Sociální demokracie si zuby nehty chtěla po volbách v roce 2002 udržet resort zemědělství a do jeho čela posadila Jaroslava Palase, dlouholetého zastánce českých zemědělců a zemědělských družstev. Pamatuji si na nadšení, které projevovali zemědělští odboráři během neoficiální návštěvy ve sněmovně těsně po vyhlášení výsledků parlamentních voleb v roce 2002. Dnes už jásá málokdo.

Palasovy zásahy byly nepodložené a především svou personální politiku nedokázal nikdy dostatečně odůvodnit. A tak se v českých povodích, luzích a hájích začalo vyhazovat pro malichernosti a na teplá místa přicházeli Palasovi spojenci. Palas, poučen osudem samotářské ministryně zdravotnictví Součkové se jal uchytit v některém křídle sociální demokracie. Nejprve to zkoušel u starosocialistů, pak se raději přidal ke Grossovi.

Příklon ke Grossově křídlu vedl až k osudové změně názorů ministra Palase. Z levicového ministra zemědělství se změnil na programatika ČSSD, který by rád zavedl sociálnější část Modré šance v české sociální demokracii. Proti gustu žádný dišputát. Až zase bude akce u Mountfielda, třesme se, aby neslevili malotraktory. Pak nás totiž čeká pořádná blokáda pražských silnic. Jinam, než k protestům, politika Jaroslava Palase nevede.