Z několika premis -- podezírání členů jeho týmu z falšování cestovních dokladů, omezení informování občanů o vyšetřovaných případech a výsledků odposlechů některých osob - vyvodil možný závěr o politickém tlaku, či dokonce maření vyšetřování. Přiznávám, že k takovému závěru dojít skutečně mohl, i když šlo spíše o nahodilou shodu okolností. A je lidsky pochopitelné, že zdlouhavý postup inspekce ministra vnitra, která nedokázala po řadu měsíců rozlousknout případ, který by forenzní audit vyřešil za pár dní, maximálně týdnů, šéfovi elitních vyšetřovatelů musel jít pořádně na nervy.

Policejní vyšetřovatelé složitých kauz musejí prověřit každou stopu, byť se jedná o kavárenský drb nebo informace prosáklé z podsvětí. Jejich zkušenosti by měly být ale natolik dostačující, že ze získaných informací dokáží vyloučit do očí bijící nesmysly a nesmíchají věci podstatné s nepodstatnými. Od toho tam přece jsou, za to jsou placeni.

Bohužel jsem se vícekrát setkal i já, že jsem byl povolán jako svědek k případům, k nimž jsem neměl co říci, ačkoli jsem se někdy nahodile setkal s podezřelou či obviněnou osobou. Netěšilo mne trávit drahný čas na policejní vyšetřovně či jako svědek u soudu, popřípadě cestovat desítky kilometrů od bydliště. Vždy to mělo ale jedno společné -- rozpitvávání nepodstatných detailů, které se netýkaly podstaty případu. Tu jsem se většinou ani nedověděl.

Podobně vypadá i ona "tajná" zpráva plukovníka Kubiceho. Namísto aby se choval jako profesionál, získaná fakta prověřoval, povolával k výslechu i státní činitele a v případě skutečného politického tlaku se obrátil na dozorujícího státního zástupce, kontaktoval (nebo se nechal kontaktovat) předsedu branně bezpečnostního výboru poslanecké sněmovny. Tím ovšem skončila jeho deklarovaná apolitičnost. Namísto důkazů o politickém ovlivňování přinesl do sněmovny jen snůšku drbů na úrovni bulvárního časopisu nejhrubšího zrna, označenou jako "přísně tajné". Není to přitom žádný prosťáček, musel si být plně vědom, jaké následky může mít jeho nestandardní počínání.

Do sněmovny vkročil navíc v okamžiku, kdy mu muselo být jasné, že z jeho okolí prosákly do Občanské demokratické strany informace z vyšetřování. Mirek Topolánek totiž v prvním duelu s Jiřím Paroubkem na televizní stanici Prima vyslovil jméno Kočka, o němž se předtím nikde v tisku nepsalo (kdo by také spojoval organizátora Matějské poutě se Setuzou a Unipetrolem). Původně jsem se domníval, že předseda ODS vystřelil naslepo, protože mohl vědět, že se Paroubek s tímto funkcionářem ČSSD musí znát. Dnes již ale jeho tvrzením, že vše má pouze z denního tisku, nevěřím. Důvěrné informace musel mít k dispozici ještě dříve než se Kubice rozhodl ke svému riskantnímu kroku. Nechci tvrdit, že je měl právě od šéfa ÚOOZ, ale měl je určitě. Nechtěně tak potvrdil spojení ODS buď s některými policisty nebo s podsvětím.

Plukovník Kubice ze své dlouhodobé činnosti dobře věděl, že mafie kontaktovala státní struktury už krátce po roce 1989. Ve své zprávě se zmiňuje i o zásahu v restauraci U Holubů, kam s oblibou chodívali a s mafiány se fotografovali tehdejší čelní představitelé státu. Jména Kožený, Krejčíř, Pitr, Mrázek -- to jsou děti divoké kuponové privatizace, miliardových daňových úniků, které se ještě nedokázaly vzájemně povraždit v bratrovražedné válce o dobytou kořist. Jejich vzestup je spojen s vládou Václava Klause, se "zatměním", děravou legislativou, rozkrádáním státního i privatizovaného majetku. Díky tehdejší politické atmosféře a neschopnosti policie zdecimované polistopadovými čistkami ovládli výše jmenovaní nejeden významný podnik i se státní účastí a stali se tak nechtěnými partnery státu v podnikání. Je proto jasné, že se představitelé státu s těmito kontroverzními osobami museli chtěj nechtěj stýkat. Nejde o prorůstání organizovaného zločinu do státní správy, ale o přímé propojení v důsledku zpackané privatizace a neschopnosti represivních orgánů státu obvinit a odsoudit podezřelé ze zločinů.

Většina probíraných případů je přímo nebo nepřímo spojena s osobou podnikatele Tomáše Pitra. V této souvislosti si dovolím upozornit na shodu okolností, která zatím unikla pozornosti médií. Může to být jen planá spekulace, ale když si pan Kubice troufl zveřejnit i takové neprokázané pitomosti jako je údajné zneužívání dcery pana Ďurička (upřímně ji lituji, asi si teď "užije"), proč bych nemohl svoji hypotézu zveřejnit i já. Jedná se o odvolací soud s čtveřicí "šibalů" v čele s Pitrem. Ta byla nepravomocně odsouzena v prvním stupni za daňový únik. Nicméně před konáním odvolacího soudu se objevily dohady či dokonce snad i znalecké posudky, že Pitr a spol. vlastně nic nikdy nedlužili, částka daňového úniku jim nebyla vyplacena a tudíž nevznikla žádná škoda.

Co tak najednou? To se deset let policie, státní zástupce i soudci hnali za nesmyslem? A snad dokonce bezúhonného chudáka Pitra morálně poškodili? A co když to bylo jinak? Není možné, aby Pitr uzavřel s někým obchod výměnou "důkazů" proti "nebezpečnému" Paroubkovi za likvidaci starého obvinění? Vždyť "kompromitující" materiály se našly právě u něj a Kubice šel zřejmě najisto. Uvidíme, jak se celý případ soudně uzavře. V případě osvobozujícího rozsudku však zůstane nejeden otazník.

Je jasné, že kauza Kubice dala korunu letošní tvrdé předvolební kampani. Kýble špíny však nenalila jen na některé speciálně vybrané politiky, ale především na policii samotnou. Ukázala v celé nahotě, že za patnáct let po převratu nedokázaly vlády ODS i ČSSD vybudovat profesionální, kvalifikovanou, apolitickou a nezkorumpovanou policii. Politici by proto namísto účelového zneužívání podobných případů měli uzavřít předvolební dohodu, že ten, kdo volby vyhraje, ruku v ruce s opozicí tento úkol splní. Jde přece o bezpečnost nás všech, nikoli jen představitelů té či oné strany.