Pane Culiku,

v pondeli jste uverejnil na BL me poznamky k medialni diskusi o knize Petra Bakalare "Tabu v socialnich vedach", viz ZDE. Mezitim jsem si vymenil par mailu s jednim ceskym novinarem, ktery napsal cosi ve smyslu, ze fakt jde o tabu. Zkusil jsem to zpochybnit poukazem, ze autor knihy se asi citi byt bojovnikem za svobodu nazoru (a zisku), za niz maji zaplatit jini lide, odlisni a oznaceni (treba barvou). A ze o svobodu zverejnit jakykoli nazor za cenu zdravi nebo i zivotu tech druhych nestojim. Nejde tedy o tabu - bezduvodny a vnejsi zakaz, kteremu se vsichni priznivci autora tak brani. Pozadavek odpovednosti ma, zejmena v tomto pripade zatracene dobre duvody.

Ledaze - a ted mi doslo, ze za celou tu dobu, co o tom ctu a premyslim, jsem se nezkusil vcitit do mysli tech bojovniku za svobodu bez odpovednosti. Samozrejme jsem predpokladal, ze to vsichni citime podobne, vzdyt to nebezpeci je tak zrejme! Pripadlo by mi trapne polopaticky vyjmenovat ohrozene skupiny, co jim hrozi a sily, ktere se mohou dat do pohybu. Odbyl jsem to pocitem, ze ti lide na to vsechno jenom pozapomneli a ze uplne staci pripomenout a naznacit. Ze vsechno napravi jen racionalni uvaha.

Zkusil jsem se podivat jejich ocima a vidim, ze to nema s rozumem nic spolecneho. Odborna stranka veci neni to podstatne. Jde o cit a charakter. Co tady s racionalni uvahou? Odpoved na otazku, proc tak zjevna rizika nejsou dostatecnym duvodem vnitrni zdrzenlivosti, proc je i tak jasny pripad vniman jako bezduvodne omezovani, je prekvapive prosta, ale velmi sklicujici.

Je to jedno, nezalezi na tom, co se stane stane jinym.

Je-li to lhostejne, je snadne mavnout rukou. A taky to samozrejme neni dost dobry duvod. Zadna odpovednost pak neexistuje a je jasne, ze me jen nekdo zcela bezduvodne omezuje. Fakt je to tabu...

Co citime a jak prozivame druhe lidi - v tom je cela nase zivotni historie. Vysledek dedicnosti a vlivu prostredi, citove zrani a vyvoj charakteru. Co tady s rozumem? Zbyva nam jen vira v to dobre v lidech, umeni, humor a - racionalita, i kdyz to asi neni mnoho. Nic jineho, co by se dalo postavit proti lhostejnosti, me nenapada. Jenom doufam, ze tech lhostejnych neni zas tak moc.