12. 2. 2003
Odbory v celém světě jsou proti válce |
Stále více se blížící válečný konflikt s Irákem znepokojuje občanskou, ale i odborářskou veřejnost již delší dobu. Důvod? Prozaický a přímočarý. O odborových právech, reformě penzijního či daňového systému, tripartitě, sociální politice, sociálním smíru či sociální spravedlnosti se dá uvažovat pouze v době míru. Válka "o ropu" není válkou dělníků v automobilkách či na ropných plošinách, ale válkou vlastníků těch automobilek či válkou vlastníků těch plošin a těžebních práv. USA přišly nástupem Saddáma Hussejna o všechna svá těžební práva ve prospěch firem z Francie a dalších zemí Evropy... Svoje stanovisko v této věci přijal již v říjnu 2002 - a to z podnětu italských a dalších odborů výkonný výbor Evropské odborové konfederace, který označil možný jednostranný a preventivní zásah USA vedený ve spolupráci s Velkou Británií za porušení mezinárodního práva. Zároveň se tehdy postavil za umožnění inspekčních prací OSN, jež by vedly k odstranění zbraní hromadného ničení v Iráku.
E. Gabaglio, jako generální tajemník EOK (Evropské odborové konfederace), vydal 20.1.2003 prohlášení, v němž vyzval světové společenství k tomu, aby se vyhnulo válečnému konfliktu. Zároveň oslovil EU k hledání cest, jak jednotně přimět Irák k plnění jeho odzbrojovacích závazků. Poukáal rovněž na destabilizující politické a ekonomické následky tohoto možného válečného konfliktu pro Evropu.
Obdobná stanoviska přijaly 30. 1. 2003 španělské odborové centrály CC.OO a UGT, jež k 15. 2. 2003 mobilizují své členy proti válce.
Odbory v České republice obdržely i stanovisko předsedy rakouské OGB, jenž označil dosavadní jednostranný postup USA a Velké Británie za eskalaci mechanismů, které jsou svou logikou a dopady namířeny proti zájmům pracujících, vzdálí řešení izraelsko-palestiského konfliktu a dále naruší stabilitu v oblasti Blízkého východu. Upozornil na to, že vojenské zatížení ekonomik, spolu s dopady na světové hospodářství, včetně růstu cen energií, si vyžádá omezení sociálních programů ve světě.
Předsedové americké AFL-CIO (která - jen tak mimochodem - sdružuje 15 miliónů amerických dělníků) a britského TUC adresovali 30. 1. 2003 G. W. Bushovi aT. Blairovi společný dopis, v němž zdůrazňují nezbytnost účasti veřejnosti na řešení otázek míru a války. Za záruku legitimity jakéhokoliv zásahu považují dosažení konsensu, zejména pak mezi USA a členy EU.
27. 1. 2003 přijala Rada ministrů zahraničí EU stanovisko, podle něhož by měli mít inspektoři OSN možnost dokončit svou práci v Iráku. Podle téhož stanoviska musí být respektována odpovědnost Rady bezpečnosti OSN za uchování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Obdobně se vyjádřil Evropský parlament dne 29. 1. 2003, když uvedl, že dosavadní výsledky činnosti inspektorů OSN v Iráku neospravedlňují válečnou akci. EP se postavil proti jakémukoli jednostrannému vojenskému zásahu a to jako proti kroku, který by nebyl v souladu s mezinárodním právem a Chartou OSN, V závěrech stanoviska se praví, že je třeba udělat vše k tomu, aby se válce předešlo.
Značný rozruch proto způsobila "výzva osmi" evropských politických lídrů (mezi nimi představitelů Polska, Maďarska a občana Václava Havla), kteří 30. 1. 2003 oslovili evropský kontinent, aby ve věci Iráku postavil po boku USA. Televizní stanice BBC World pak vesvém komentáři uvedla, že Češi jsou na straně ozbrojeného útoku. (pozn. editora BL: to ze však nezakládá na pravdě, neboť pozice české vlády i premiéra bylo odmítnutí podpisu a podpis Václava Havla je z dikce české ústavy o ústavní neodpovědnosti prezidenta sokromým krokem občana Havla, nijak nezavazující Českou republiku.) Tato výzva byla později ve stejnémduchu doplněna prohlášením tzv. vilniuské skupiny (10 východoevropských kandidátů na členství v NATO). Zejména poslední iniciativa, provedená bez koordinace s EU, způsobila mezi některými jejími členy značné rozpaky, zejména pak s přihlédnutím k blížícímu se rozhodování o rozšíření EU, včetně tak komplikovaného ratifikačního procesu v jejích 15 členských státech...
I po Powellově vystoupení v RB OSN dne 5. 2. 2003 trvali Francie, SRN, Belgie, Řecko (předsedající nyní EU) ruští poslanci, Liga arabských států a další země na pokračování práce inspektorů OSN v Iráku.
Turecko navíc žádá spojence, aby přijali opatření na jeho obranu v příapdě války. V praxi by ji měly zajistit státy Aliance, zatímco USA by se soustředily na ničení irácké vojenské (pozn. editora BL: a hlavně ekonomické) infrastruktury.
|