Presentace podprůměrných výtvarníků, jako jsou třeba Alexandr Pokrovskij, Kristian Kodet a nebo manželé Vavrysovi, vedle nepodepsaných článků, u nichž nejde rozeznat, co je inzerce a co redakční text, svědčí o naprosté nedůvěryhodnosti Art-Antik-Style. Inzeráty nejsou označeny nápisem inzerce a v rubrice "Umění-obchod" článek o galerii Miro zase nikdo nepodepsal. Není divu, protože na zadní straně časopisu má tato galerie plošný inzerát přes celou stranu! Podobné praktiky ve světě diskreditují takovéto časopisy v očích zájemců o výtvarné umění, protože jsou nejsprostší formou parazitování na trhu s uměním. Jejich výpovědní hodnota je nulová, protože je založena na manipulaci, skrze zaplacené PR.

Za nepodepsané texty nikdo nepřejímá odpovědnost. Jakkoliv jsou některé informace (například aukční výsledky) pro čtenáře zajímavé, tématické strukturování není obsahová rozmanitost, ale tápání. Časopis se nesnaží o reflexi kvalitní umělecké scény. Vzniká podezření, že zřejmě pouze zviditelňuje subjekty, s kterými se předem za odměnu dohodne. Některé texty naprosto ignorují skutečný stav věcí a stávají se bez hodnověrného doložení faktů jen obyčejnými reklamními bláboly.

Například v souvislosti s Kodetovou presentací se v textu píše: "Po obrovském úspěchu výstav Tři generace Kodetů v USA na Manhattanu, ve Vídni, na Českobudějovické radnici i v Galerii české plastiky v Praze padlo rozhodnutí vytvořit Muzeum Kodet." O jakém obrovském úspěchu lze ale mluvit, když prestižní americká a zahraniční odborná média o této akci nepřinesla ani řádku? Podobně i Galerie České plastiky zůstává na periferii zájmu seriózních českých médií a výstavy na radnicích neznamenají z hlediska hodnoty výstavy vůbec nic. Dohodnout si je totiž může v podstatě kdokoliv.

Totéž se týká soustavného proklamování Kodetova světového věhlasu, což je v bulvárních médiích již otřepaná reklamní finta. Kodet nemá recenze výstav v českém odborném tisku ani ve světovém a diskreditující aktivity (např.uvádění výstav malujícím zpěvákům) jeho dvorního vykladače prof. Františka Dvořáka jsou na české výtvarné scéně dostatečně známy.

Renomé časopisu Art-Antik-Style neposiluje ani jeho šéfredaktor Ivan Černý, jehož orientace v kvalitním českém umění je velmi špatná. Je s podivem, že mu v tom nepomohlo ani mnohaleté vedení časopisu Antique, který před několika lety zkrachoval. Přispívaly do něho občas podnětně i některé nezávislé osobnosti výtvarného umění a v oboru starožitností a aukcí přinášel časopis řadu zajímavých informací. Titul doplatil na nepřesvědčivou koncepci, jež se dle mého soudu promítla do nezájmu čtenářů. Po té Ivan Černý přesídlil jako spolupracovník do časopisu Basar a odtud pravděpodobně zamířil rovnou do Art-Antik-Style.

Slogan, že umění je výhodnou investicí, u nás zdomácněl jako fráze. Zaštiťuje se jí kde kdo, v úmorné snaze přilákat důvěřivce s plnou peněženkou. Jistě, investovat do umění je maximálně výhodná investice, pokud se ovšem zájemce nenechá napálit. Časopisy podobné magazínu Art-Antik-Style v mnohém ve své nabídce klamou, neboť presentují umělce, jejichž díla žádné zhodnocení nenabízejí. Na závěr posuďte názorovou výměnu mezi galeristou Miloslavem Navrátilem a Ivanem Černým, která dostatečným způsobem ilustruje amatérismus a neznalost lidí, kteří skrze PR časopisy negativně ovlivňují obchod s uměním.

Od: Miloslav Navrátil
Komu: basar@basar.cz
Odesláno: 16. listopadu 2001 11:38

Pane Černý,

náhodou se mi dostal do rukou časopis Basar, kde jsem si přečetl Váš článek "Reonova surrealistická plátna". Opravdu jsem nevěděl, mám-li věřit vlastním očím. Vaše tvrzení že: " Reon Argodian je pojem asi jako Gaudí, Dalí či Ernst Fuchs" je nehoráznost prvního řádu, stejně jako doporučování jeho obrazů coby "výborné investice". Pan Zahradník je kýčař - sice zručný mediálně a technicky - ale nic víc.Turistická atrakce - to snad, stejně jako voskové panoptikum, nebo muzeum tortury. Vychvalujete Reonovy úspěchy - nenapsal jste, v jakých důležitých veřejných sbírkách se jeho díla nacházejí - to je ukazatel kvality! Momentální komerční úspěch mají i Pokémoni, stejně jako dříve třeba hokejové karty. A stejně tak skončí i Reonovy obrazy. Neštěkne po nich pes. Z výtvarného hlediska je to dílo bezvýznamné, které nemá šanci se natrvalo prosadit. O Dalím nebo Gaudím si můžete nechat jen zdát.

Ve svém výčtu osobností, které natáčely v "Jeskyni", jste, asi nedopatřením, opomněl uvést pornostar Dolly Buster - to také dokresluje úroveň expozice. Mohu Vás ujistit, že naprostá většina Pražanů a obyvatelů Malé Strany zvlášť, ukončení činnosti "Magické jeskyně" přivítala. Přirovnávat tuto kašírovanou "nádheru" ke Gaudího dílu je buď drzost prvního řádu, nebo to dokumentuje Vaši naprostou nevědomost. Kdybyste se alespoň trochu orientoval ve výtvarném umění, věděl byste, že vídenští fantastičtí realisté dosáhli svého vrcholu v roce 1970, od té doby jejich práce stále klesají v ceně, o "výborné investici" nebo "mnohonásobném zhodnocení kapitálu" nemůže být vůbec řeč.

Například rakouský obchodník s uměním O.H. Ressler napsal v časopise News:" Fantastičtí realisté trčí už léta ve slepé uličce. Jejich práce jsou v aukcích velice levné. Před třiceti lety prožívali konjunkturu, to je ale dávno pryč."

Ovšem je také možné, že jste si nic neověřoval, napsal jste článek jako PR a papouškoval pouze to, co Vám napovídal sám autor. V tom případě je ale zpochybněna serióznost časopisu, který takovýto "výměšek" uveřejní na svých stránkách.

Předpokládal bych, že pokud se Basar chce etablovat mezi sběrateli jako seriózní časopis, na který je spolehnutí, bude uveřejněné materiály prověřovat. Věřte, že sběratelé velice brzy poznají, komu věřit a kdo z nich chce jen vytahat peníze.

Navrátil

From: rubico
Sent: Monday, November 26, 2001 3:03 PM
To: Miloslav Navrátil
Subject: odpověď p. Černého

Dobrý den,

zdraví Vás Černý. Nemíním s Vámi diskutovat na téma, zda je Reon kýčař nebo ne, to již za nás dělá profesor Knížák. Faktem zůstává, že je po jeho pracech (sic!, česky: "pracích) poptávka, a že se Magická jeskyně pod patronací profesora Fuchse a prezidenta Klestila stěhuje do Vídně. Toť vše. Snad dodatek, že Jste se kupříkladu nepozastavil nad diletantskou prací grafika, který materiál připravoval do tisku, a též nad příšerným stavem zařazených ilustrací a fotografií. To by se jistě v časopise Basar, který se chce etablovat mezi sběrateli jako seriózní časopis, stávat nemělo.

Černý Ivan, vlastnoruční podpis

Od: Miloslav Navrátil
Komu: basar@basar.cz
Odesláno: 6.prosince 2001 14:35

Pane Černý,

jsem rád, že jsem se ve Vás nemýlil. Namísto polemiky s námitkami, které jsem proti Vašemu textu vznesl, odpovídáte všeobecnými, nic neříkajícími frázemi. Podle Vaší logiky je fernet lepší než francouzský koňak, protože se víc pije, Škodovka lepší než Mercedes, protože jich u nás jezdí víc atd. Absolutně jste pominul moji argumentaci ohledně cen fantaskních realistů -- zřejmě se v současném umění vůbec neorientujete. Že o něm píšete, je drzost, ale nepřekvapuje mne to. Co mne mrzí, je, že Vám to někdo tiskne (a zřejmě Vám za to i platí) a stává se tak nevědomky "spolupachatelem". Co se týká špatné grafické úpravy: dokážu pochopit, že začínající časopis nemá peněz nazbyt, ale pokud bude publikovat dobré a zajímavé věci, peníze vydělá a postupem času se to samozřejmě zlepší. A nakonec -- z Reona Dalího neudělá ani sebelepší reprodukce ani geniální grafik.

M. Navrátil