Pro zachování demokracie má velký význam rozdělení moci mezi moc výkonnou, zákonodárnou a soudní. Aby se předešlo zvůli státní výkonné moci, nebo jinými slovy aby stát nemohl být policejním nebo totalitním státem, ve kterém jsou občané pod stálým dohledem státní moci a vydáni jí na pospas, je činnost policie, včetně policejního vyšetřování, podrobena stálému dohledu soudů, které musí dbát na to, aby při vyšetřování bylo respektováno právo občanů na soukromí.

Už 26. října 2001, odsouhlasil americký kongres tzv. Vlastenecký zákon, jehož formulace byly přímou reakcí na útoky z 11. září. Zákon oslabil omezení využívání zákona proti špionážní a teroristické činnosti na konkrétně tuto činnost, když změnil formulaci, podle které je možné prohledávat domy nebo odposlouchávat komunikace. Zatímco dříve bylo třeba uvést, v žádosti o povolení k odposlechu nebo prohledávání, že "účelem" je získat informace o špionážní nebo teroristické činnosti, v upraveném znění zákona je tato formulace oslabena jenom na "významný účel". Podle názoru organizace amerických právníků na obranu občanských svobod (ACLU) se tím otevřela cesta k využívání odposlechu a prohledávání domů, bytů a kanceláří bez řádného soudního příkazu i při vyšetřování kriminálních případů, čímž je porušen čtvrtý článek americké ústavy, zaručující, že nikdo nebude prohledáván bez předchozího rozhodnutí soudu o jeho pravděpodobné vině. V srpnu 2002 sedmičlenný tajný soud, který povoluje tyto odposlechy a prohledávání,veřejně prezentoval názor zavrhující pokus Bushovy vlády dovolit kriminálním žalobcům využívat jeho soudních příkazů k tomu, aby obešli čtvrtý článek americké ústavy. Ve svém stanovisku tajný soudní dvůr uvedl, že agenti, kteří žádali o soudní příkazy pravidelně předkládali falešnou a zavádějící informaci. Aby mohlo být toto rozhodnutí tajného soudu zvráceno, vybral předseda amerického nejvyššího soudu členy tříčlenného odvolacího soudu, který zasedal vůbec poprvé a který rozhodnutí zvrátil. Přitom důkazy získané odposlechem nebo prohledáváním od federálních agentů jsou v praxi amerického soudnictví pokládány za důkazy s nižší hodnotou než důkazy získané v rámci kriminálního vyšetřování.

Od vydání Vlasteneckého zákona je v USA možné, aby byl byt amerického občana prohledán a občan se o tom dozvěděl až se značným zpožděním. Podle Vlasteneckého zákona také stačí, pro sledování vytáčených telefonních čísel, používaných adres v elektronické poště nebo navštěvovaných webových stránek určitým uživatelem, tvrzení agenta americké vlády, předložené soudci tajného soudu, že sledování činnosti přístrojů požaduje v rámci probíhajícího vyšetřování špionážní nebo teroristické činnosti. Pouze v případě, že jde o kriminální vyšetřování, musí státní žalobce udělat zápis o tom jaká informace byla získána a záznamy přístroje musí být předány soudu. U vyšetřování špionážních a teroristických případů tedy prakticky chybí soudní dohled. Navíc může, např. agent FBI, požádat, u k tomu určeného soudce, o vydání knih, záznamů, papírů dokumentů a jiných věcí, vztahujících se k nějaké osobě, jenom na základě svého tvrzení, že o tyto věci žádá v rámci probíhajícího vyšetřování mezinárodního terorismu nebo špionážní činnosti. Stejné procedury lze použít i pro vyžádání záznamů z dob studií a stejnou procedurou mohou federální agenti žádat např. o lékařské, knihovnické, spotřebitelské záznamy např. o nákupu knih. Po prozkoumání těchto věcí, které mu zaměstnanci firem, které o to požádá musí předložit, aniž by o tom směli komukoli cokoli říci, nemusí příslušný agent ani informovat soud, u kterého požádal o příkaz k prozkoumání těchto věcí, o výsledcích svého pátrání. Všechny tyto typy sledování amerických občanů se tedy dostaly prakticky mimo dohled soudů. Asociace zaměstnanců amerických knihoven vydala k této části Vlasteneckého zákona začátkem roku 2002 prohlášení, ve kterém psala "Knihovníci nešpehují, co uživatelé knihovny čtou nebo jaké webové stránky navštěvují. Knihovníci zajišťují svobodu číst, prohlížet si, mluvit a účastnit se." Ačkoli asociace souhlasila, že bude vyhovovat žádostem federálních agentů, zároveň požádala své členy, aby nevytvářeli nadbytečné záznamy a pečlivě studovali žádosti, které jim předloží federální agenti, dříve než jim poskytnou zbytečné informace. Někteří knihovníci začali vymazávat všechny záznamy, u kterých to šlo. Kritici také upozorňují, že po teroristických útocích se Američané začali zajímat o Islám a že takto získané informace mohou být snadno zavádějící. Touto cestou je zpochybněna i svoboda číst, protože by se mohlo stát, že by se Američané začali bát číst to, co je zajímá. Vlastenecký zákon mimo jiná dává prezidentovi právo prohlásit amerického občana za nepřátelského bojovníka a držet ho po neomezenou dobu ve vazbě na americké vojenské základně bez přístupu k právnímu zástupci a kontaktu s rodinou.

Vlastenecký zákon také stanoví, že každých půl roku musí generální prokurátor informovat senátní výbor pro špionáž a výbor pro soudnictví o počtu žádostí podaných federálními agenty tímto způsobem, počtu žádostí, které byly zamítnuty nebo pozměněny a počtu žádostí, kterým bylo vyhověno. Koncem loňského roku senátní výbor pro soudnictví požádal Ministerstvo spravedlnosti, aby mu poskytlo tyto informace. Ministerstvo spravedlnosti mu ale odpovědělo, že tyto informace předá pouze senátnímu výboru pro špionáž, který o ně ovšem nejevil zájem. V podobném konfliktu mezi výkonnou a zákonodárnou mocí pohrozil koncem prosince loňského roku americký kongres CIA, že sníží její financování o jednu třetinu, jestliže mu nepředá zprávy o své činnosti, které měla odevzdat už v květnu. New York Times, v dlouhém článku o politice utajování vlády George Bushe, napsaly, že takovéto konflikty mezi kongresem či senátem a výkonnými orgány jsou běžné, ale za vlády George Bushe obzvlášť časté a Gerorge Bush se, na rozdíl od jiných prezidentů, dostává do konfliktu i s členy své vlastní, republikánské strany. V dalším kroku směrem k utajení činnosti vlády George Bushe v říjnu 2002 americké ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že přestane dodávat informace do systému TRAC, který zjednodušoval přehled činnosti ministerstva spravedlnosti a vlády pro výbory pro soudnictví amerického Kongresu a Senátu a kterého využíval i americký tisk. Dokud TRAC fungoval, data z tohoto systému ukázala, že v období po 11. září 2001 prokurátoři po celých USA odmítli velkou část teroristických případů, které jim předali agenti FBI a jiných agentur. Když se novináři vydali k soudům, které tyto případy odmítly, zjistili, že se vůbec nejednalo o teroristické případy. Ani tento případ nedokazuje, že by se Američané podle nových zákonů neměli čeho obávat.

Možnost sledování amerických občanů byla rozšířena i další právní úpravou, která otevřela cestu pro předávání si informaci mezi všemi federálními, státními a místními vyšetřovacími a zpravodajskými orgány. Tato změna je pochopitelná, když se jedná o obranu před teroristickými útoky ze zahraničí, ale znovu vyvolává rozpaky, když se vztahuje i na americké občany. V USA je známo, že v 60. letech sledovala CIA odpůrce války ve Vietnamu i Martina Luthera Kinga a přestože Vlastenecký zákon nepovoluje sledování občanů v případě, že využívají svých základních ústavních svobod, výrok tajného soudu pro sledování zahraničních špionážních služeb a teroristické činnosti, stejně jako fakta ze systému TRAC ukázala, že bez dohledu soudů toto ustanovení Vlasteneckého zákona nemusí být dodržováno. V průběhu roku 2000 vydali George Bush a generální prokurátor John Ashcroft směrnice, podle kterých mají federální agenti pronikat do různých občanských a církevních seskupení amerických občanů. Nelze samozřejmě vyloučit, že by v USA vznikla podobná sekta jako japonská Šinri Kjó, otázkou ovšem je, jestli kvůli tomu má být celá americká společnost prolezlá fízly. Jeden z autorů amerického Prohlášení nezávislosti, Benjamin Franklin, napsal, že kdo chce vyměnit svobodu za bezpečí, nezaslouží si ani jedno z toho.

Začátkem roku 2002 předložilo americké ministerstvo spravedlnosti návrh, aby poštovní zaměstnanci, instalatéři a jiní lidé, kteří mají volný přístup do domácností podávali zprávy o podezřelých činnostech, kterých si tam všimli. V létě 2002 musela Bushova vláda od této operace nazvané TIPS odstoupit pod tlakem skupin hájících lidská práva, členů kongresu a dokonce i americké poštovní služby. Mezi kritickými hlasy zaznělo například toto: "Vycvičit ty, kteří čtou vodoměry, elektroměry atd. aby při své práci čenichali není hodné původních ideálů této země." Koncem loňského roku realizaci tohoto projektu výslovně zakázal americký kongres v textu Zákona o bezpečnosti vlasti, kterým bylo vytvořeno zvláštní ministerstvo pro boj s terorismem. Už v prosinci 2002 ale s v podstatě stejným návrhem přišla asociace bezpečnostních inspektorů. Inspektoři dohlížející na dodržování protipožárních předpisů a bezpečnost staveb mají rovněž přístup do amerických domů a bytů. Asociace navrhla, aby její členové byli vycvičeni pro sledování podezřelých aktivit během svých každodenních pochůzek. Právní odborníci zatím trvají na tom, že k tomu, aby někdo mohl prohledávat něčí dům, musí k tomu nejprve obdržet soudní příkaz.

Koncem roku 2002 Pentagon oznámil zahájení prací na projektu systému Totální informační bdělosti, který by měl shromažďovat a zpracovávat veškeré elektronické záznamy o soukromé a obchodní činnosti amerických občanů (i cizinců) jako jsou záznamy o transakcích s použitím kreditních karet, bankovních transakcí, telefonních hovorech, internetových komunikacích a školní, zdravotní a cestovní záznamy. V takto vytvořené databázi by měly počitače vyhledávat shodu dat, která by mohla naznačovat teroristickou činnost. Řízením prací na projektu, na který bylo přiděleno 137 miliónů dolarů, byl pověřen admirál Poindexter, zdiskreditovaný v 80.letech během Irangate aféry s nepovoleným nákupem zbraní pro nikaragujský odboj za peníze získané z prodeje drog. Představitelé Pentagonu jeho přidělení k tomuto projektu zdůvodnili tím, že pro něj má opravdovou vášeň. Tento projekt by de facto obešel jakýkoli soudní dohled na odposlech komunikací a je tedy znovu v rozporu se 4. článkem americké ústavy. Někteří zaměstnanci v průmyslových odvětvích, která by měla na tomto projektu spolupracovat, z etických důvodů spolupráci odmítli. Zastavení prací na projektu žádal např. Americký výbor pro veřejnou politiku Asociace pro počítačovou techniku, jejímiž členy je více než 70.000 počítačových vědců a odborníků po celém světě, dále ACLU, Eagle Forum a další. 23. ledna 2003 americký senát odhlasoval moratorium na tento program, ale aby došlo k jeho zákazu, musel by se přidat i americký kongres.

Odpor k Bushovým zákonům se šíří po celé americké společnosti. Podle vyjádření organizace amerických právníků na obranu občanských svobod, ACLU, nemá většina nových amerických zákonů nic společného s bojem proti terorismu a spíše představují "úspěšné využití teroristických útoků k tomu, aby se FBI zbavila nežádoucí kontroly své moci." Konzervativní vůdce republikánské většiny v americkém kongresu, Dick Armey, který sváděl v Kongresu bitvy proti Georgi Bushovi o každý z uvedených zákonů, při odchodu z Kongresu koncem minulého roku varoval národ, že se musí mít na pozoru před "nesmírně nebezpečným svodem" obětovat svobodu za bezpečnost před terorismem. "Pro mne je to podstata Ameriky víc než co jiného. Čím jsme jedineční v dějinách světa, to je naše oddanost osobní svobodě". Massachusetský Výbor na obranu ústavních svobod (http://www.bordc.org) vede evidenci amerických velkoměst, měst a okresů, jejichž zastupitelé odhlasovali rezoluce odsuzující Vlastenecký zákon. V současné době jich je 32 a podle Výboru dalších víc než 100 v 35 amerických státech na těchto rezolucích pracuje. Město Eugene např. ve své rezoluci žádá generálního prokurátora a FBI, aby je informovali o všech akcích, které podle Vlasteneckého zákona podniknou na území města a píše "jsme rozhodnuti v co největší zákonné možné míře zabránit tomu, aby finanční zdroje města... byly použity na protiústavní činnosti prováděné podle Vlasteneckého zákona nebo nedávno vydaných směrnic." Možná nejdál zašli radní města Oakland, kteří v prosinci loňského roku zakázali zaměstnancům města, od městského policisty až po knihovníka, spolupráci s federálními úředníky, kteří by se pokoušeli využít své nové moci k vyšetřování obyvatel města. 3. února letošního roku přijala Americká asociace knihoven, reprezentující 63.000 zaměstnanců knihoven, na závěr své celonárodní konference, rezoluci, která odsuzuje ty části Vlasteneckého zákona, které "ohrožují ústavní práva a právo na soukromí uživatelů knihoven".

Začátkem letošního roku ale americké Centrum pro veřejnou integritu obdrželo návrh dalšího připravovaného zákona nazvaného "Zákon o zvýšení domácí bezpečnosti". Šlo zatím zřejmě jenom o zkoušku reakce veřejnosti, protože ministerstvo spravedlnosti popřelo, že by návrh zákona předložilo Bílému domu nebo Kongresu. Centrum pro veřejnou integritu požádalo o posouzení návrhu zákona profesora práva na Georgetownské univerzitě. Ten o něm napsal, že zákon by radikálně rozšířil moc zpravodajských agentur a výkonné moci, omezil nebo eliminoval soudní dohled nad sledováním občanů, umožnil tajné zatýkání, vytvořil databáze vzorců DNA založené jen na nekontrolovaném podezření výkonné moci a umožňoval zbavení občanství a vyhoštění osob, které jsou členem nebo materiálně podporují skupinu, kterou USA označí jako teroristickou skupinu.

Je evidentní, že proti vnitřnímu terorismu se účinně může bránit jen totalitní stát. Vláda George Bushe vyhlásila tyto zákony jako součást své války proti terorismu, aniž by specifikovala jestli se jedná o terorismus mezinárodní nebo vnitřní i když bezprostředním důvodem byla akce z 11. září 2001. To jí umožnilo nerozlišovat v zákonu mezi cizinci a americkými občany a posunout tak americký politický systém směrem k totalitnímu systému. Poslední krok ministerstva spravedlnosti naznačuje, že by americká vláda ráda posunovala americký politický systém dál tímto směrem.

Můj osobní závěr z toho všeho je, že česká vláda by udělala lépe, kdyby vládě George Bushe oponovala, než aby se musela stydět po jejím případném odvolání.