Vzhledem k tomu, že v průběhu intenzivních konzultací generálního ředitele WTO a předsedy Generální rady se členy Světové obchodní organizace v období září -- prosinec byly velmi precizně vyjasněny postoje členských zemí (také příspěvek Britských listů ze dne 12. 12. 2003), na zasedání Generální rady nebyl očekáván žádný průlom. Proto také členové byli připraveni pouze oficiálně zopakovat své již známé pozice a na zasedání nevyslali své nejvyšší představitele.

Zasedání Generální rady bylo zcela podle očekávání omezeno na zprávu předsedy o výsledcích dosavadních konzultací a na procedurální otázky, nikoli na věcnou podstatu jednotlivých otázek. Stanoviska členů, přednesená na zasedání, směřovala spíše k pokračování diskusí, nikoli k zásadnímu rozhodnutí, které by mohlo oživit v současné době "umrtvená" jednání.

Konzultace v uplynulých třech měsících potvrdily přetrvávající rozdíly v pozicích mezi členy, a to i ve čtyřech oblastech, na které byly diskuse pro ulehčení cesty ke konsensu omezeny, tj. zemědělství, obchod s bavlnou, nezemědělské výrobky a singapurské otázky. Rozdíly jsou poměrně hluboké a od konference v Mexiku nebyly podstatným způsobem redukovány, a to i přes prohlašování všech členů, že jsou připraveni a mají zájem diskutovat o substanci všech otázek. K takovýmto prohlášením se přiřadilo také společné stanovisko skupiny G20 a Evropské komise, které bylo vydáno na závěr setkání skupiny G20 ve dnech 11.- 12. prosince v Brazílii (G20 je skupina rozvojových zemí, která se ustavila v průběhu konference v Cancúnu; v současnosti má 19 členů, poté, co ji opustila řada latinskoamerických zemí a některé africké a asijské do ní naopak vstoupily). Skupina G20 a Evropská komise se shodly na nutnosti zintenzivnit na začátku příštího roku obchodní jednání a uzavřít je v souladu s deklarací IV. konference WTO do 1. ledna 2005. Cílem společného prohlášení však byla pouze symbolická podpora současnému kolu negociací. Na společném jednání nebylo dosaženo žádných konkrétních věcných kompromisů v oblastech, ve kterých mezi G20 a Evropskou unií existují téměř antagonistické rozdíly.

Nehledě na proklamace členů o zájmu na substantivní diskusi, v průběhu konzultací v Ženevě se ve skutečnosti odrážely především jejich politické postoje. Až na velmi okrajové výjimky nedošlo k jednáním o ústupcích z dosavadních věcných pozic nebo ke snaze o nalezení společného základu pro jednání. Žádný z členů navíc neprojevil přesvědčení o nutnosti rychlého opětovného zahájení a postupu negociací. Propast mezi obecnými stanovisky členů vyjadřujícími jejich angažovanost a flexibilitu a mezi konkrétním naplněním těchto stanovisek zůstala i po zasedání Generální rady velmi hluboká.

Pokud jde o pozice členů v jednotlivých oblastech, které byly vybrány jako přednostní pro další negociace, největším problémem jsou i nadále tzv. singapurské otázky (hospodářská soutěž, investice, usnadňování obchodu, transparentnost ve vládních zakázkách). Členové sice předložili řadu návrhů, jak v těchto otázkách nadále pokračovat, avšak neshodli se na žádném z nich. Je sice jasné, že tyto otázky budou nadále posuzovány jednotlivě, tedy nikoli jako doposud, kdy tvořily určitý nedělitelný soubor, avšak členové se rozcházejí v názoru, zda vést jednání v rámci jednotného závazku pouze o jednom, nebo o více tématech. Pro většinu členů by bylo přijatelné zahájit nejprve rozhovory o oblasti usnadňování obchodu, eventuálně také o transparentnosti vládních zakázek. Tento názor však není podporován zejména krajním křídly, kdy některé rozvojové země odmítají všechny singapurské otázky, někteří členové, jako např. Japonsko a Korea, požadují jednání o všech čtyřech tématech. Členové nakonec souhlasili s návrhem předsedy Generální rady, aby se další práce členů na začátku nového roku soustředila na problematiky usnadňování obchodu a transparentnost ve veřejných zakázkách, aniž by tím však bylo předjímáno rozhodnutí o "plnohodnotnosti" některého ze singapurských témat jako součásti celého kola negociací.

V oblasti zemědělství byly specifikovány klíčové aspekty, ve kterých je nutno nezbytně sblížit co nejdířve pozice členů. Jedná se o domácí podpory, vývozní soutěž a přístup na trh. Mnohostranná jednání by v oblasti domácích podpor měla vést k reformám domácích zemědělských systémů členů, které by spočívaly především ve výrazném omezení podpor, které mají negativní vliv na obchod. Nadále by neměly být zaváděno nové formy podpor a měly by být redukovány i ty, které byly doposud mnohostranným obchodním systémem připouštěny. V oblasti vývozní soutěže členové obecně souhlasili s nezbytností omezit nebo vyloučit všechny formy nekalých vývozních podpor, přesto není shoda o tom, na které formy se jednání přednostně zaměří. V oblasti přístupu na trh, ve které se jedná o snižování tarifních a netarifních překážek, se členové shodli na aplikaci společného přístupu k rozvinutým i rozvojovým zemím, přičemž budou zohledněna specifika rozvojových zemí s ohledem na jednotlivé aspekty jejich rozvoje.

V oblasti obchodu s bavlnou přetrvává neochota některých členů (zejména USA) projednávat tuto problematiku jako zvláštní bod negociací a navrhují zařadit ho do jednání o zemědělství. I když tato procedurální otázka není vyřešena, je jasné, že další diskuse bude soustředěna na domácí podpory pěstování bavlny, zatímco vývozní podpory již nejsou předmětem zájmu zainteresovaných rozvojových zemí. V této oblasti obchodu bude poskytnuta rozvojovým zemí finanční a technická pomoc.

V oblasti nezemědělských výrobků neexistuje společný názor, jaký vzorec by mohl být použit pro snížení celních sazeb na dovoz těchto výrobků. Přetrvávají rozpory o povinnosti versus dobrovolnosti jednání, která by měla vést k výraznému omezení tarifů v některých sektorech výroby.

Pozice členů byly v zásadě potvrzeny v jejich reakcích na zprávu předsedy Generální rady. Někteří členové vyzývali sice k aktivnějšímu přístupu ostatních a k "opravdovým" negociacím (např. USA vyzvaly k ukončení konzultací mezi členy a předsedou Generální rady a k zahájení vyjednávání mezi členy navzájem), avšak do jaké míry šlo opět o proklamace a do jaké míry o skutečný zájem pokračovat v negociacích a ukončit je v původně určeném termínu, zůstává otazníkem. (Právě USA nepatří v současné době k členům zainteresovaným na rozvoji mnohostranného obchodního systému. Několikrát již naznačily, že dávají přednost prosazování svých zájmů v bilaterálních jednáních. Za zaznamenání také stojí, že ačkoli USA byly také pozvány na již zmíněné setkání G20 v Brazílii, nezúčastnily se.) Ve vystoupení Evropské komise byla zdůrazněna existence ostatních obchodních problematik, kromě vybraných čtyř, které by v budoucnu neměly být opomenuty. (Z hlediska ČR je významné, že zástupce Evropské komise vystoupil již jménem rozšířené Evropské unie, a ve zmínce o ostatních obchodních tématech prosazoval i prioritu ČR, totiž jednání o zeměpisných označeních - ve WTO nevystupují jednotliví členové EU; pozici EU v rámci společné obchodní politiky prezentuje představitel Evropské komise. Toto pravidlo bude plně uplatněno od 1. 5. 2004.)

Jediným výsledkem zasedání Generální rady je nakonec rozhodnutí o procedurálních otázkách. Další postup práce WTO bude spočívat v reaktivizaci negociační orgánů, které vznikly na základě závěrečného dokumentu ze IV. konference v Kataru a jejichž činnost byla pozastavena po konferenci v Mexiku. Začne znovu pracovat také Výbor pro obchodní jednání jako nejvyšší negociační orgán pod vedením generálního ředitele WTO. Před zahájením práce negociačních orgánů však bude nutno na začátku roku 2004 zvolit jejich nové předsedy, takže s plnou obnovou aktivit WTO v oblasti obchodních negociací nelze uvažovat dříve, než po zasedání Generální rady v první třetině února 2004. Ani obnovení činnosti negociačních orgánů však nezaručí nalezení společného jednacího jazyka a snahu členů o vzájemné přiblížení pozic. WTO čeká v tomto kole negociací ještě dlouhá cesta a prozatím se nikterak neposunula z rozcestí, na které se dostala V. konferencí v Cancúnu. To potvrdil nepřímo také předseda Generální rady, který neopomněl závěrem zasedání zdůraznit, že přes určitý pokrok, který členové učinili a přes naděje, který tento pokrok vzbuzuje, "nevrátili jsme doposud kolo negociací zpět na koleje".