6. 11. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 11. 2003

Co je WTO schopna udělat pro to, aby venkov mohl žít lépe?

Dnes jsou pravidla hry proti nám a my nemůžeme podle takových pravidel hrát

Mamadou Cissokho
Forum 2000: Mosty přes globální propasti, plenární zasedání, 16. října 2003

Tento den je velmi významným dnem, protože dnes je 16. října, světový den proti hladu a za potravinovou politiku, za výživu. Myslím, že nemusím vysvětlovat, jaký má tento den význam, zejména když sedím vedle dvou prezidentů, velkých osobností, jakými jste vy. Jenom chci poprosit, abyste přemýšleli se smířlivostí a uctivostí. Mysleme na ty tisíce a tisíce lidí, starců a dětí, kteří každý den umírají hlady. V současnosti hlásí FAO osm set tisíc lidí, kteří se skutečně nedokáží uživit. Ale já jsem přesvědčen o tom, že jich je daleko víc a co je vážné, že mezi těmito osmi sty milióny je nějakých šest set miliónů, kteří jsou vlastně drobnými rolníky, kteří se rozhodli, že budou žít ze své půdy, rybolovu nebo chovu dobytka a proč se nedokáží uživit? Protože jsou tu takové hospodářské, finanční a politické mechanismy, které jim v tom brání.

Nejprve pohovořím o Africe a hlavně o její západní a subsaharské části. Ve všech tamních zemích zemědělství vždy bylo motorem rozvoje. Když se podíváme na to, jak je postaven národní rozpočet, který se snaží pomoci modernizaci tohoto sektoru, jsme šokováni. V některých zemích do něj investují 3 % rozpočtu, v jiných 5 %. 95 % státních rozpočtů tvoří úvěry, úvěry od Světové banky a dalších bank, které investují do rozvoje zemědělství. A tak jistě chápete, že my jsme vlastně přišli o možnost volby. Přibližně 70 - 80 % africké populace jsou zemědělci či pastevci. Jak to, že se tedy nevěnuje víc úsilí tomu, aby docházelo k lepšímu rozvíjení těchto aktivit?

Druhá věc, nejenom že vlády nevěnovaly této záležitosti žádnou námahu, ale nevěnovaly se ani otázkám vývozu, protože prostředky získané z vývozu se nevrací do zemědělství, ale naopak se investují do rozvoje urbanizace a průmyslu. Dnes máme v Africe města, která mají 3, 5, 6, 10 miliónů obyvatel. Jsou to města, která nejsou bezpečná z hlediska hygieny ani jinak a nejsou tu pracovní příležitosti. A přitom moudré by bylo umožnit nezávislost venkovských oblastí. Během osmdesátých let se mělo co nejvíce investovat právě do rozvoje zemědělství, aby venkov mohl žít lépe. Pak by lidé neodcházeli raději do měst.

Dnes venkovská Afrika pomalu zaniká. A jak jsem již říkal, rozvoj zemědělství je dnes velmi nedostatečný a situace je o to vážnější, jak naše vlády a vlastně celý svět, vyjednávají o zemědělství z hlediska světového obchodu. Jak víte, vztahy, které dnes existují mezi našimi státy a zbytkem světa nejsou úplně vyjasněné. Právě jsme vyslechli pověřenkyni Kofi Annana. Hovořila o lidských právech. Těžko můžeme pochopit, proč jsme nuceni k těmto obchodním vyjednáváním, kde se nehovoří o lidských právech a právech občana, ačkoliv světové organizace k tomu každého vyzývají a naše vlády vyzývají k respektování demokracie lidských práv. To znamená, že naše vlády by měly brát v úvahu názory obyvatelstva a víte, že od získání nezávislosti my zemědělci sledujeme neustálý pokles cen naší produkce, ať už jde o kávu nebo o banány. Všechny tyto produkty mají prostě postupně nižší a nižší cenu. Tyto ceny jsou stanovovány zvenku. Co je dnes tedy WTO schopna udělat pro to, aby se situace změnila?

A je tu ještě jeden významný prvek,který nás nutí klást si hodně otázek. V Západní Africe máme v podstatě dvě hlavní komodity. Jednak jsou to hlíznaté plodiny a jednak obiloviny, jako například maniok, a pro nás je velmi obtížné vyvážet tyto komodity na jiné trhy. Evropa stanovila 40 hygienických nařízení. Proč musí tyto produkty, mají-li být dovezeny do Evropy, splnit 40 norem, aby si je Evropané mohli koupit?

Další věc jsou bilaterální jednání se Spojenými státy. Ta jsou založena na tom, že bychom měli my dovážet produkty ze Spojených států, u nás je zpracovat a pak je se ziskem prodat. A teď si jenom představte náklady, na to, aby jeden americký farmář mohl normálně žít. Jak může tedy africký zemědělec kupovat americké zboží, pak je zpracovat a vrátit do Ameriky a ještě mít zisk? To je skutečně jako stavba jakýchsi vzdušných zámků. Když se podíváme na to, jak je zemědělství organizováno, musíme prohlásit, že je prostě potřeba mít určité moratorium pro země, které ještě nejsou připravené. My nemáme stejné technické, finanční ani technologické prostředky. A mělo by se nám umožnit, abychom se připravili na konkurenci. Nic proti ní nemáme, nejsme proti obchodu, nejsme proti vyjednávání, ale myslím si, že dnes nemáme žádné komparativní výhody, které by nám umožnily pokročit dál.

Nemůžeme říct, že jednou najdeme nějaká opatření, chceme jen, aby naše země, naše státy přijaly závazky k rychlému vytvoření integrovaných regionů. To je naprosto zásadní. Už dvacet let hovoříme o regionalizaci Afriky. A ještě se to nestalo. Potřebujeme všechny nezbytné ekonomické nástroje k tomu, abychom byli schopni zúčastnit se mezinárodních jednání. Víte, že Evropa se vybudovala tím, že uzavřela své hranice a vytvořila jakousi vnitřní provázanost. Síla Spojených států spočívá v padesáti státech v jedné federaci a nemůžeme doufat, že Burkina Faso, Senegal nebo Jižní Afrika mohou vyhrát, když budou jednat pouze samy za sebe. Takže my chceme, aby v našich státech byla skutečná politická vůle zavést patřičné rozpočty výdajů na zemědělství. Ve všech zemích se vždy rozvíjí zemědělský sektor za pomoci státních nikoli soukromých financí. Musí se vybudovat jeho struktura a je nutné, aby probíhal zemědělský a potravinářský výzkum. K tomu slouží státní prostředky, na to nestačí soukromé fondy a o tom je také potřeba přesvědčit africké země. Čili my chceme, aby OSN spolu s ostatními státy pomohla zajistit, aby byly státní prostředky využity k rozvoji zemědělství.

Druhý návrh je takový, že bychom chtěli moratorium, abychom se dokázali připravit, abychom dokázali vytvořit důvěryhodné, otevřené, demokratické regiony, kde se organizace farmářů a prvovýrobců také zapojí do definování jednotlivých postupů a aby ve WTO byl jakýsi respekt k dodržování lidských práv a práv jednotlivce, aby obchodní prostředky nebránily drobným zemědělcům žít dál ze své práce, aby prostě aby byli schopni produkovat a sklízet a zajistit si tím obživu. Myslím si, že to co dnes nabízí WTO, nemůže pomoci těm šestistům miliónům hladových zemědělců a také jsme přesvědčeni, že dnešní Afrika může najít alternativy ve vyjednávání sama. Pane prezidente, to bylo několik bodů, několik problémů. Potom se sejdeme na workshopech. A myslím si, že je důležité, že se zemědělci obracejí na africké vládní orgány a na orgány OSN a naléhají na ně, aby se obrátily k těmto pravidlům hry. Dnes jsou pravidla hry proti nám a my nemůžeme hrát podle takových pravidel, která ničí to málo co nám ještě zbylo a která nás ještě více ochuzují.

Autor je čestný prezident senegalského Conseil National de Concertation et de Coopération Ruraux (CNCR). Výbor působí na národní i mezinárodní úrovni jako zastřešující organizace pro zemědělce, chovatele, rybáře a ženy pracující v zemědělství. Mamadou Cissokho je členem Evropského ekonomického a sociálního výboru, nadále se však věnuje své farmě v Senegalu. V roce 2001 obdržel cenu René Dumonta za rozvoj venkova a zemědělství.

Publikováno ve spolupráci se sekretariátem Fórum 2000

                 
Obsah vydání       6. 11. 2003
6. 11. 2003 Muž tvrdé linie, Richard Pipes má pochybnosti o americké politice vůči Iráku
6. 11. 2003 Je kritika ze zahraničí nepřípustná? Jan  Čulík
6. 11. 2003 Mosty přes globální propasti nebo slova, která nikdo neslyší, ale musí být vyslovena?
6. 11. 2003 Dnes jsou pravidla hry proti nám a my nemůžeme podle takových pravidel hrát
6. 11. 2003 Bohaté státy se musí více snažit: zvýšit pomoc chudým zemím je nejen možné, ale i nutné
6. 11. 2003 Kto pôjde z prezidentského kola von Peter  Tokár
6. 11. 2003 Udržanie rovnováhy
6. 11. 2003 Hanbil som sa Michal  Hönsch
6. 11. 2003 Prečo Afganci nenávidia Američanov Jana  Murínová, Mohammad Azim Farhadi
6. 11. 2003 Kosovo je "in" i přes nepochopení deníku Právo Miroslav  Polreich
6. 11. 2003 Hlúpe otázky, hlúpe odpovede Radovan  Geist
5. 11. 2003 Politika založená na ropě
5. 11. 2003 Život na dluh díky malé kartičce Jan  Čulík
5. 11. 2003 Držet hubu a krok Hynek  Hanke
5. 11. 2003 Přijatelná nenávist
13. 11. 2003 Dnes vydáváme výbor Jak Češi bojují - novou knihu z Britských listů
3. 11. 2003 Jak Češi bojují - obsah
1. 11. 2003 Hospodaření OSBL za říjen 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Liberalizace světového obchodu a WTO RSS 2.0      Historie >
6. 11. 2003 Dnes jsou pravidla hry proti nám a my nemůžeme podle takových pravidel hrát   
6. 11. 2003 Mosty přes globální propasti nebo slova, která nikdo neslyší, ale musí být vyslovena?   
14. 10. 2003 Moc, média a "pátá moc"   
1. 10. 2003 Konec historie nebo začátek konce kapitalismu? Josef  Vít
29. 9. 2003 Koniec významu sociálnej demokracie: privatizácia sociálnych mechanizmov sa šíri rýchlosťou epidémie Egon  Matzner
27. 9. 2003 Evropský parlament: Malá zpráva o velkém dosahu   
25. 9. 2003 Cancún -- Rentabilita jednej mrkvy   
25. 9. 2003 Limity "Európy, a.s." : Zlyhanie obchodnej politiky únie v Cancúne Radovan  Geist
22. 9. 2003 WTO: Rozhodnutí o otázkách, týkajících se provádění dohod - Doha, 9. - 14. listopad 2001   
22. 9. 2003 Cancún: to, že se rozhovory rozložily, je pozitivní   
22. 9. 2003 Zklamání z nezdaru: průběh konference WTO v Cancúnu Ludmila  Štěrbová
22. 9. 2003 WTO: Deklarace ministrů a pracovní program - Doha, 9. - 14. listopad 2001   
22. 9. 2003 WTO: Deklarace o Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví a veřejném zdraví - Doha, 9. - 14. listopad 2001   
19. 9. 2003 Od Cancúnu ke spravedlivému obchodu   
17. 9. 2003 Globalizace: přísliby i hrozby