Každé prezentování skutečných civilizačních a kulturních střetů, problémů a traumat v sdělovacích médiích je z podstaty vadné: Buď autor počítá s tím, že čtenář je laik, že tedy jeho znalosti o věci nejsou dostatečně uspořádané, případně že je čtenář ani nemá. Pak autor na malé ploše sdělí jen některé zásadní teze, a laik jim nebude moci porozumět vůbec, nebo si je vyloží zkresleně. Anebo se autor pokusí teze řádně vyložit, a laikovi v nich udělá "guláš" ještě větší, protože tak krátký výklad nemůže oslovit vše to, co má čtenář pomotané nebo vybílené. Anebo se autor pokusí podat věc zjednodušeně, a tím natropí jen další nepochopení a posílí předsudky.

Představa světového pořádku je v očích Američanů jednoduchá a přehledná. Svět je pyramidou, kde nejníže jsou LDC -- "the least developed countries", nad nimi jsou MDC -- "the more developed countries" a na vrcholku ční WDC -- Washington DC. Nad vrcholkem pyramidy již není nic, jen nekonečno Boží existence. Tato představa však není výrazem nějaké arogance. Její původ pramení jinde, a to v metafoře ležící u samých počátků historie Spojených států amerických, kdy lodě pronásledovaných puritánů dosáhly kýžený břeh "země zaslíbené." Není překvapující, že svobodná nová zem byla nahlížena jako zaslíbená a logický se zdá i vývod, že právo přijít do země zaslíbené se dostalo jen těm vyvoleným. Tato představa "Nového Israele" se ukázala být neobyčejně životná. Její charakter a důsledky se rozhodl zkoumat ve své knize z roku 1995 Johan Galtung, jeden ze zakladatelů "peace research", nositel čestných doktorátů mnoha univerzit a v neposlední řadě kontroverzní Nor, který je ve své vlasti neoficiální "persona non grata."

Rozhovor s Johanem Galtungem přinesly před časem i Britské listy ZDE

Prezident Bush řekl svým přátelům, že první slova, která čte každé ráno, nemají nic společného s jeho funkcí jakožto prezidenta nýbrž s jeho Pánem Bohem. Je to evangelicko-křesťanská klasika, "My Utmost for His Highest", povzbuzující malá knížečka denních mini-kázání. Jejím autorem je Oswald Chambers. Byl začínajícím skotským umělcem než se setkal s Charlesem Spurgeonem, viktoriánským baptistou, který byl jedním z největších kazatelů 19. století. Pan Chambers opustil umění a stal se potulným kazatelem. Jeho manželka znala dobře těsnopis (250 slov za minutu) a tak zapisovala všechno, co její manžel kázal, takže nakonec vydala 30 knih.

Autorem výše citovaného výroku měl být chief operating officer společnosti TelSource, belgický občan André Frans Bessel Kok. Podle str. 14 seriózního belgického týdeníku Trends ze 16. října 1997 tyto památné věty pronesl na semináři v bruselském sídle advokátní kanceláře Bertouille & Vennoten, nikoliv v její pražské pobočce. Daleko od České republiky, daleko od "mateřské" firmy Český Telecom.

Zmocněnec české vlády pro lidská práva Jan Jařab byl v metru ve středu večer fyzicky napaden dvěma mladými rasisty za to, že se zastal černocha, na něhož mladíci zaútočili. Okolní občané neprojevili zájem rasisty zadržet. Viz citace:

Volal jsem o pomoc a aby je zadrželi, ale nikdo z těch desítek lidí tam nic neudělal," řekl Jařab.

Na jeho výkřiky prý reagoval pouze jeden z útočníků, a to slovy: Nás mají zadržet, ty hajzle? Ty nevíš proč jsi ji dostal? Protože se zastáváš negrů! Napadenému Afričanovi se mezitím podařilo zmizet z metra druhým východem. Oba mladíci pak podle Jařaba ještě asi minutu klidně čekali na vlak, poté nasedli do vagónu a aniž se je kdokoliv pokusil zadržet, odjeli ve směru stanice Dejvická. Otřesený Jařab se pak vrátil po jezdících schodech nahoru.

Toto je tisková zpráva Centra pro podporu místního aktivistu/Přátel Země, Slovensko.

Zpráva k sociálním stavu v kantonu Curych uvádí, že každý čtyřicátý je odkázán na sociální pomoc. Postiženy jsou zejména matky, které jsou samy, a rodiny s více dětmi. Na jeden "případ" bylo v průměru vyplaceno 1878 franků (za nejnižší příjem se považuje 3000-3500, za průměrný plat, pokud ho máte, tak 4500-5000), o které se dělily statistické 1,8 osoby.

Z globálního pohledu je ale situace daleko horší: Dvě milardy lidí má méně než 2 dolary na den.

O tom všem, a co z toho vyplývá pro švýcarskou zahraniční politiku, rozvojovou pomoc a migraci, diskutují mezi sebou a s Vámi:

Kde: Schauspielhaus, Pfauen, Rämistr. 34, 8032 Zürich

vstup volný

Link: http://www.schauspielhaus.ch

Satelitní hudební stanice MTV Hits! dnes v pátek mimořádně zařadí do vysílání místo obvyklého nonstop proudu videoklipů hodinový diskusní panel mládeže z různých zemí světa s britským premiérem Tonym Blairem o smyslu války s Irákem.

Ale kdyby někdo zdokumentoval všechny události, co se kolem té sochy za poslední století sběhly, získal by zvláštní obrázek. Odporný i krásný, a hlavně zapomenutý. Hlava na hlavě, davové vzrušení a přísahá se věrnost Masarykovi, Hitlerovi, Benešovi, Stalinovi, Dubčekovi, Havlovi...

Na rampě Národního muzea v Praze se ve čtvrtek o půl osmé ráno upálil devatenáctiletý mladík. Podle ministra vnitra Stanislava Grosse za sebou zanechal dopis, vyjadřující nesouhlas s politickými poměry v zemi.

Opravdu velice privitam, jestlize uverejnite dolni clanek, ktery je soucasne vyzvou k podepsani petice, ktera za dva dny ziskala pres pul milionu podpisu. Povazuji ji za dulezitou, protoze ma byt predana v pondeli Rade bezpecnosti, takze potrebuji organizatori akci uzavrit jiz v patek (zitra) pred pulnoci "americkeho" casu. Dekuji Vam. Milos Kalab

Připojte se i Vy, jestliže si nepřejete, aby došlo v Iráku ke zbytečnému masakru. Petice bude předána v pondělí Bezpečnostní radě OSN, takže je nejlepší jednak okamžitě. Pokud rozumíte anglicky, na adrese

http://www.moveon.org/emergency/

si můžete text petice přečíst. V češtině je na konci tohoto dopisu. K překvapení některých lidí vychází petice ze Spojených států. Ve středu ji uveřejnilo 111 amerických novin od New Yorku po Los Angeles a v některých velkých městech byla i na billboardech. Lidé přispívali i penězi - během dne přišlo dost peněz na 100 velkých reklam. Kromě Američanů se připojili i lidé z více než 200 států. Připojil jsem se i já a moji známí v Kanadě a díky tomu jsme dostali e-mailem nejen poděkování, ale také další informace se žádostí seznámit s akcí i další známé. Činím tak tedy tímto svým dopisem, když se obracím na čtenáře Britských listů.

Vazena redakce zpravodajstvi Ceske televize

ziji na Blizkem vychode, ovladam arabstinu, takze se da rici, ze jsem s jeho problematikou dobre seznamena. Vcera pri poslechu zprav CT1 jsem slysela k svemu uzasu v noci tuto vetu:"Konala se vrcholna schuzka islamskych zemi, ale ta nakonec ztroskotala po hadce dvou ucastniku". Tecka a konec! Nevim, odkud berete sve zdroje, ale takova informace je katastroficka. Neverim, ze by seriozni zdroj, zvlaste zapadoevropsky, uvedl takovy nesmysl.. K roztrzce sice na zacatku opravdu doslo, ale zasedani pokracovalo a na zaver bylo vydano komunike!

Kdo ma dostupne zahranicni zdroje, stale poukazuje na to, ze ceska media informuji ze sveta velmi nedostatecne a mezi nimi bohuzel i CT. V zapadni Evrope jsou obcane informovani perfektne. V dnesni dobe jsou dostupne vsechny informace z internetu, tak nechapu, jakym zpusobem ziskavate (lepe receno neziskavate) dulezite informace vy.. . Protoze jste verejnepravni medium, a protoze dostavate tak velke koncesionarske poplatky, mate povinnost obcany informovat objektivne, zkreslene zpravy jsou nepripustne.

S pozdravem Jana Mala

Před zahájením klíčového zasedání RB OSN, které s konečnou platností rozhodne o osudu společného americko-britského návrhu rezoluce k irácké otázce a v předvečer přednesení rozhodující zprávy vrchních inspektorů OSN a MAAE o postupu odzbrojování Iráku, přicestovala včera do New Yorku zvláštní delegace arabských zemí tvořená ministry zahraničních věcí Bahrajnu, Libanonu, Tunisu, Egypta a generálního tajemníka Ligy arabských států. Složení delegace tak představuje zástupce všech zájmových táborů arabské politiky v záběru od zásadového odmítavého postoje Sýrie a Libanonu přes od ohniska krize relativně vzdálený Tunis a "zprostředkovávající" a vášně mírnící Egypt po Bahrajn, jednu z malých a bohatých zemí Perského zálivu, na jejímž území se nacházejí vojenské základny, které se z domnělé záruky jejich národní bezpečnosti změnily na rozhodující element vojenské strategie Spojených států v oblasti.

Uvedení této komise v život je jedním z výsledků vrcholného zasedání Ligy arabských států, které se konalo minulou sobotu v egyptském městě Šarm aš-Šejch ZDE.

Cílem komise je zprostředkovávat a dále objasňovat postoj arabských zemí všem klíčovým hráčům určujícím vyústění irácké krize. Libanonský ministr zahraničních věcí Hammúd zdůraznil před odletem v Bejrútu velký význam mise v rozpolcené mezinárodní situaci a s ohledem na nebezpečí, která v případě válečného konfliktu nehrozí pouze Iráku, ale celé oblasti Blízkého východu.

Mise se tím zařazuje do proudu horečné diplomatické aktivity, která má zahýbat jazýčkem vah RB OSN při jejím rozhodování . Komise měla ve čtvrtek na programu setkání s generálním tajemníkem OSN Annanem, vrchními zbrojními inspektory Blixem a al-Baradejem a dále zástupci zemí, které jsou stálými členy Rady bezpečnosti.

Arabská liga zaujala k možnosti válečného útoku na Irák jednoznačný odmítavý postoj a poukázala na nutnost řešení irácké krizi mírovými prostředky a při zachování mezinárodní legitimity ZDE. Zájmy arabských zemí v RB zastupuje Sýrie, která je jejím nestálým členem a využívá každé příležitosti pro zdůrazňování zájmů zemí Blízkého východu řešit regionální konflikty mírovou cestou a pod záštitou OSN ZDE.

Občas vidíme archivní záběry napjatě očekávajícího hloučku před vyhlášením odhadu volebních výsledků. Předseda Špidla s ulehčením odfukuje. Že bude většina jednokřeslová s Hanou Marvanovou, to ještě nevěděl. Co vědět musel, nebo aspoň určitě měl, je ideová orientace US, opravdu fundamentalistické nejpravicovější pravice a měl znát i zkušenosti s vládnutím s lidovci. Byl však rozhodnut léta předem (mám důvod na tomto přesvědčení trvat). Ještě před volbami se tak zbavil všech jiných variant a tím i manévrovacího prostoru. Jaképak jeho rozhodnutí, je-li vládnuto skrze něj.

Jestli členská základna strany, která Špidlu pomohla vytvořit, měla výhrady k "opoziční smlouvě", pak její výhrady k US, ale i ke KDÚ-ČSL jsou mnohem větší, aniž by kladla na váhu, že ODS je spolehlivější ve své vypočítatelnosti a pragmatičtější navzdory rétorice a celistvější navzdory vnitřním konfliktům. A tak ODS i KSČM budou nutně těžit z chyb vyplývajících ze samotné ideové nesourodosti Havlem jmenované koalice (i pro členy koaličních stran nepřehlédnutelné a těžko stravitelné).

Mezinárodní den žen vznikl jako výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909. Téhož dne se po celém světě od roku 1975 připomíná jako den mezinárodní solidarity žen všech zemí za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj.

Historie Dne žen, jak se mu zpočátku říkalo, začíná už v roce 1907, kdy na prvním sjezdu socialistek ve Stuttgartu vystoupila rakouská delegátka s myšlenkou, že by se ženy měly v určitý den v roce veřejně scházet a žádat volební právo. Až o tři roky později, v roce 1910 na II. mezinárodní konferenci žen - socialistek v Kodani navrhla Klára Zetkinová, aby se ženy v příštím roce v různých zemích Evropy v určitý den sešly a požadovaly volební právo.

Poprvé se takto ženy sešly v roce 1911 v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku, v Americe, v Rusku poprvé v roce 1913. V dalších letech se březnový Den žen ustálil na datu 8. 3.

Poprvé dne 8. 3. demonstrovaly ženy v roce 1914 proti zbrojení, chystané válce, za propagaci mírových myšlenek, požadovaly přístup žen do veřejného a kulturního života, a žádaly občanskou a politickou rovnoprávnost.

V roce 2001 v poselství generálního tajemníka OSN u příležitosti MDŽ je zdůrazněn, mimo stálý požadavek rovnoprávnosti a to, současný nejpalčivější problém, na který upozornila v říjnu Rada bezpečnosti OSN, když zahájila debatu na téma ženy, mír a bezpečnost. K jednacím stolům a do rozhodovacích funkcí je třba přivedení více žen. Pro zajištění a podporu míru a bezpečnosti v 21. století je nezbytná plná účast žen při řešení předcházení konfliktů.

Možnosť vojenského zásahu v Perzskom zálive tiež spôsobila, že vo viacerých krajinách klesli sympatie k NATO.

V této souvislosti jsou daleko důležitější fakta realita, veřejné mínění než regulační opatření, státní správa či byrokracie. Vyhýbejme se dřevěnému jazyku.

Proces rozšiřování EU se nevyvíjí zrovna zdárně. V současnosti je zastíněn připravovanou válkou proti Iráku a sdělovací prostředky o něm skoro vůbec nereferují.

Novinář Patrice de Beer píše redakční komentáře pro francouzský deník Le Monde. Publikujeme české shrnutí jeho příspěvku, předneseného na mediální konferenci EU ve Florencii dne 28. 2. 2003.

Jsou lidé, kteří tvrdí, že za dvanáct let od "sametové revoluce" se nic nezměnilo, kromě jmenovek premiérů na dveřích. A pak jsou lidé, kteří tvrdí, že do politiky nemusí sami chodit, protože si koupí vždy ty politiky, kteří volby vyhrají. A až úplně na konec - jsou lidé, kteří se domnívají, že někteří politici se koupit nedají.

Za takového všichni považovali doposud premiéra Špidlu. I přesto, že se obklopil mnoha lidmi, kteří představují typicky českou cestu ke kapitalismu, ačkoliv internacionalizovanou... Prezident Svazu průmyslu a dopravy Kázecký se kdesi nechal slyšet, že jeho svaz mohl poprvé v historii podávat připomínky k vládnímu prohlášení a premiér na ně bral ohled. "Je otevřen názorům, přijímá připomínky, ale hlavně nedělá, že všemu rozumí", tvrdí Kázecký. Má pravdu.

Mimo jiné má totiž k premiérovi přístup i uhlobaron a čerstvý budhista v jedné osobě - Antonín Koláček. Také on je vnímán, jako člověk, který má co říci. Nebo, podle některých sociálních demokratů blízkých Lidovému domu - co nabídnout. Jeho podnikatelskou skupinu Appian znal už dávno před Špidlou i jeho předchůdce Miloš Zeman, který ovšem věděl víc a tak si ho držel od těla... Zřejmě proto, jak mistrně ovládla Koláčkova firma Mosteckou uhelnou společnost a jak v ní stát "bez výstřelu" ztratil majoritu, aby nakonec svůj podíl musel prodat za zlomek ceny. Porážky se neodpouštějí. Ani mezi přáteli. V Mostě se výrazně angažuje předseda odborné komise ČSSD poslanec Hojdar, přezdívaný přáteli i nepřáteli mezi přáteli také - i když kupodivu neoprávněně - "uhlobaron". Angažuje se zde i bývalý "taťka pracujícího lidu", senátor Richard Falbr. Každý má zájmy jiné, ale jedno mají společné. Vnímají dobře mamutí velikost i finanční sílu Mostecké uhelné. Jsou to přeci politici...

V současné době chce Appian koupit i Škodu Plzeň, své aktivity chce tato skupina rozšířit i dalším směrem - uvažuje o koupi ČEZu. Někdo musí vyrábět turbíny dalším elektrárnám a někdo ty turbíny musí kupovat.

To současnému premiérovi ovšem zřejmě tajná služba, na jejíž svodky prý premiér tak dá, zapoměla říci. Stejně jako mu o konglomerátu firem Appian zapoměla říci zřejmě daleko více věcí. Možná proto, že je sama neví. A to už je na pováženou.

Protože žádný finanční mamut onen Koláčkův Appian není. Pouze několik prázdných skořápek, se kterými se dá hrát a které se českým bulíkům a jejich premiérovi jeví jako exotická zlatá vejce, protože je oni sami pomáhají naplnit z volných peněz těch státních podílů a firem, které do podobných zářivých amerických obalů prodávají... Není to jediný takový případ, na který jsme v poslední době narazili. Nedávno to byl uvažovaný prodej Českého Telecomu offshorovému eseróčku C-Tel, předtím prodej čerpacích stanic Petra, kde figurovala údajně americká společnost Chevron Petroleum LCC, o které nikdo nic nevěděl, nejméně však americký Chevron - Texaco ...

Týdeník Reflex otiskl ve svém aktuálním čísle vzpomínku Pavla Kohouta na ruského komunistického diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina, při příležitosti dnešního padesátého výročí jeho - možná násilného - úmrtí, k němuž došlo dne 5. března 1953. Bohužel, Kohoutův emocionální článek je spíše výpovědí o něm samotném než věcnou analýzou podstaty stalinismu. Je hlavně pokusem o vysvětlení, proč lidé jako Kohout v mládí Stalinův vražedný režim nekriticky podporovali. Kohout právem poukazuje na to, lidé Stalinův režim milovali, protože to pro ně bylö náboženství.

Jsem přesvědčen, že skutečná, řádná, racionální a věcná analýza toho, co znamenal stalinský režim pro Rusko i pro střední Evropu, by byla při příležitosti dnešního padesátého výročí jeho úmrtí? zavraždění? (viz ZDE) nesmírně užitečná. Byl¨to přece právě Stalin, bez něhož by pravděpodobně vůbec nebylo expanze komunismu do středovýchodní Evropy, a život i v současné České republice by byl zřejmě zcela jíný.

V tomto smyslu se mi zdá do určité míry nešťastné rozhodnutí Reflexu požádat "pamětníka", někdejšího stalinistu, Pavla Kohouta, aby se na diktátora článkem rozpomněl. Těžko totiž od takového článku vlastně čekat víc, než emocionální bití se v prsa - a nic víc jsme se v něm ani nedočetli.

Britský hospodářský deník Financial Times věnoval minulou sobotu (1.3. 2003) padesátému výročí Stalinovy smrti celou víkendovou přílohu. Hlavním jejím článkem byla reportáž dnešního britského novináře, jehož matka, Polka, měla koncem třicátých let to neštěstí, že žila v jižní části Polska, kterou anektoval Stalin a většinu jejího obyvatelstva deportoval na nucené práce do Ruska. Článek jedné historičky srovnal charakteristické rysy Stalina, Kim Džon Ila, Saddáma Husajna (který se silně inspiroval Stalinem a vlastní o Stalinovi celou knihovnu), přinesl rozhovor s nyní pětaosmdesátiletým britským historikem Robertem Conquestem, jehož dílo The Great Terror v šedesátých letech poprvé podrobně popsalo existenci stalinových koncentračních táborů (srovnáním sovětských demografických statistik Conquest tehdy přesvědčivě odhalil, že ze sovětského obyvatelstva záhadně zmizely miliony lidí) a analýzu, které čelné spisovatele Stalin zničil¨.

Avšak nejzajímavější z celé přílohy byl podle mého názoru tzv "opening shot", "úvodní výstřel", redakční komentář od Michaela Prowse. Z něho je úvodní citát k tomuto textu. Důležité je totiž, jak se ze Stalinova dědictví můžeme poučit pro budoucnost. A to právě vynikajícím způsobem vysvětluje Prowse, jehož argumentaci shrnujeme níže. Škoda, že se o něco podobného nepokusil Reflex ani Pavel Kohout.

Naposledy minulý týden vyplula znovu na povrch již klasická otázka, která se přidává v novinářských kruzích k lepšímu: "Kde byl reportér deníku Super David Soukup při reportážích z Afghánistánu?" Novináři Soukupovi začali celkem vtipně přezdívat "Volá Kábul" a ještě dlouhé měsíce vyvstávaly pochybnosti, jestli náhodou neležel v pákistánském hotelu a články o afghánské realitě si necucal z prstu. Minulý týden v pořadu ČT Média si rýpnul i publicista Jan Urban. Soukupa přímo nejmenoval, ale z kontextu vyplývalo, kdo má být tím srabem, který byl podle Urbana 150 km od Kábulu.

Davida Soukupa to už docela štve. Jeho vyjádření vyšlo už krátce po prvních spekulacích na podzim roku 2001 na Světě Namodro, ale poznámky neutuchaly. Investigativci z Fakt přispěchali s objevnou reportáží, která zapadala do tehdejší drsné kritiky Superu - v tom samém vydání Fakt totiž Superu věnovali hned dvě reportáže, druhá byla o lživém obvinění herečky Šafránkové, že je alkoholička. Soukup podle svého vyjádření nemohl vědět, jak jeho kolegové v pražské redakci překroutí jeho slova. Pracovní poměr v deníku také kvůli tomu ukončil k 31. prosinci téhož roku.

David Soukup v reakci na vystoupení Jana Urbana napsal následující dlouhé vysvětlení, v němž podrobně popisuje, kde všude v Afghánistánu byl, co tam dělal a s kým se setkal. Jeho text doplňují přepisy z Televizních novin TV Nova, do kterých telefonoval své aktuální postřehy a z pořadu Volejte řediteli, vysvětluje Filip Rožánek.

Přístupové smlouvy o přístupu k EU pro zamýšlené brzké rozšíření EU jsou zatím nejkomplexnější a nejambicióznější v historii EU. Při čtyřech předchozích rozšířeních přijala EU celkem devět nových členů, zatímco nyní se plánuje přijmout deset členů najednou.

V oblasti justice a vnitra a ve volném pohybu osob obětovaly uchazečské státy hodně. Volný pohyb pracovníků a služeb mezi novými a starými členskými státy bude odložen o sedm let a doba plné aplikace schengenských pravidel dokonce není na určito stanovena. Avšak zatímco úplné zrušení hraničních kontrol mezi starými a novými státy bude trvat mnoho let, od nových členských států se očekává uplatňování kontrol na vnějších hranicích EU a také vízového režimu (až na drobné výjimky) EU okamžitě. To odřízne lidi na východní hranici budoucí EU od svých sousedů, se kterými jsou spojeni tradičními obchodními a lidskými vazbami.

Navíc jsou závazky nových členských států co se týká justice a vnitra poněkud nejasné a možnost uložit jim sankce za porušení těchto závazků jsou též nejednoznačné jednak v tom, za jaké kroky mohou být uloženy a jednak v konkrétní náplni těchto sankcí. Je zřejmé, že budou muset aplikovat pravidla EU pro určení, který členský stát je odpovědný za bezprostřední vypořádání žádosti uprchlíků, zatímco možnost jejich vlastních občanů žádat o azyl bude dramaticky omezena.

Nové členské státy tím pádem budou řadu let v "druhé třídě" evropské integrace.

Témou stretnutia bola Angola, ktorej obraz pomáhali spoločne vytvoriť členovia AI -- predseda AI na Slovensku Sawkat A. Choudhury, Ingrid Králová, Barbora Černušáková -- a ich hostia z Angoly -- António Martins da Silva (predseda Združenia portugalsky hovoriacich krajín), Helena Almeida a Carlos Miranda.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 100 111 3917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.