Evropská unie nebyla nikdy vnímána jako soupeř USA, Ruska, Číny či jiných monolitních ustanovení, neboť historická, kulturní charakteristika, ale i různost v rozměru i vlivu vylučuje podobná srovnání a Evropa nikdy nemůže být souměřitelná. Je třeba respektovat ekonomické rysy většího celku, který stejně bude čelit globalizovaným podmínkám či jich využívat.

Vranitzky si nemyslí, že řešení politických problémů sjednocovacího procesu bude jednoduché. Uznává nutnost "společného právního rámce", což ovšem nevylučuje jisté střety mezi pojetím vnitrovládních a nadnárodních orgánů. V každém případě musí být vytvořen takový systém, který by dal jistou možnost kontroly občanů nad nadnárodními institucemi. Upozornil na zásadní funkci médií a jejich vztahu k vládám a kBruselu. Rozhodující budou ústavní ustanovení, která jedině mohou dát záruky "malým" státům před nežádoucím vývojem. Vše bude ale vyžadovat dlouhý čas.

Po těchto úvodních poznámkách pokračovala rozmanitější diskuse, která dala vyznít Vranitzkého názorům na různé rysy EU i na různé mezinárodně politické problémy.

Problematika "dvourychlostní" Evropy se zdá být realitou a nelze jí čelit, neboť některé země budou mít jiné ekonomické, politické a finanční zájmy. Budou se je snažit řešit ve vztahu mezi sebou a bude na druhých, jak budou reagovat - přistoupením, posečkáním nebo životem v jistém omezení této spolupráce. Sám vidí určitý problém jenom s Velkou Británií.

Vztah k USA nevidí bývalý premiér Rakouska jako zásadně rozporuplný či konkurenční. Jedná se přece o evropskou civilizaci, která má mnoho úzkých vazeb k Evropě, které nemohou být narušeny. Vranitzky ovšem uznává, že existují lokální či specifické zájmy, které nemusí být souladné a mohou se dočasně projevovat jako protichůdné i v mezinárodní politice. V této souvislosti Vranitzky vzpomenul, že bezpečnost není nyní pouze věcí armády, ale má mnohem širší aspekt.

Sankce vedené EU proti Rakousku pokládal Vranitzky od jejich počátku za vadné a nefunkční. Pomohly nakonec těm, proti kterým byly vedeny. Národ - i když nesouhlasí s Haiderem - měl pocit ohrožení resp. zasahování do vlastních věcí. Doufá, že podobná opatření EU již v budoucnu nepřijme.

Po přístupu nových zemí do EU není nutno se obávat o radikální změny na pracovním trhu či růstu mobility pracovní síly. Omezení (sedmileté) bude nefunkční a rozhodně se nebude věcně týkat České republiky.

Závěrem Vranitzky varoval před nastupujícím neoliberalismem, který v Evropě ovlivňuje jednání většiny vlád, a to nehledě na jejich zabarvení ať se jedná o pravicové či sociálně demokratické (použil příkladu Francie a Německa). Sám osobně velice lituje, že evropské sociální demokracie nejsou schopny vytvořit společný postup ve svých vnitropolitických problémech a ustupují technokratům, kteří své kroky dovedou na mezivládní linii velmi dobře koordinovat.