Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.

Téměř každá kniha o Husovi užívá tohoto výroku jako epigrafu. Toto slovo se neustále znovu a znovu objevuje v českých textech a interpretacích historie a je dalším charakteristickým rysem Jana Husa, který je považován za nesmírně důležitý. Samotné motto České republiky je "Pravda vítězí", je to zkrácená verze husitského hesla Pravda vítězí nade vším. Na fotografii otištěné na titulní stránce knihy Ladislava Holého je socha svatého Václava na Václavském náměstí v roce 1989, obklopená demonstranty, kteří nesou transparent, na němž je toto motto napsáno velkými písmeny. Kniha od Alfreda Thomase The Labyrinth of the Word: Truth and Representation in Czech literature (Labyrint světa: Pravda a představy v české literatuře) Mnichov, Oldenbourg, 1995, interpretuje českou literaturu a historii v tom smyslu, že je touto myšlenkou česká literatura a historie hluboce ovlivněna. Thomas poukazuje na to, jak představa, že pravda vítězí, vytváří dojem, že má nositel této pravdy moc. Apel národního obrození na nacionalistickou pravdu seberealizace, komunistická víra v dogmatickou historickou pravdu a správnost socialismu, a postkomunistická víra, že se sametovou revolucí Česká republika navrátila na pravou cestu demokracie, to všechno projevuje tuto tendenci.

Tento pojem pravdy nalezl svého nejnovějšího zastánce ve Václavu Havlovi. V "Moci bezmocných" Havel definuje tuto moc přesně jako "život v pravdě". Toto slovo se v české historii znovu a znovu navrací -- česká historie se tak téměř podvědomě modeluje prostřednictvím výroku, který vyslovil Hus.

Tato "pravda" je ve skutečnost apel na to, abychom věřili v transcendentno, v "onen svět". Alfred Thomas používá Foucaulta k tomu, že spojuje tuto myšlenku majetnictví pravdy s mocí, a česká historie poskytuje velké množství pozoruhodně přesvědčivých příkladů tohoto přístupu -- dokonce i na první pohled bezmocní lidé mají moc, jak to popisuje Havel, když se "dají na stranu pravdy". Husova pravda však není ona dočasná a politická pravda hašteření na koncilu v Kostnici, je to Boží pravda, která překračuje hranice času i prostoru, světská moc na ni nemá vliv. Toto je také model nadšeného buditele, který realizuje "velkou historickou pravdu" seberealizace národů. Toto je Masarykova rétorika, když hovoří Masaryk o národním obrození a o projektu československé nezávislosti. (Viz: Jan Hus: naše obrození a naše reformace, 1910.) Toto je komunistická orientace vůči historii i orientace disidentů vůči lidským právům, toto je pravda reformace i protireformace vůči Bohu.

Je zřejmě možné připsat zjevný naivní idealismus Havlových projevů po pádu komunismu v roce 1989 skutečnosti, že poststrukturalismus, jak se vyvinul v západní Evropě, zejména ve Francii a v Americe od šedesátých let, byl v Československu neznámý. Havlovy apely na transcendentní historickou pravdu znějí našim uším anachronisticky právě proto, že jsme byli naučeni, abychom takovým výrazům nedůvěřovali.

Poprvé řekl Jack Straw, britský ministr zahraničních věcí, v rozhovoru v britském rozhlase v úterý ráno, že Irák "konkrétně porušil" rezoluci OSN, požadující, aby odzbrojil. Pokud by Rada bezpečnosti OSN s tímto Strawovým názorem souhlasila, znamenalo by to podle rezoluce 1441 pro Irák vážné následky.

"Podle zpráv, které jsme dodneška obdrželi, Irák znovu konkrétně [rezoluci] porušil," řekl Straw v britském rozhlase. "Takže je to pro Irák velmi vážné."

Rezoluce požaduje, aby Bagdád nečinil žádná nepravdivá prohlášení ani opomenutí při deklarování svých zbraní a spolupracoval při realizaci rezoluce. "Situace je velmi vážná. Myslím, že většina lidí, kteří nejsou seznámeni s informacemi o chování Iráku byli velmi šokováni tím, co zjistili ze zprávy pana Blixe," dodal Straw.

I Spojené státy nyní zahájily diplomatickou a politickou kampaň ve snaze přesvědčit americké občany a skeptické spojence, že nemá smysl poskytovat Saddámu Husajnovi další čas k tomu, aby odzbrojil.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde a zde.)

Navzdory tomu, co neustále opakují někteří západní politikové, Saddám není Hitler a plánovaná válku proti Iráku se má vést kvůli ropě, argumentoval včera v deníku Independent znalec Blízkého východu, čelný světový novinář Robert Fisk.

"K seznamu společenství, jejichž osudem bude odplynout europisoárem historie, musíme připsat Evropskou unii a francouzskou Pátou republiku. Jedinou otázkou je, jak chaotický bude jejich rozklad."

Při svém pondělním projevu v Radě bezpečnosti OSN neposkytl šéf týmu zbrojních inspektorů Hans Blix žádný důkaz o "kouřícím revolveru", z něhož by vyplývalo, že si Irák vybudoval arzenál zbraní hromadného ničení, avšak konstatoval, že z obstrukcí, nedůsledností a nezodpovězených otázek vyplývá, že Irák plně s inspektory OSN nespolupracuje.

"Zdá se, že Irák dodnes nepřijal princip odzbrojení, který je od něho požadován," konstatoval Blix. Zdůraznil, že jeho tým potřebuje další čas a dodal, že jeho současná zpráva je jen dočasná. Spojené státy argumentovaly, že rezoluce OSN 1441, která schválila nové zbrojní inspekce v Iráku po dvouměsíční pauze - nepředpokládá, že budou inspekce pokračovat déle než po dobu dvou měsíců, které už uplynuly.

Americký velvyslanec u OSN John Negroponte vyjádřil názor, že nebyly předloženy důkazy, že se chystá Irák splnit rezoluce OSN.

Blixova zpráva pravděpodobně nepřesvědčí "holubice" v Radě bezpečnosti OSN, totiž Čínu, Francii a Rusko, že je dostatečná jako důvod k válce. Tiuto členové Rady bezpečnosti požadují, aby inspektoři dostali k provádění inspekcí další čas.

Blix uvedl, že Irák zpřístupnil inspektorům více než 230 míst, které zkontrolovali, ale dodal, že Irák nevyjasnil, zda nevyrábí nervový plyn VX a zda nevlastní zakázané raketové systémy typu Scud. Dodal, že Iráčané odmítli zaručit bezpečnost špionážních letadel typu U2 a nevysvětlili, co se stalo s asi 6000 chemickými raketami a zásobami antraxu (které mu původně poskytly Spojené státy, dodejme my).

Mohamed El Baradei, šéf Mezinárodního úřadu pro atomovou energii, kategoricky zdůraznil, že zbrojní inspektoři nenalezli žádné důkazy, že by Irák obnovil svůj program jaderných zbraní. I on požadoval více času.

Bílý dům uvedl, že od Blixovy zprávy očekává jasné ano či ne. "Jestliže odpověď zní, že Irák plní ustanovení rezoluce OSN jen částečně, odpovědí je, že je neplní," konstatoval mluvčí Bílého domu Ari Fleischer.

(Informace v angličtině jsou mj. zde, zde či zde.)

Británie předala členům Rady bezpečnosti OSN důvěrné zpravodajské informace o Iráku ve snaze přesvědčit je, že Irák systematicky odmítá spolupracovat se zbrojními inspektory OSN, čímž podle britské a americké vlády porušuje rezoluci OSN. Učinila tak před pondělním zveřejněním první zprávy o práci zbrojních inspektorů v USA od Hanse Blixe o prvních šesti týdnech inspekcí v Iráku, o níž se očekává, že bude neprůkazná.

(Informace v angličtině jsou např. zde)

Avšak svět není jednotný ohledně toho, co by se mělo udělat. I někteří signatáři rezoluce 1441 z loňského prosince mají nyní pochybnosti. Evropa je naprosto rozdělena. Francie a Německo a další státy se stavějí proti válce, Británie, Itálie, Španělsko ještě podporují Spojené státy. V Británii vládne ve všech politických stranách i mezi obyčejnými občany pocit, že Londýn a Washington dosud nepřesvědčili, proč má dojít k válce. Takže o tomto víkendu intenzivně žádali vedoucí představitelé USA i Británie občany, aby nepodceňovali nebezpečí Saddáma Husajna.

Jistěže je dobré pro postkomunistické země střední a východní Evropy být členem západních obranných a ekonomických struktur, zároveň je však asi pošetilé spoléhat na pomoc západních demokracií zcela stoprocentně a nekriticky. Státy a jejich vlády jednají svou podstatou sobecky; pragmaticky ve svém vlastním zájmu: nikde není zaručeno, že by západní vojenské či ekonomické společenství zasáhlo ve prospěch malých středoevropských zemí, pokud by to protiřečilo jejich přímým strategickým zájmům. Ano, je to neférové - malé země a společenství bez moci to na světě znevýhodňuje. Měli bychom si to ale uvědomovat.

V tomto smyslu byl vážným varovným poselstvím dokumentární film televize BBC v pravidelném pořadu Correspondent, který se vysílal v neděli večer 26.1. v hlavním vysílacím čase na BBC 2 a v němž reportér Fergal Keane výmluvně zdokumentoval jednu otřesnou historickou epizodu, v níž Spojené státy - z čistě strategických důvodů - v minulých letech hodily humanitu a lidská práva - které normálně proklamují - přes palubu:

(Podrobnosti o této kauze naleznete v angličtině na stránkách BBC zde a zde.)

Avšak bez inovací jsme odsouzeni -- nudou a monotónností -- k úpadku. Zdrojem inovací je kvalitní školský systém, povzbuzování odlišných názorů a podporování spolupráce -- jedním slovem rozrůzněnost.

Čím silnější je kultura (národní, instituční, generační), tím méně v ní dochází k inovativnímu myšlení. Běžně přijímané myšlenky a zakořeněné, konvenční myšlenky, normy, které široce respektuje celá společnost, předvídatelné zásady, které dodržují všichni -- taková civilizace je nepřítelem nových myšlenek. Společnost, která je hrdá na to, že je harmonická a homogenní, není schopna přijít s ničím originálním. Taková společnost nemusí originalitu aktivně potlačovat. Stačí, když se lidé mlčky ve všem shodují a jsou spokojeni s podporou zavedených názorů, statu quo.

Nad podstatou originálního, inovativního myšlení, životně důležitého pro ekonomický pokrok, se zamyslel v časopise Technology Review (anglicky viz zde) Nicholas Negroponte, jeden ze zakladatelů Media Lab na Massachussetts Institute of Technology a pravidelný fejetonista pro časopis Wired.

Pracovní tým sdružený kolem internetových stránek http://tmo.webpark.cz dokončil "nanečisto" přípravu návrhu pro společnost RadioMobil na řešení sporných otázek. V současné době probíhají konzultace, jejichž cílem je dále upřesnit jeho jednotlivé body. Předpokládáme, že konečnou podobu návrhu dokončíme a předložíme během několika dnů. Návrh je koncipován tak, aby postihl nejen problémy související se zpoplatněním SMS brány v ohlášené podobě a dalšími kroky, které RadioMobil zamýšlí zavést od února tohoto roku, ale také některé další sporné otázky, které se projevily ještě před 27. prosincem 2002 a jejichž řešení pokládáme za neméně významné. O dalším postupu a vývoji budeme informovat.

Jiří Hubka, Pavel Hubka, Roman Joura

27.01.2003

Vynikající stránka o pražském metru, na které jsou zveřejněny například dosud neviděné fotky z odtahu zatopené soupravy je zde, konstatuje Filip Rožánek.

S blížící se válkou (leden 2003) se objevuje řada komentářů, které se staví na jednu nebo druhou stranu "ohřívaného" konfliktu.

Obdivuji každého, kdo se odvažuje hodnotit nevyzpytatelný chod světa a vliv současných událostí na celkové resumé lidské existence. Obdivuji každého, kdo na základě velmi nedostačujících informací dokáže zaujmout černobílé stanovisko k vyostření napětí, které má velmi staré kořeny a které prodělalo, podle mého soudu závažné zvraty např. v roce 1933, 1948, 1967, 1972 a v roce 1990-1.

11. září 2001 došlo k činu, po kterém zřejmě bude následovat "krátká válka 2003". Tato válka sice nese jisté rysy "the Coventry-WTC complex", ale to z ní nemusí činit válku bezdůvodnou, která zakrývá boj o zdroje.

Čeká nás bezpochyby válka bratrovražedná, kterou každý rozumně smýšlející člověk citem odmítá. Nelze na ni ovšem pohlížet idealistickýma očima amatérských mírotvorců. Pokud na ni budou navazovat efektivní kroky k nenásilnému řešení situace v Palestině, nemusela by být válkou zcela špatnou.

Motto: Jestli muži chápou svět jako materiál a zdroj k tvoření a přetváření, ženy vidí svět především jako sociální pole.

Jménem ekologické Agentury GAIA, občanského sdružení se vyjadřuji k volbě nové hlavy státu, která se podobá více sportovnímu klání či hokynaření než důstojnému rozhodování zodpovědných reprezentantů země o tom, kdo bude v následujících letech v čele České republiky.

Ekologická Agentura GAIA se po celou dobu své existence věnuje tématu žen v politice. Jejich nedostatek je citelně vidět i při procesu volbu, kde dominují mužské priority a způsoby rozhodování. Jedna žena v čele asi systém nezmění, nicméně, chceme-li vyjít ze začarovaného kruhu, který s sebou přináší jednooké (mužské) vidění světa, pak prezidentka -- žena je v čele státu více než žádoucí a to nejen proto, "že ženy berou politiku jako zahrádku, o kterou se starají pro dobro svých dětí". Více argumentů ve sborníku z konference o ženách v politice: "Růže mezi trním, ženy v politickém životě" -- k dostání na adrese Agentury GAIA za 30 Kč.

Mnohí súčasní historici popierajú, že by nacistov podporovali veľkopodnikatelia, a tvrdia, že Hitler získaval finančné prostriedky z členských príspevkov. Stačí však odpovedať rečníckou otázkou: Ktorá vplyvnejšia politická strana dokázala vyvíjať bežnú činnosť iba z prostriedkov vybraných od členstva? Politika stojí veľa peňazí...

Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že v otázke vstupu desiatich kandidátov Laekenskej skupiny do EÚ niet v podstate viac čo riešiť -- prístupové zmluvy budú o niekoľko mesiacov podpísané, občania sa k vstupu vyjadria v referendách a o rok sa poslaneckí kandidáti zúčastnia na priamych voľbách do Európskeho parlamentu. Únia sa ratifikáciou zmluvy z Nice a intenzívnou prácou na európskej ústave bezpochyby dobre pripravila na rozšírenie svojich radov, kandidáti si osvojili desiatky tisíc stránok právnych predpisov únie. Všetko sa zdá pripravené, napätie prešlo a už stačí len čakať. Pre nás to skutočne tak môže byť, nie však pre jedného z našich spolukandidátov -- tretí najväčší ostrov Stredozemného mora, Cyprus. Kto sa domnieva, že do únie vstupujú len "hotové" krajiny, mýli sa -- na území Cypru, ktorý by mal 16. apríla podpísať zmluvu o vstupe do EÚ, sa práve vyjednáva, demonštruje, dúfa a diskutuje.

Jak probíhaly volby všech "prvorepublikových" prezidentů, ukazuje výňatek z přepisu jednání tehdejších Parlamentů Československé republiky. Emoce i patos, chladné kalkulace i klamné naděje vkládali občané první republiky do volby svých "tatíčků" vždy. Je to takový národní zvyk. Atmosféra babiččina alba, porculánového hrníčku s růžičkou a prasklých pendlovek je svou naivitou až úsměvná - stejně jako seriál Evy Hüttnerové. Začtěte se proto, prosím, do minulosti, abyste pochopili budoucnost.

Graham Greene je jedním z nejpopulárnějších britských spisovatelů 20. století. Je autorem románů, povídek, her, básní, esejů, životopisných knih a autobiografických textů. Vydání jeho knih měla obrovské náklady, jeho romány byly přeloženy do skoro všech evropských jazyků a jejich jména jsou všeobecně známá. Všechny jeho knihy byly v Británii nedávno znovu vydány v nakladatelství Vintage a filmových adaptací Greenových děl je dodnes velké množství -- v roce 1999 byla například zfilmována kniha The End of the Affair (česky má název Hranice lásky; v knižní formě Konec dobrodružství). Navzdory své popularitě -- anebo snad kvůli ní - je Greene na britských univerzitách a u profesionálních literárních kritiků považován za autora, který nezasluhuje pozornosti. Současné anglosaské knihy o něm jsou spíše skandalizačními biografiemi a to málo monografií, které je mu věnováno, jsou spíše rozbory jeho popularity než chválou jeho nadání.

Jsem-li z hlediska náboženství intaktní člověk, jenž z nějakého důvodu pocítil potřebu duchovního života v rámci náboženské instituce, pak stojím před rozhodováním, kterým směrem se mají mé snahy ubírat. Výběr je veliký. Existovala, existuje a zřejmě bude existovat řada duchovních proudů a z nich vzniknuvších náboženství. Některá náboženství zanikla a jsou historií, jiná přetrvávají a další nová vznikají. Vezměme v úvahu jenom známá náboženství písemných kultur, jak je podle historicko-geografického členění uvádí J. Waardenburg :

V češtině termín "řízení lidských zdrojů" (ŘLZ) působí nepřirozeně, ačkoliv by tomu časem mělo být v porovnání s neosobní "personalistikou" a bývalými "kádrovými odděleními" naopak.

Byrokratické struktury krajského zřízení a státem vnucovaná právní subjektivita škol a zařízení jdou proti duchu jeho mezinárodních konceptů. Ty předpokládají úzkou spolupráci se zaměstnancem jako individualitou, nové definování kvalifikace při využívání širších a pružnějších způsobilostí (kompetencí) lidí.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.