9. 1. 2003
Monitor Jana Paula: Typický obraz české výtvarné scény, aneb etika a právo na počátku 21.stoletíČeští výtvarní umělci jsou nyní čistě hypoteticky rozděleni na dva tábory. Jedni uznávají legitimitu Nadace Český fond umění, který se v roce 1994 přetransformoval z Českého fondu výtvarných umělců, a druzí ji považují za tunelářskou organizaci. Bývalý Český fond výtvarných umění měl před rokem 1989 monopol na to, co skrze tzv.nákupní komise legálně nabízel občanům ve svých prodejnách Dílo. Prakticky všechny státní a podnikové zakázky byly realizovány výhradně přes ČFVU.
|
Nerovný boj o galerieNadace disponuje několika galeriemi, mezi nimiž nejvěhlasnější je Mánes a galerie Václava Špály. Budovu Mánesa si postavil v roce 1930 stejnojmenný Spolek výtvarných umělců, který rozpustil ÚNV hl.m.Prahy v roce 1956 a veškerý jeho majetek včetně Mánesa převedl na ČFVU. Přestože byl Mánes spolku ukraden, spolek svoji soudní při s Nadací v minulém roce prohrál a odvolal se k Nejvyššímu soudu ČR. Galerii Václava Špály, kterou má Nadace sama pronajatou od Městské části Praha 1- OPBH v likvidaci, pronajala v roce 1994 Jaroslavu Krbůškovi. Jméno a renomé galerie vytváří vždy galerista a jeho výstavní koncepce. Krbůšek již před rokem 1989 vystavoval v kulturním středisku Opatov na Jižním městě řadu významných osobností českého výtvarného umění, kteří měli v oficiálních galeriích buď zákaz, anebo by v nich sami nikdy nevystavovali. Jako kurátor Špálovky pozvedl tuto galerii mezi přední evropské galerie výtvarného umění, avšak protože nebyl nadále z objektivních důvodů schopen zajistit sponzorské partnery a tok peněz, Nadace mu neprodloužila smlouvu. Celá záležitost se odehrává v podstatě v oblasti etiky, což je základní problém vyrovnání se s dědictvím naší předlistopadové éry. Je zřejmé, že české soudnictví otázky etiky nereflektuje. Není divu, nadále soudí soudci, kteří soudili i před rokem 1989. K problému skandálního soudního rozhodnutí v případě Mánesa ve prospěch Nadace se Britské listy ještě vrátí samostatně, problém je, že kritické hlasy se z výtvarné obce na adresu Nadace ozývají až nyní. Po celou dobu totiž řada výtvarníků i kvalitních kurátorů s Nadací spolupracovala. K čemu kvalita, přednost má ten, kdo zaplatíV lednu 2001 muselo Mánes opustit Sdružení pro výstavní činnost Mánes, jemuž předsedala předsedkyně Asociace českých výtvarných kritiků Vlasta Čiháková-Noshiro. Výstavní program se rozhodla vytvářet Nadace Český fond umění sama tím, že začala Mánes pronajímat těm, kdo si zaplatí. Jedním z takových subjektů je i Art.cz., bulvární internetový server, který na konec minulého roku připravil v Mánesu výstavu nazvanou Typický obraz, s honosným podtitulem Česká malba na počátku 21.století. Pikantní je, že kurátor Art.cz a jeden z vystavujících Radan Wagner je současně i členem zmíněného spolku Mánes. Art.cz nelze upřít profesionalitu, s jakou se výstavy zhostil, včetně velmi kvalitně provedeného a výpravného katalogu, ale to bylo vše. Filozofie výstavy byla totiž postavena na faktu, že zúčastnění namalovali své dílo na jednotný formát, čímž prý vytvořili svůj "typický obraz". "Výstava Typický obraz v Mánesu jen předestírá tematický smysl, bylo by vhodnější, aby bylo upřímně řečeno, že jde jenom o výstavu komerční a prodejní," řekla k výstavě Vlasta Čiháková-Noshiro, jež před časem koncipovala v Mánesu výstavu pod názvem Pravděpodobná malba. Někteří umělci jako Barbora Šlapetová svoji účast na projektu zrušili, jiní podstoupili zkoušku trpělivosti. Jeden ze dvou vystavených obrazů od každého autora byl určen na prodej, druhý za symbolickou jednu korunu obdržela smluvně Art.cz, jako kompenzaci. Někteří to odmítli podepsat s tím, že katalog i výstava je plně hrazena sponzorsky, jiní si kompenzaci se zástupci Art.cz domluvili individuálně. Uplatnění dvojího metru, podle postavení umělce. Paradoxem je, že nekorektní Art.cz by sama měla zaplatit umělcům za účast na projektu, neboť ti kvalitní jí sami vytvářejí potřebnou image. O peníze jde až v první řaděJana Machalická z Lidových novin mě v roce 2000 poučovala o tom, že pro ně nemohu jako výkonný umělec psát recenze, neboť je to jasný střet zájmů. Jediným zdánlivě seriozním mediálním partnerem výstavy Typický obraz byl tento deník, proč asi? Právě Lidové noviny kdysi odstartovaly mediální kampaň Art.cz a právě pro Lidové noviny píše pravidelné recenze jeden z autorů Art.cz a kurátor v jedné osobě, Radan Wagner. Zdá se, že tyto souvislosti strážcům etiky v Lidovkách nevadí. Ne náhodou přijal pozvání k účasti na vernisáži Art.cz i ministr kultury Pavel Dostál, nutno ale s povděkem na adresu pana Knížáka říci, že logo Národní galerie se v katalogu výstavy Typický obraz neobjevilo. Proslýchá se, že Art.cz má zájem o pronájem Špálovy galerie, což by zřejmě znamenalo jasný signál ke komercionalizaci umění v této galerii a její úpadek. Tvrzení z doby privatizace, že umění si na sebe musí vydělat, je mýtus a laciná rétorika. Nikde na světě se tato schopnost neočekává. Kvalitní umění je umění nezávislé, které vzniká svobodně, mimo tlak ekonomických zájmů. Obchodovatelnost umění není měřítkem jeho kvality, tou je schopnost oslovit, a je zřejmé, že bez mecenášů se umění nikdy neobešlo. Pokud není Nadace Český fond umění schopna podporovat nezávislé umění, postrádá její význam smysl. Česká výtvarná scéna je zaneřáděna snahou komercionalizovat české umění, pod záminkou jeho přístupnosti veřejnosti. Mnohé subjekty jako Art.cz hrají se svými důvěřivými sponzory falešnou hru o vzájemné výhodnosti. V rámci "greenwashingu" firmy sponzorují "obecně prospěšnou událost", ačkoliv ta nemá valného významu v kontextu, v kterém je projekt prezentován. Nejde o sponzoring, ale o firemní spolupráci. Na primárním trhu s uměním se "obchoduje" s myšlenkami, na sekundárním uměleckém trhu teprve s fyzickými díly. Nelze nadále tolerovat účelové směšování obou významů a kompetentní místa se musí rozhodnut: buď chtějí podporovat byznys, anebo umění, jako součást kulturnosti národa. |