoje světa, aniž by si jedna strana (pochopitelně ta silnější či bohatší - což jsou v určitém kontextu identické pojmy) násilně přisvojila pravdu a pomocí své síly ji druhým nutila.

Pane senátore?

S úctou

Michal Rusek, Samotišky

PS: Autor se tímto omlouvá, že výše uvedený dopis nechal zveřejnit dříve, než mu přišla odpověď od pana senátora. Avšak je názoru, že v takto závažné otázce, kdy opravdu jde o dny a hodiny, je časové hledisko natolik důležité, že si dovolil porušit korespondenční etiketu.