V případě prezidentské volby, si bez větší fantazie pak lze představit zakázku "prezident amnestor". Nedokážu si představit, jak by se v přímé, tedy neparlamentní volbě vyprofiloval člověk opravdu na základě svých kvalit. Budeme tedy odkázáni na informace, které jsou pod kontrolou médií, a půjdeme-li po spirále dále, tak v rukách zájmových skupin. Jistě jen málokdo z nás věří, že média si pořizují (a volba prezidenta je z hlediska kandidáta prostě jen placená reklama) podnikatelé proto, aby národu sdělovali odpradávna nepopulární pravdu.

Scénář takové volby by tedy mohl být následující. Vlivné, solventní mediální uskupení vyprofiluje takového pana prezidenta, který se nebude odpovídat za své činy před zákonem a jeho činy kupříkladu mohou býti, vzhledem k neodvolatelnosti, amnestie. Takový pan prezident a vezměme tento scénář, by de fakto i de jure mohl naprosto zablokovat průchod spravedlnosti. Jistě by se našlo mnoho skupin, velmi vlivných a bohatých, které by rádi měly "svého" pana prezidenta. Myslím, že je nutností, pokud se zavede v naší zemi přímá volba, aby se změnily minimálně dvě věci ve výkonu prezidentské funkce.

1) Prezident by podléhal v případě podezření ze strany policejních orgánů na spáchání trestného činu pro příklad třeba mandátnímu a imunitnímu výboru sněmovny a tedy procházel stejnou procedurou, jako poslanci. Nelze mu ponechat beztrestnost z výkonu funkce, je to absurdní a zastaralá věc, která vznikla dávno před tím, než média převzala faktickou informační moc ve světě a ve světě politiky dvojnásob.

2) Prezident by měl mít možnost uplatnit amnestie nepřímo, tedy pouze je kupříkladu navrhovat opět mandátovému a imunitnímu výboru, tedy politické kontrole všech stran vzešlých z demokratických voleb. Další možností je povinnost kontrasignace, ale v tomto případě minimálně tří osob. Neboť může dojít po některých volbách k situaci, že kontrasignační osoba, kupříkladu předseda poslanecké sněmovny bude názorově blízký, či ze stejné politické strany jako prezident. Myslím, že zde je nutná kontrasignace ještě další osoby, ideálně a nejméně asi by návrh měl projít ministerstvem spravedlnosti a být podmíněně kontrasignován, a nabýval účinnosti až po podpisu premiéra a předsedajícího poslanecké sněmovny.

Přímá volba totiž může přinést opravdu volbu jedince, umělce, politika, či bohatého mediálního magnáta, nebo prakticky kohokoliv, kdo zvládne nikoliv nejlépe své poslání, ale zcela a bez výhradně předvolební kampaň. Ta je tak nákladná, že téměř vylučuje, aby se prezidentem stal člověk bez významného dispozičního kapitálu a podpory médií.

Omezení těchto pravomocí bude mít dvojí kladný účinek. Nejprve zamezí možnému chaosu, pokud by opravdu prezident byl v podstatě amnestorem a figurou v rukách zájmových skupin, které by mu financovali kampaň. Druhou výhodou je, že pokud se upraví a nutně již před první volbou ústavní zákon v tomto duchu, potom odpadnou ze soutěže právě lidé, či zájmové skupiny, které už nebudou mít do čeho investovat, pokud by chtěli volbu spekulativní, tedy se bude objektivizovat veřejná soutěž o místo v čele státu. Bylo by ale velkou chybou se domnívat, že prezident volený přímou volbou může disponovat už tak velmi přenošenými a zjevně příliš velkými pravomocemi.