Zajímavou a nevyřešenou otázkou je: je to skutečně proto, že politici považují - často právem - mnohé novináře za nedůvěryhodné, anebo proto, protože i příslušníci ODS mají "máslo na hlavě"? Anebo je důvodem obojí? ODS využila těchto interpelací pouze jako stranickopolitického tyjátru, který nemohl nic vyřešit, a poslanci ODS to také věděli, když na Grosse vznášeli své interpelační otázky. Celkový dojem z parlamentního vystoupení je dojem loutkového divadla. Jako by někdo pány poslance donutil, aby tu hru holt přehráli - nikdo z nich nečeká, že se něco stane.

Velmi znepokojující je, že stejnou stínovou hru hrál při těchto interpelacích i premiér Stanislav Gross. Zdá se, že je natolik obětí českého "politického" prostředí, kde na ničem nezáleží a politikové, zdá se, automaticky předpokládají, že si o nic veřejnost stejně myslí, že jsou podvodníci, že se ani nesnaží vytvořit dojem integrity. Je děsivé, že si Gross neuvědomuje, že premiér v demokratickém státě má povinnost okamžitě rozptýlit jakékoliv pochybnosti, vyvolávající podezření z možné korupce, a to absolutně transparentním vysvětlením. Je strašné, že Gross tuto povinnost zřejmě vůbec necítí. Je ukřivděn, jak si mohli nějací novináři dovolit po něm chtít nějaké vysvětlení! Jak se zdá, neuvědomují si tuto povinnost každého politika ani někteří poslanci ODS, kteří se při interpelacích Grossovi omlouvali, že je jim nepříjemné "zasahovat do jeho soukromých záležitostí"!! No, kde to jsme?

Je jedno, že původní kampaň zahájená deníkem Mladá fronta Dnes, byla manipulativní a měla možná skrytý politický význam. Teď je už v podstatě taky jedno, že sama Mladá fronta Dnes je v důsledku své pochybné privatizace nedůvěryhodný podnik. To, že jedna instituce, v jádru jejíhož vzniku je rozkradení, odhalila podezření z korupce u premiéra, neznamená, že to podezření není důvodné. Zejména proto, že největší podezření posílíl svým neuvěřitelným chováním právě sám premiér.

Je jedno, že částka, o kterou jde, je zjevně malá a že v politických kruzích fungují možná osoby finančně daleko zkorumpovanější. Jak mi právem na tuto námitku řekl dnes v rozhovoru jeden americký novinář: Ale Gross je přece premiér!

Je děsivé, že ani při těchto interpelacích nebyl Gross schopen pochopit, že se od něho v demokracii žádá v této věci naprostá transparentnost. Pokud si jako poslanec půjčil na koupi bytu peníze od svých příbuzných bez další dokumentace, byla by to neuvěřitelná nekompetentnost, povážlivá u člověka, který se stal hlavou státu. V Grossově vystoupení jsou však indicie, které navozují, že ač se ze sebe snaží dělat hlupáka, tak hloupý ve skutečnosti zjevně není.

Pozoruhodná je v této věci Grossova zmínka o privatizaci MFD. Premiér předstírá, že je naivní:

"Ale řekněte mi, prosím vás, jednu věc, jestli i v tuto chvíli, když jsou takto položeny karty na stůl, co je na těch penězích nečistého. Byla snad nečistá privatizace Mladé fronty Dnes, že někdo hovoří o nečistých penězích?"

To má být ironie? Anebo se Gross skutečně staví do role neviňátka?

Samozřejmě, Stanislave Grossi, že každý ví, že Mladou frontu si její redaktoři ke svému osobnímu prospěchu "zachránili". To, že předstíráte, že jste v této věci neinformovaným neviňátkem, vyvolává podezření, že právě neviňátkem nejste, a že jste tedy mohl myslet na to, abyste měl koupii svého bytu pečlivě ošetřenu a zdokumentovánu. Vaše údajně naivní výroky na veřejnosti o o privatizaci MF, o níž musíte vědět i z dob svého působení v čele "porevoluční" mládežnické struktury, že neprobíhala až tak, jak se dnes jeví, poukazují na to, že jste se i ve věci svého bytu jistě choval daleko profesionálněji, než nyní předstíráte. Pokud dokumentaci nemáte, asi to nebude v důsledku vaší nekompetentnosti či "nevinnosti". Dokud podezření nerozptýlíte, lidé si právem budou myslet, že důvody jsou jiné. A zatím svým jednáním to podezření pouze posilujete.

A záblesk stejně pečlivého, strategického myšlení, kolidujícího s obrazem neschopného neviňátka, který se Gross o sobě nyní snaží vytvářet, se objevil i v tomto výroku:

"Důvod, proč jsem se tehdy [v roce 1999] rozhodl [bezpečnostní prověrku] nepodstoupit, byl jednoduchý. [Stal jsem se] ministrem vnitra. Samozřejmě býti v situaci ministra vnitra, kdy vás mají v rukou a mohou svým způsobem buďto zmáčknout nebo nezmáčknout vaši podřízení, lidé, za které vy ústavně odpovídáte, že je budete kontrolovat, to prostě nejsou věci, které jsem chtěl podstoupit."

Čím více Gross mlží, tím víc roste podezření. Nechová se jako normální demokratický politik.

Ale novináři se také neukazují ve zrovna nejlepším světle. Mrzel mě komentář Miloše Čermáka v Lidových novinách. Čermák napsal:

"Média v této kauze fungují dobře. Kladou otázky a žádají na ně odpovědi. Když je nedostanou, snaží se je v rámci svých možností zjistit sami. Samozřejmě že dělají chyby. Nemají žádné zvláštní pravomoci ani prostředky, aby se za každých okolností dobrala pravdy. Pouze o to usilují. Ale jinou agendu nemají. Na rozdíl od politiků. Novináře nikdo nediriguje a už vůbec je neplatí. Jejich cílem není jít po krku právě premiéra Grosse. Fungovala by úplně stejně, kdyby byl premiérem kdokoliv jiný."

I kdyby tomu tak bylo (a dalo by se dlouze diskutovat, zda tomu tak skutečně je), Miloš Čermák toto nemůže napsat.

Proč?

Je to střet zájmů. Miloš Čermák je součástí oné novinářské obce, která v těchto dnech Grosse pronásleduje. Lidové noviny v této kauze nezůstaly stranou. Miloš Čermák jako člen novinářského společenství, které tuto kauzu v médiích řeší, si přece nemůže pochvalovat, jak jsou oni sami, novináři, v této kauze tak strašně dobří.

Notabene - nejsou. Nejspíš vůbec nevědí, co jim doposud nikdo neřekl...