Kdo vlastně vlastní vlastníky Mostecké uhelné

O finanční síle Appian group se v jejích firemních materiálech dočteme mnoho výrazně pozitivních informací, stejně pozitivní informace dává k dobrému i podnikatel Koláček či management MUS, kterou dnes Appian vlastní. Jak je to ale doopravdy?

Vláda svým usnesením ze dne 22. července 1991 č. 267 o koncepci snižování ztrátovosti těžby uhlí hlubinných dolů ze dne 19. února 1992 č. 112 o energetické politice České republiky a usnesením ze dne 9. prosince 1992 č. 691 o programu restrukturalizace uhelného průmyslu uložila ministru pro správu národního majetku a jeho privatizaci a předsedovi prezídia Fondu národního majetku České republiky a ministru průmyslu a obchodu připravit ke schválení privatizační projekty tak, aby k 1. lednu 1993 založil Fond národního majetku České republiky akciovou společnost Českomoravské doly a nejpozději k 1. únoru 1993 akciové společnosti Mostecká uhelná společnost, Severočeské doly a Sokolovská uhelná společnost a zbývající akciové společnosti v rámci druhé vlny privatizace. Podniky byly určeny k útlumu. Podepsán Václav Klaus. A tam to začalo. Mostecká uhelná vznikla 1.11.1993.

V letech 1996 - 1998 z Mostecké uhelné společnosti formou půjček a finančních investic odteklo téměř šest miliard korun. V té době měl majoritu ještě stát. Za Fond národního majetku byl v představenstvu JUDr. Jiří Valtr, za ministrstvo průmyslu Jiří Vrtiška a za město Most poslanec sociální demokracie Josef Hojdar. Pánové Valtr a Hojdar ještě navíc spoluvlastnili společnost BILBO, která se zabývala uzenářstvím. Na tom by nebylo ještě nic divného, kdyby v této společnosti neměla nepřímo majoritu Mostecká uhelná. Ta Bilbu půjčila třicet milionů... V současné době je Bilbo, jehož základní kapitál byl 65,5 miliónu, v konkursu. Od roku 1996 až do počátku roku 1998 půjčuje Mostecká uhelná spřízněným společnostem cca 3 miliardy korun, další miliardy jdou na investice do zahraničí. Mezitím v pozadí pracuje firma Synergo Suisse CZ, která skupuje - údajně pro americkou společnost - akcie MUS. 21. dubna 1998 oznámila, že jich vlastní už 30 procent. O měsíc později oznámila jiná společnost , švýcarská Investenergy SA, že ovládla valnou hromadu s 49, 98 % akcií. Stát, který vlastnil 46,29% akcií, ostrouhal.

Vláda - tentokrát už vláda Miloše Zemana - vzala 9. prosince 1998 na vědomí dosavadní průběh útlumu těžby uhelného a rudného hornictví a schválila spoluúčast státu na nákladech útlumu těžby. Pokračovalo hrazení útlumu a nové usnesení v téže věci následovalo 8. září 1999. Peníze státu tekly proudem.

Appian mu nabídl za "zbytkový" 46,29% podíl v květnu 1999 650 milionů korun. 28. července 1999 stát kapituloval a svůj podíl 4 089 763 ks akcií o nominální hodnotě 1 000 Kč/1 akcii prodal švýcarské INVESTENERGY SA. Cena: 650 milionů. Z 16 přítomných členů vlády hlasovalo pro 16. Základní jmění společnosti, jehož ocenění je obsaženo ve schváleném privatizačním projektu státních podniků Doly a úpravny Komořany se sídlem Most - Komořany, Doly Ležáky, se sídlem Most a Doly Hlubina, se sídlem Litvínov, činí 8 835 898 000 Kč (necelých devět miliard).

Od té doby se vláda o Appian Group nezajímala až do 9. prosince 2002, kdy usnesením č. 1253 vzala na vědomí výsledky výběrového řízení na prodej aktiv České konsolidační agentury ve skupině ŠKODA HOLDING a odsouhlasila za podmínky nezamítavého stanoviska Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže s prodejem všech aktiv ČKA ve skupině ŠKODA HOLDING, tj. akcií ŠKODA HOLDING a.s. ve jmenovité hodnotě 1050,67 mil. Kč (cca 48,4% akcií), akcií ŠKODA TS a.s. ve jmenovité hodnotě 118 mil. Kč (cca 63,4% akcií), směnek ŠKODA HOLDING a.s. ve jmenovité hodnotě 1487,56 mil. Kč a veškerých úvěrových pohledávek za dceřinými společnostmi ŠKODA HOLDING a.s. včetně následně vyčísleného příslušenství společnosti Appian-Machinery AG za celkovou kupní cenu 350 mil. Kč. Úřad ve svém rozhodnutí vyslovil souhlas i s odkoupením zbývajících 52 % akcií ŠKODA HOLDING a.s. a dalších aktiv nezbytných k podnikání od Škody a.s., která je v konkursu. Věřitelský výbor, v němž jsou zástupci ČKA, Finančního úřadu v Plzni a drobných věřitelů, schválil v závěru loňského roku prodej akcií i aktiv Appian Machinery AG za 450 milionů korun.

Appian Group získala souhlas ÚOHS k akvizici ŠKODY HOLDING 31. ledna 2003.

Společnost Appian Group Europe SA si založila dvě společnosti se sídlem ve Švýcarsku. První z nich, Appian Machinery AG, vznikla teprve 25. 6. 2002 pod identifikací 170.3.025.630-7 s kapitálem 100 000 CHF a má spravovat investice do Škody Holding a Krušnohorských strojíren.

Druhá firma, Appian-Energy AG, vznikla už 29. 10. 2002 pod identifikací CH-170.3.025.883-5, s kapitálem také 100 000 CHF a měla by se zabývat aktivitami v oblasti těžby uhlí, výroby a prodeje elektrické energie (ČEZ?) a tepla. Appian Energy AG také přebírá od společnosti Investenergy SA 100% akcií Appian Group a.s. se sídlem v Praze, původně nazývané Synergo Group. Appian Energy AG dále prostřednictvím 100% dceřiné akciové společnosti Ležáky převádí 96,69% akcií Mostecké uhelné společnosti, a.s. od Investenergy SA. Ta tímto končí činnost správce aktiv Appian Group Europe.

Tomu se dá říkat pouze "bleskový pochod na Berlín".

Druhý pražský Hrad, zvaný Vyšehrad

Vysoký nárůst nezaměstnanosti na Mostecku byl obecně dáván do souvislosti s organizačními změnami MUS. Budoucnost uhelného průmyslu závisí podle předsedy hornických odborů, sociálního demokrata Cyrila Zapletala na tom, zda se podaří spojit Severočeské doly (ve které 37,21% vlastní ČEZ) a Mosteckou uhelnou. Někteří zasvěcení si myslí, že za neobyčejnou shodou mezi ČEZ a MUS by mohla stát právě dohoda o společném postupu při privatizaci státního podílu v Severočeských dolech. Podle informací České tiskové kanceláře management a.s. Sokolovská uhelná usiluje, aby vláda v rozhodování o privatizaci Severočeských dolů rozhodla zároveň také o odstátnění sokolovské firmy. V případě prodeje Severočeských dolů by se totiž státem kontrolovaná Sokolovská uhelná rázem ocitla v nevýhodném postavení vůči dvěma privátním společnostem, Severočeským dolům a Mostecké uhelné, které ovládají téměř 80 procent domácího trhu. Sokolovská uhelná je nezbytnou akvizicí skupiny, protože je v ní "volných" několik miliard korun "cash". Něčím bude potřeba platit další akvizice...

Snahy investorů a státu urychlit privatizaci hnědouhelných firem překvapily a znepokojily i sokolovskou radnici. Sokolovská uhelná je totiž největším zaměstnavatelem v kraji. Město se obává, aby prodej firmy nezpůsobil sociální otřes. Podle starosty může špatná privatizace hnědouhelného hornictví výrazně zvýšit nezaměstnanost nejen na Sokolovsku, ale v celých severozápadních Čechách. MUS například chce letos definitivně uzavřít Důl Kohinoor. Pokud vláda odsouhlasí žádost Appian Group na koupi Severočeských dolů, ovládne Koláčkova investiční skupina téměř 80 procent trhu, což by podle jeho mínění mohlo pro Sokolovskou uhelnou znamenat teoretický pokles produkce o 50 procent.

To jsou otázky, které musejí intenzivně zajímat premiéra této vlády, Vladimíra Špidlu. Snad proto v týmu jeho poradců najdeme hned několik osob, které s Antonínem Koláčkem spojily své kroky v okruhu tzv. vyšehradských společností. Sám Koláček je podle zlých jazyků jedním z manažerů, kterému nejvíce Špidla naslouchá. Snad proto, že se od něj chce naučit, jak z ničeho vytvořit zázrak - miliardové impérium. To by Špidlovi mohlo, zvláště nyní, pomoci...

I další spolupracovníci premiéra včetně ředitelky Škvrňové pojí jedno malé tajemství minulosti: Vyšehrad. Škvrňová působila v představenstvu pojišťovny Vyšehrad. Všeobecná sociální pojišťovna působila jako správce několika penzijních fondů. Mimo jiné penzijního fondu Vyšehrad, v jehož dozorčí radě působil v letech 1998 - 2000 Ivo Baštýř. Penzijní fond Vyšehrad bylk jedním z těch, ve kterém tisíce lidí přišli o peníze... Teprve až v lednu 2000 se fond dostal pod nucenou správu. V médiích proběhla v roce 1997 zprávička, že 97 % akcií fondu Vyšehrad drží akciová společnost GEN, původně spravující majetek odborových svazů, od nichž ji koupila další "postodborová" akciovka CIMEX. Přitom ředitelka Škvrňová je bývalou Špidlovou náměstkyní na ministerstvu práce a sociálních věcí a před rokem 1989 pracovala v Ostravsko karvinských dolech. Dá se říci, že má s hornictvím a těžením surovin zkušenosti... Zdeněk Linhart a Vít Samek byli vedeni od roku 1993 do roku 1999 jako členové představenstva Všeobecné sociální pojišťovny Vyšehrad. V té době byl předsedou představenstva Antonín Koláček, součsný "správce" impéria Appian Group, vlastnící Mosteckou uhelnou a dělající si zuby na Sokolovskou uhelnou a další podniky.

To je z Čech ta viditelná část aktivit Appian, zaměřená na energetiku. Zpravodajské, monitorovací a ekonomicko zpravodajské aktivity jsou v zákulisí druhé části impéria pod názvem Newton a lidé s nimi spojení mají dodnes zprostředkovaně vliv i v České tiskové kanceláři a tím mohou řídit i potenciální krizovou komunikaci. To, co z Čech vidtelné není, je struktura vlastníků mateřské americké firmy Appian Group. A o tu v podstatě jde.

Říkejme mu APPIAN 1, protože byl král

Appian Group Inc. vznikl podle nám dostupných údajů ve státě Delaware, což je americká obdoba "kajmanských" daňových rájů, v prosinci 1994. Zakladatelem a ředitelem byl zapsán Stephen L. Norris z Washingtonu, který také listinu podepsal. Zakladatelská smlouva je zapsána na Secretary od State, Division of Corporations pod číslem 950013362 - 24726118 dne 19. 1. 1995, v 10:00.

Tato společnost zřízená v Delaware registrovala své sídlo ve Washingtonu a reprezentační kancelář v Paříži. Její management se sestával v roce 1995 z Steva Norrise, Dicka Poulsona, Larryho Eagleburgera, Toma Snydera, Anwara Zakkoura, Robina Bonadia a Melanie Fritzové. Špičkové washingtonské zázemí.

Appian Group Inc. byla dne 18. 10. 1999 v 9:00 tímtéž panem Norrisem změněna na Poulwhite Investments Inc.

Název Appian byl opět volný - tentokráte pro registraci Appian Group [2]. Zajímalo by mne, zda při restrukturalizaci a přejmenování založil někdo také Poulblack Investment... Od toho okamžiku už neexistoval Appian Group v té podobě, jak je známe z prezentací a z tisku. Vznikla skořápka, kterou bylo nutno naplnit.

Říkejme mu APPIAN 2, protože ho máme rádi

Appian Group Inc. [2] vznikl podle nám dostupných údajů ve státě Delaware, tentýž den - 18. 10. 1999. Zakladatelem a ředitelem byl zapsán Michael W. Zarlenga z Washingtonu, který také listinu podepsal. Zakladatelská smlouva je zapsána na Secretary od State, Division of Corporations pod číslem 991448584 - 3114749 dne 22. 10. 1999, v 8:30. ID firmy je 994069. Základní kapitál měla tato firma 1000 USD. Sídlo si zvolila na 1209 Orange Street, Wilmington, Delaware 19801.

23. prosince téhož roku si tato firma registrovala sídlo ve Washingtonu, nicméně uvedla, že jejím presidentem, sekretářem, i ředitelem v jedné osobě je Belgičan Jacques de Groote, plným jménem Jacques Marie Joseph Christian de Groote, 923 15th Street, H.W. Washington, D.C., a Unccle, 1180 Avenue Mercure, 11/4, Belgie.

Ve Švýcarsku, ve Fribourgu byla založena Appian Group Europe SA, ID:CH-217-1000162-7 a základním jměním tradičních 100 000 CHF. Zde figuruje jméno Antonína Koláčka jako ředitele pro střední a východní Evropu.

Zadáte-li do vyhledavače Google jméno Michael W. Zarlenga, objeví se vám pouze jeden novinář a jeden vydavatel komiksů. Nic moc...

Zadáte-li ovšem do internetového vyhledavače jméno Jacques de Groote, zjistíte, že tento pán byl spolupracovníkem belgické vlády, byl výkonným ředitelem Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, lobbistou o kterém pasali ve WallStreet Journal kvůli možnému konfliktu zájmů, pak se v Americe i Švýcarsku soudil se svým obchodním partnerem Alainem Abourdanem a jeho firmou CAA SA, aby nakonec skončil u švýcarské firmy INVESTENERGY SA (CH-217-0138492-9), které velel další člověk skupiny Appian, Jiří Diviš. Každý se musíme nějak živit. Investenergy založil Synergo Group a.s. (IČ 25764284), ve které Koláček, Diviš a Groote figurují všichni. Diviše lze nalézt i v další švýcarské firmě - SYNERGOINVEST SA, založené 29. 1. 2002 (CH-217-1001463-1) vlastněné skupinou Newton Stock Investment a.s. spolu s teplárnou Otrokovice. Do ní odešel majetek za půl miliardy českých korun. Investenergy si založil i Synergo Suisse CZ, ktará mu pak skupovala akcie MUS a tvořila marketing MUS. Existují i další přímé vazby mezi Steve Norrisem, který zakládal Appian Group [1] , Divišem, de Grootem, a odtud vede přímá cesta do MUS ke Koláčkovi a do dalších českých firem jím konrolovaných. Klíč k rozpletení gordického uzlu "obchodních" vazeb navzájem si soudy vyhrožujících "kapitánů stínového průmyslu", operujícím s kdysi prestižní značkou Appian Group ovšem leží - jako i v jiných pikantních kauzách nedávné minulosti - ve Švýcarsku. Je na čase si koupit letenku. Aby bylo i dál o čem psát, protože i v tomto případě existují vily, které někomu patří.

Jacques de Groote se už nechal - podle Mladé fronty Dnes z 26. 11. 2002 slyšet, že v březnu opustí své české pozice v Appianu, protože pro firmu představuje díky letitým soudním sporům "reputační riziko". Jako kdyby firma Appian Group [2] nějakou reputaci kdy měla...