David Hlušička se například (v souvislosti s postojem mladoboleslavské Škodovky) snaží vyvrátit přesvědčení Vojtěcha Filipa, že manažerům zahraničních společností nezáleží na životě lidí, kteří v jejich továrnách vytváří hodnoty, a pomáhá si přitom citací Adama Smithe. Ta je ovšem trochu o něčem jiném, než je diskutovaný problém. V tomto případě nejde totiž o výši příjmů či výhod pro zaměstnance, ale o to, jak zabránit bezohlednému chování nadnárodních koncernů nejen vůči zaměstnancům ale i státu. Je naivní si myslet, že lze přesvědčovat nadnárodní společnosti o tom, jak prospěšné jsou jejich investice v určitém státě, když si tyto koncerny sami kladou podmínky za jakých tu budou podnikat. Takovému stavu by se asi divil i Adam Smith. Další problém je obsažen hned v úvodní větě: "Pomineme-li určité implicitní osobní narážky předsedy ÚV KSČM Vojtěcha Filipa na osobu Martina Jahna (resp. I na jeho předchozí působení) ..." Solidně diskutující by neměl opomíjet žádná témata. Co když lidi nejvíce zajímá právě to, co jsou zač ti, kteří se v jednu chvíli tváří, že dělají vše ku prospěchu své země a za pár měsíců se stejným zápalem dávají najevo, že zájem státu je pro ně nepodstatný? Možná se jedná o projev určité flexibility, což je vlastnost vysoce ceněná u ekonomů, ale běžnému občanovi se musí notně jevit jako bezzásadovost. Jedinou zásadou tu zůstává akorát zisk na prvním místě, bez ohledu na dopady pro společnost. O tom konec konců může svědčit i postoj managementu již zmiňované mladoboleslavské Škodovky, jenž by se dal lidově vyložit také takto: Pokud nás EU nenechá beztrestně se podílet na ničení ovzduší, tak dáme všem zaměstnancům výpověď a odstěhujeme se někam, kde nás nechají v klidu "škodit." A nakonec k diskusi o Zákoníku práce. Přiznám se, že jsem jeho novou verzi ještě nečetl a tudíž nejsem schopen ho dostatečně posoudit. Ale na to, abych se mohl vyjádřit k výroku pana Hlušičky, ho snad ani znát nepotřebuji: "...Naopak firmy se chovají sociálně a solidárně ke všem občanům, pokud chtějí "lepší" pracovní právo pro všechny. Regulovaný pracovní trh EU je důkazem, že nadměrná ochranářská politika nezaměstnanost zvyšuje, a tím kdo to nakonec odskáče, bude právě ten demotivovaný dlouhodobě nezaměstnaný, na kterého se při přídělu nedostalo." Jinými slovy, čím méně práv budou zaměstnanci mít, tím lépe a solidárněji se k nim budou jejich zaměstnavatelé chovat. Tomu, co napsal, snad nevěří ani sám autor. Navíc se ohání slovem "důkaz", ale žádný nepředkládá. Osobně nevím, který stát či region bych měl porovnávat s regulovaným trhem EU, abych mohl posoudit rozdíl v zaměstnanosti mezi ochranářskou a neochranářskou politikou za stejných hospodářských podmínek.