Komunisté tímto návrhem zariskovali. Jeho státotvorné ostří směřuje proti sociální demokracii a pomáhá pravicovým stranám. Je pochopitelné, že si KSČM takto upevňovala obraz nové demokratické strany. Otázkou je, jestli si na tento návrh vzpomenou sociální demokraté například při rozhodování o změnách volebního zákona. A co řeknou na tyto taktické hrátky radikální voliči KSČM.

Druhý návrh na odblokování povolební situace zazněl v úterním prohlášení předsedy sociální demokracie Jiřího Paroubka po zasedání grémia ČSSD. Oznámil, že jeho strana navrhne v pátek na předsedu Sněmovny Lubomíra Zaorálka. Ten by, na rozdíl od komunistického návrhu, nebyl v případě úkolu navrhnout předsedu vlády vázán dohodou všech parlamentních stran. To, že ČSSD slibuje konzultace s jinými stranami, ji nikterak neomezuje v tvořivosti. Naopak, zůstala by otevřená vrátka pro to, aby mohl být v případném třetím kole pověřen sestavováním vlády předseda sociální demokracie Jiří Paroubek.

Navíc předseda Sněmovny z řad sociální demokracie vytváří výhodnou situaci pro dohodu s občanskými demokraty o vytvoření menšinové vlády ODS, což je noční můra lidovců a zelených.

Mezi parlamentními stranami panuje v zásadě shoda, že zvolením jakéhokoli předsedy Sněmovny by se doširoka otevřela cesta ke jmenování Mirka Topolánka předsedou vlády. ODS přesto odpověděla na oznámení kandidatury Zaorálka tím, že navrhne vlastního adepta, který by opět nepodléhal mezistranické úmluvě v dolní komoře. Tím se však oba favorité, z ČSSD i ODS, vystavují riziku nezvolení, tedy vytvoření nové pasti. Nebo nové dohody. Ta by mohla pomoci vytvořit jasnější představu o řešení záhady volebního hlavolamu.

Představy o konečném vyřešení povolebních nejasností jsou stále do značné míry iluzorní. Oba návrhy, ten komunistický i ten sociálnědemokratický, jsou sice z jiného těsta, ale mají jedno společné: neřeší budoucnost vlády. Je to jako s ježkem v kleci -- osvobodíte několik bodlin, ale ježek stále zůstává v kleci uvězněn. Pořád se totiž předpokládá, že novu vládu sestaví trojkoalice občanských demokratů, lidovců a zelených. Tedy uskupení, které má ve dvousetčlenné Sněmovně pouze polovinu mandátů, ale potřebuje k získání důvěry nadpoloviční většinu. To znamená, že výše zmíněné návrhy na odblokování situace jsou návratem do výchozích pozic, z nichž čišela beznaděj pro každého, kdo umí počítat.

Zvolení orgánů Sněmovny umožní poslancům odejít na dovolenou a přiblíží start přípravy programového prohlášení nové vlády. Nejpozději třicet dnů po jejím jmenování nastane v Poslanecké sněmovně soudný den. Vypadá to, že bude nutné a oprávněné, aby trojkoaliční vláda zkusila ve Sněmovně štěstí. Do doby, než narazí, zřejmě nebude možné v dílně ODS vytvořit jiný projekt vlády.

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom