Po počátečních projevech roztrpčení i radosti některých členů nad neúspěchem konference v Cancúnu bylo období po návratu delegací do Ženevy poznamenáno zdánlivým klidem. Ve WTO sice pokračovala jednání o běžných agendách, negociační témata byla však po jistou dobu předmětem výlučně soukromých rozhovorů. O to intenzivněji zpočátku probíhaly uzavřené konzultace vedení WTO s ministry členských států, s ženevskými představiteli vybraných členů a se skupinami členů. Cílem rozhovorů bylo především získat potvrzení o ochotě různých zájmových skupin usednout znovu k jednacím stolům a pokračovat v negociacích, které byly zahájeny v roce 2001 na IV. konferenci v Kataru. Zároveň byly průběh a výsledky konference analyzovány a hodnoceny vládami členských států.

I když stanoviska některých klíčových "hráčů" nebyla - pokud se týká budoucí strategie jednání -- relativně dlouhou dobu vyjasněna, všichni členové jasně vyjadřovali přes všechny výhrady zájem o další negociace a o brzké dosažení stavu, který měl být výsledkem konference. Na tomto základě dospěli k dohodě, že jednání budou pokračovat ve čtyřech hlavních oblastech: v zemědělství, v obchodu s bavlnou, v přístupu na trh s nezemědělskými výrobky a v tzv. singapurských otázkách, do kterých patří obchod a hospodářská soutěž, obchod a investice, transparentnost vládních zakázek a usnadňování obchodu. Tento postup potvrdila Generální rada ve druhé polovině října 2003.

Vše poté směřovalo k intenzivní přípravě setkání úředníků členských států na nejvyšší úrovni (15. 12.) v souladu se závěrečným stanoviskem konference v Cancúnu. Konzultace a jednání byla podřízena předpokladu, že pokud by se v tomto termínu nepodařilo jednání znovu "nastartovat", bude celé současné kolo negociací ohroženo.

Ačkoli bylo rozhodnutí členů o pokračování negociací rozhodně pozitivním krokem vpřed a bylo podporováno všemi členy, nadále se k němu váže obecně i tématicky řada otazníků, vyplývajících z dosavadních známých vnitřních analýz a jednání EU, USA a skupiny G20 (ve skupinu s názvem G20 se transformovala skupina zemí vystupujících v Cancúnu jako G21, později G22). Jedním z těchto otazníků, který se vztahuje ke všem oblastem jednání, je určení jejich výchozího bodu. Mezi členy nebyl a není jednotný názor, k jakému stavu jednání by se měly negociace vrátit. Nabízelo se několik možností. Jednou z nich, zřejmě nejméně podporovanou, je možnost vrátit se hluboko před Cancún, do doby, kdy byl předložen společný návrh pro oblast zemědělství a průmyslových výrobků ze strany Evropské komise a USA.

Tento přístup je zdůvodňován zejména tím, že návrh textu deklarace pro Cancún nebyl konsensuálně odsouhlasen a byl konferenci předložen pouze na zodpovědnost předsedy Generální rady Pereze del Castillo. Další možností k návratu je okamžik zahájení konference, tedy text předsedy Generální rady, se kterým ovšem řada delegací zásadně nesouhlasila. Třetí zvažovanou variantou je text deklarace, který byl v průběhu konference předložen jejím předsedou Derbezem. I když tento text má také řadu nedostatků a mají k němu výhrady téměř všechny skupiny členů, byl vždy hodnocen jako dobré východisko pro další jednání (ke kterým bohužel v Cancúnu nedošlo). Ačkoli se ke třetí možnosti v současné době přiklonilo nejvíce členů, není zcela jasné, jak se tento návrh osvědčí při zohledňování vazby pouze čtyř preferenčních budoucích negociačních oblastí. A to, že vzájemná vazba postupu v jednotlivých oblastech jednání bude hlavním článkem řetězu, potvrzuje ať už oficiálně nebo neformálně řada členů.

Pokud jde o proceduru negociací, celý proces se do konce roku 2003 odehrával (na rozdíl od předchozí praxe) v rámci Generální rady. Činnost negociačních skupin, včetně Výboru pro obchodní jednání, které byly vytvořeny specielně pro toto kolo negociací, byla zastavena. Souviselo to s nevyhraněným postojem členů k předsedům, kteří negociační skupiny vedli. I když jejich minulá práce nebyla prozatím veřejně kritizována, byl zmiňován jejich podíl na neúspěšných jednáních v Cancúnu. O jejich potvrzení ve funkcích nebo o jejich výměně bude pravděpodobně rozhodnuto v prvních dvou měsících roku 2004, a to i v souvislosti s dalším vývojem situace.

V jednotlivých dohodnutých oblastech, tj. zemědělství, přístupu na trh nezemědělských výrobků, singapurských tématech a obchodu s bavlnou, proběhla od října dvě kola konzultací předsedy Generální rady se skupinami zemí a s vedoucími delegací. Jejich výsledek je spíše rozpačitý, není ho celkově možno hodnotit zcela kladně nebo výlučně záporně.

V zemědělství, které má klíčovou roli pro celý průběh současného kola negociací, nelze prozatím hovořit o podstatnějším sblížení pozic. Tento nesoulad neumožnil naplnit záměr předsedy Generální rady vytvořit nový negociační návrh, který by odrážel společný odsouhlasený, byť i minimální, základ pro jednání. Neustále přetrvává tlak ze strany některých členů, zejména skupiny G 20 na podstatné zvýšení závazků vyspělých členů v oblasti domácích podpor a vývozních subvencí. Vyspělé státy v čele s EU a USA i nadále požadují přijetí závazků v oblasti zvýšeného přístupu na trh i ze strany rozvojových zemí. Členové se však shodují na tom, že je nutno v rámci zemědělství jednat o všech jeho třech pilířích -- tj. přístupu na trh (cla a další tarifní i netarifní překážky obchodu), domácích podporách a vývozních subvencích.

Obdobně v oblasti přístupu na trh nezemědělských výrobků se pozice členů nesjednotily. Členové se neshodují na přístupu k redukci tarifů a na otázce, zda pokračovat s eliminací tarifů ve vybraných sektorech. EU a USA prosazují nelineární formuli ve snižování tarifů jak pro rozvojové, tak vyspělé země, a povinnou eliminaci tarifů ve vybraných sektorech. S těmito návrhy nesouhlasí většina rozvojových zemí, zejména Africká unie. Řada rozvojových zemí navíc svou ochotu k pokračování jednání o této oblasti podmiňuje pokrokem v jednáních o zemědělství.

Obchod s bavlnou byl citlivým bodem, iniciovaným na jednání V. konference některými nejméně rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Ačkoli se toto téma stalo jednou ze čtyř základních oblastí, na které je soustředěna pozornost WTO, iniciátoři tématu jsou výsledkem dosavadních konzultací frustrováni. Řada členů se totiž domnívá, že toto téma, tj. odstranění podpor pěstování a vývozu bavlny, nemůže být projednáváno samostatně a musí se stát součástí jednání o zemědělství. Takovýto postup by však nezaručil rychlé a bezpodmínečné spolnění požadavků inciátorů tématu.

Konzultace předsedy Generální rady k singapurským tématům, která se stala zjevnou příčinou neúspěchu V. konference, byly časově náročné a směřovaly zejména k oddělení jednotlivých témat a jejich oddělenému substantitivnímu projednání. Členové se celkem bez potíží shodli na tom, že je již prakticky nereálné udržet v kole negociací všechna čtyři témata. Objevila se však celá řada variant, jak nadále postupovat (vybrat dvě témata, zbylá dvě ponechat v analytických diskusích; zvolit pouze jedno téma pro jednání; zvolit dvě témata a zbylá dvě vyškrtnout z agendy WTO; nejednat o žádném z témat). Ke sblížení pozic došlo pokud jde o jednání o usnadňování obchodu - tuto oblast členové zásadně neodmítají. Dalším eventuálně přijatelným tématem by mohla být transparentnost ve vládních zakázkách. Již nyní je jasné, že z jednání bude vyloučena oblast obchodu a hospodářské soutěže; pro oblast obchodu a investic je zvažována některými členy varianta sjednání tzv. vícestranné dohody, tj. dohody, jejímiž členy by nemuseli být všichni členové WTO (obdobná dohoda je uzavřena např. pro oblast vládních zakázek). Kromě diskuse o jednotlivých tématech není také vyjasněna náplň a postupné kroky eventuálních budoucích jednání; zároveň je zdůrazňována vazba na jednání v oblasti zemědělství a přístuppu na trh nezemědělských výrobků.

Uvedené výsledky konzultací a jednání předsedy Generální rady v současné době nejsou příslibem pokračování negociačního kola způsobem, který byl slibován a nenaplněn V. konferencí v Cancúnu. Prognózy dalšího pokračování negociací nejsou sice výklučně pesimistické, avšak ukázalo se, že čas, který uplynul od konference, nebyl dostatečným k tomu, aby členové přijali zásadní rozhodnutí alespoň ve vybraných oblastech jednání. Není však prozatím důvod budoucí jednání zcela "pohřbívat", je pravděpodobné, že teprve další vývoj v začátku roku 2004 potvrdí životaschopnost mnohostranných obchodních jednání. Směry dalšího vývoje nastíní výsledky zasedání Generální rady dne 15. 12. 2003, které se však oproti původnímu předpokladu uskuteční pouze na úrovni vedoucích delegací členských států.