I kdyby nic ze všech těch případů nebylo založeno na pravdě, všichni ti politici měli odejít. To je jedna ze základních věcí, která v české politice chybí: umět odejít z vrcholné funkce pro pouhé podezření (jako to dokázal Edmund Stoiber a mnozí jiní standardní západní politici). Je pravda, že potom se podezření dají vyrábět jako na běžícím pásu, jenže nemyslím, že by se to někdy stalo realitou. Naše dnešní situace nepramení z toho, že tu chce někdo sejmout čistého politika, ale z toho, že dlouhodobě novináři, policie i veřejnost cítí, že naše politika prostě je špinavá, aniž by se s tím cokoli dalo dělat. Vidíme spoustu kauz, aniž bychom měli pocit, že tu došlo k opravdovému prošetření. Podzemní dění někdy vykoukne nahoru v tak zřejmém, a přec zcela zákonném, obratu, jako bylo zbohatnutí bývalého premiéra Grosse.

Čunkova úvaha je taková: všichni politici jsou oběťmi a měli by být spolu solidární. Najednou je Čunek na koni! Kde je Topolánek, který mu dříve hrozil odchodem z vlády, kde je naopak opoziční leader Paroubek, který hřímal, že vláda, v níž je Čunek, je ostudou? Podle Čunka je třeba chovat se zcela opačně, než je zvykem na Západě, totiž definovat politiky jako nějaké oběti policie a médií, čímž se média jako hlídací pes demokracie a policie jako hlídací pes právního řádu stanou zbytečnými. Podle Čunka jde policista se svými informacemi za médii, protože od nich chce peníze, a média ho za jeho nelegální vynášení uplácejí. Já osobně mám spíše pocit, že policisté jsou frustrováni neúčinností policejního a soudního stíhání politiků a jejich případných kompliců, a proto vynášejí ven. Dlouho o problémech s řešením těchto kauz referuje týdeník Respekt, a to bez ohledu na blížící se volby. Možná bych Respektu věřil málo a s velkou rezervou, kdybych ovšem nevěděl, jak justice a policie v této zemi selhávají i ve zcela banálních věcech (stačí číst ve víkendových Lidovkách poslední slovo Josefa Klímy). Podívejte se už jen na bodový systém, který všude jinde funguje, jen v Česku se stal v rukou našich orgánů pouhou směšnou formalitou, nezlepšující vůbec nic!

Od roku 1998, kdy Miloš Zeman sliboval vyšetření zločinů Klausovy privatizace, žijeme stále v jakési frustraci, že velké zločiny se v Česku prostě netrestají. Stalo se průpovídkou: když se rozhodneš ukrást deset tisíc, zavřou tě, když deset tisíc miliónů, budeš beztrestný. Vlečeme se v systému, kde se spřátelili politici mezi sebou navzájem natolik, že jim Čunek s klidnou tváří může navrhnout pocit, že jsou na jedné lodi. Je to jako kdyby Stoiber místo své rezignace šel za svými stranickými kolegy (v Bavorsku je opozice bezvýznamná po desítky let) a řekl jim veřejně: když se vykašleme na naši pověst a uzavřeme spolu pakt bez ohledu na to, co o nás píší média a povídají lidi, bude se nám vládnout báječně a bez stresu. Bavorsko by se tak stalo jakousi banánovou republikou, podobnou současnému Česku. Základní pilíř demokracie je ale právní stát a přísné nároky na toho, kdo na fungování státu má vliv, tedy zejména na politiky. Je nepřípustné, aby na ně padl stín podezření, jako padá na naši politickou elitu. Čunek tohle ovšem nikdy nepochopí, a proto v demokratické politice dávno nemá co dělat (jeho rómská politika je také za hranicí demokratického zřízení, postaveného na rovnosti občanů bez ohledu na jejich rasu, původ, sexuální orientaci, náboženské vyznání atd.).

To, co by české politice pomohlo nejvíce, je normální politická soutěž, v níž jsou jasně dáni vítězové a poražení a v níž se politici vzájemným vydíráním, uplácením atd. nemohou nijak udržet u moci. Je-li osud státu v rukou několika přeběhlíků, člověk nemůže čekat, že politické praktiky vůbec mohou být otevřené a že veřejnost může být efektivním soudcem. Vždyť na co jsou voliči, když všechny volby končí patem a politici ze staré gardy zas zkušeně v křehkém prostředí bezmoci standardních mechanismů najdou své páky k uplatnění svých cílů? Od dob opoziční smlouvy ovšem nikdo tak jednoznačně, jako dnes Čunek, nedal najevo, že politici by měli konečně vládnout spolu a proti médiím, policii, ba vlastně i občanům.

Pražský primátor Bém se okázale ptal: proč policie všechny ty kauzy nešetří? Moje otázka je: měli politici od dob premiéra Zemana, za něhož došlo k velké reformě policie (celá ta "akce čisté ruce" zkrachovala) a k návratu starých předlistopadových kádrů do ní, zájem na tom, aby se něco vyšetřilo? Nefunguje-li v tomto státě policie a justice, co udělali politikové, aby ty dvě klíčové složky demokratické společnosti fungovat začaly? Není nejhorší noční můrou českých politiků, že by policie a justice opravdu fungovaly? Já myslím, že je.