Mezi nimi bychom našli mnoho stále těch samých, kteří se každoročně na tábor těší a nemohou si ho nechat ujít, ale přibyli i noví zájemci. Převážně šlo o Romy, zúčastnilo se však také několik neromských dětí.

Starousedlíky z okolí tábora si Martin Daňhel chválí: "Žádnou averzi proti romským dětem u nich nevidím. Místní jsou na nás zvyklí, jezdíme sem každoročně, tudíž se s námi spřátelili. Kluci i děvčata z vesnice s námi hrají sportovní hry, přichází každý večer na diskotéku, dobrovolně se zapojují do her, jsme jenom rádi, že žádné konflikty nejsou."

Na letošním táboře Martinovi svěřenci hodně soutěžili, konal se turnaj ve volejbalu a vybíjené, děvčata hrála fotbal proti klukům. Podle toho, jak měli uklizený svůj pokoj nebo jakou aktivitu projevovali při soutěžích, dostávali účastníci tábora body. Sbírali houby, kreslili přírodu a vyzkoušeli si stezku odvahy.

Za nejzajímavější výlet považuje organizátor tábora túru na skalku s nedotčenou přírodou, vzdálenou od budovy asi čtyři kilometry. "Nejvíc se ale děcka vyřádila u rybníku. Soutěžilo se ve skoku do dálky, trénovala se šipka do vody, měřilo se, kdo nejdále doplave pod vodou," popisuje letní dovádění Daňhel. Ceny vítěze neminuly. Nejvíc zaujal "psí skok do vody", který napodobila devítiletá holčička a získala tak první cenu. Děti také navštívil silák -- lamač železa Ali Morovič, na jehož vystoupení jen tak nezapomenou.

Nezapomínají ale organizátoři připomínat dětem romské tradice? "Kdepak. Mluví se zde romsky, i když jen občas. Zpíváme romské písničky, tančíme čardáše, snažíme se připomínat i romské zvyky a historii," oponuje romský gymnazista.

Hlavní přínos táborů však Martin vidí v tom, že děti se odtrhnou od patologických jevů. Dostanou se do jiného prostředí, jsou bez rodičů, osamostatňují se, navazují nové kontakty, spřátelí se s novými lidmi. Už netráví čas zbůhdarma na ulicích, zbaví se domácích prací, hlavně hlídání mladších sourozenců, a mají pravidelnou stravu. Rodiče dětí za tábory poplatky neplatí, neboť s tím byly podle Daňhela špatné zkušenosti: "U prvního letní tábora, který se konal v roce 2006, jsme vybírali šedesát korun, ale prostě to nešlo. Když třeba jede z jedné rodiny pět dětí, přijdou o 300 korun, dál musí platit za potvrzení od lékaře, to přijde rodiče za pět dětí na 500 korun, takže celkem osm stovek. Proto z finančních důvodů některé děti jet nemohly."

O zkušenosti Komunitního centra, kde Martin působí, se zajímají i v zahraničí. Koncem srpna ho navštívila dvacetiletá dívka z Drážďan Peggy, která studuje na vysoké škole sociálně zaměřený obor. "Chtěla poznat, jak žijí čeští Romové, jaké jsou jejich tradice i zvyky, zda se liší. Pracuje dobrovolně v organizaci, která se zabývá romskými problémy. Ozval jsem se jí, protože v ní vidím velkou příležitost, aby si naši svěřenci mohli zdokonalit cizí jazyky. Peggy mluví plynule německy i anglicky," pochvaluje si gymnazista.

Text vyšel v tištěné verzi listu Romano hangos č. 3 / 2008.

Pozn. red.: Autor je šéfredaktor romského časopisu Romano hangos, vydávaného Společenstvím Romů na Moravě (SRNM) romského aktivisty Karla Holomka na základě podpory Ministerstva kultury