Gross hovoří o třech mantinelech možné vlády. První se podle Grosse týká možnosti předčasných voleb. Druhým mantinelem je dosavadní jednání s ODS. Gross přiznal, že občanským demokratům nabídl prostor v kontrolních orgánech (např. ve vedení NKÚ, v rozpočtovém výboru PS PČR, dozorčí radě FNM, ČKA, SFDI apod.) a aktivní podíl na strategickém rozhodování v řadě oblastí (v zahraniční politice, bezpečnostní strategii ČR, při přípravě důchodové reformy atd.) Za to vše jsme žádali jediné, umožnit vznik vlády ČSSD a KDU-ČSL nezávislé na komunistické straně. ODS odmítla. Jasně a ve vší nahotě dala najevo, že její dravčí touha po moci je silnější, než odpovědnost vůči zemi a lidem.

"Třetí mantinel se týká ODS", píše Gross v dopise. "Komunisté jsou ochotni podpořit pouze menšinovou vládu ČSSD. Tato varianta řešení vzniklé politické situace je bezesporu zajímavá, znamenala by však pro ČSSD závislost na komunistické straně až do konce volebního období. Historické zkušenosti svědčí o tom, že sociální demokracie na spojení s komunisty politicky tvrdě doplácí. Současně jde také o problém morální. KSČM se dosud nedistancovala od té části své minulosti, která znamenala totalitu a brutální pošlapávání lidských práv."

K některým větám je nutno učinit faktickou, a o to tvrdší poznámku. Gross jaksi zapomněl, že na posledním jednání Rady obrany státu v úterý odstupující vláda Vladimíra Špidly prosadila možnost posílení Policie České republiky o vojáky Armády ČR v počtu 10260 mužů. Jako odůvodnění ten samý ministr vnitra, který píše coby předseda svým spolustraníkům, řekl redaktorce ČTK šest bodů, kvůli kterým vláda schválila bezprecedentní krok použití armády na území Česka v době míru. Prvním bodem Gross tehdy jmenoval porušení zákonnosti. Upřesnil je nejen obvyklou formulkou o stále hrozícím terorismu, ale i stávkami a masovými občanskými nepokoji.

Aby nebylo mýlky: 10 260 českých profesionálních vojáků, vyzbrojených vojenskými útočnými puškami a vojensky vycvičených je schopen nejoblíbenější český politik použít i proti vlastním občanům, stávkujícím či bouřícím se proti státu. Jak velká nespokojenost obyvatelstva by si vyžádala použití 10260 vojáků na pomoc patnácti tisícům policistů? Tuší snad něco budoucí sociálně demokratický premiér? Pendrekový zákon je proti těmto policejně vojenským manévrům jen nevinnou dětskou hrou... Na Národní třídě bylo v listopadu 1989 jen třicet "červených baretů". A nebo chce nechat sociální demokrat "střílet do dělníků"? Vojáci nejsou vyzbrojeni, vystrojeni ani vycvičeni na policejní práci... O tom ale předseda ČSSD svým spolustraníkům nepíše. Proč taky.

Grossovi vadí v dopise předsedům základních organizací i představa menšinové vlády, manévrující sněmovnou a hledající ad-hoc podporu. Kámen úrazu vidí Gross v nutnosti závazku - zabezpečit takovou vládu další opoziční smlouvou. Buď s ODS, což vidí jako nereálné, nebo s komunisty, čehož se bojí. Přitom tvrdí, že pro vedení ČSSD není problém s KSČM hovořit o různých záležitostech, dohadovat se na řešení problémů a případně společně hlasovat v parlamentu. Ale být na komunistitcké straně existenčně závislí -- a mocensky a programově vydíratelní -- je jen obtížně přijatelné.

Gross jaksi zapomíná, že mnoho sociálně demokratických voličů i členů strany se od Špidlovy vlády odvrátilo proto, že se nechala vydírat liberálními koncepty US-Deu či konzervativismem a náboženským fanatismem KDU-ČSL. Ti otevřeně tvrdí, že sociální demokracie zradila svůj program a prodala ho za pochybnou a nejistou většinu jednoho hlasu. Předseda KDU-ČSL Kalousek je dnes předsedou sněmovního rozpočtového výboru a může prezentovat svůj politický vliv na fungování kabinetu, ač není jeho členem. Ministři KDU-ČSL i US-DEU nerespektují vládní prohlášení a premiér tomu nebyl schopen zabránit. Kvůli tomu se uvnitř ČSSD zrodila představa svržení Špidlovy vlády. Nešlo ani tak o svržení Špidly, ale o svržení koalice. Stanislav Gross tuto koalici oživuje za ještě pochybnějších podmínek. Přitom svým straníkům tvrdí, že ČSSD bude v koaliční vládě podstatně zřetelnější a razantnější. ČSSD zvítězila v roce 2002 ve volbách do Poslanecké sněmovny, a to musí být znát. Každému musí být jasné, že neuhneme před svou odpovědností vůči lidem, že naopak v maximální možné míře naplňujeme své programové cíle a sliby.

Sociální demokracie má větší odpovědnost, proto také musí ze svého volebního programu do prohlášení vlády nejvíc prosadit. V minulém kabinetu tomu tak nebylo, proto ČSSD ztratila značnou část voličů, argumentuje jako dobře cvičený papoušek po svém novém předsedovi místopředseda Zdeněk Škromach, kterého pověřila koaliční devítka spolusestavením hlavních bodů programového prohlášení nového trojkoaličního kabinetu.

Olbřímí úkol a situace, kdy každý začne být extenzivně tvořivý...

"Sociální demokracie by měla prosadit vše, co je pro mladé rodiny, to znamená možnost získání snazšího bydlení, sociální dávky, řešení nezaměstnanosti, to znamená větší přísun investic do republiky, tím pádem i snížení nezaměstnanosti a přibližování některým programům Evropské unie," řekl ČTK předseda poslaneckého klubu ČSSD Petr Ibl, který je také členem koaliční devítky.

"Já bych tam rád viděl ochranu sociálně slabých obyvatel, snahu o růst ekonomiky a pokračování reformy veřejných financí, ale tak, aby se co nejméně dotýkala sociálně nejslabších," řekl ČTK poslanec Stanislav Křeček. Sociální demokraté by se podle něj také měli postarat o "sociálně citlivou a ohleduplnou regulaci nájemného," dodal jako šéf Sdružení nájemníků.

Reformu veřejných financí "průhlednou a srozumitelnou pro veřejnost" chce poslanec Karel Šplíchal. Nutná je podle něj důchodová reforma. "Nová vláda by také měla dát do pořádku zdravotnictví. Když to dokáže, bude to velký úspěch," zdůraznil.

Zjednodušení zákonů vůbec a zvláště těch, které by podpořily drobné a střední podnikání, očekává Foldyna. Souhlasí proto i se snížením odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Sociální demokraté by podle něj měli trvat na větší podpoře školství, protože to je cesta ke změně. O školném nechce ani slyšet. Prioritou by mělo být i budování dopravní infrastruktury, dodal pro ČTK

Co podle Grosse znamená odpovědnost? Je to odpovědnost vůči programu strany? Ale ten je diametrálně odlišný od koaličních kompromisů i nabubřelých výroků. Neslepoval se před mikrofonem, ale při dlouhých odborných diskuzích. Jak tedy dosáhnout vlády, která bude liberálnější a pravicovější než Špidlova (podmínka US-DEU) a zároveň levicovější než Špidlova (podmínka mnohých sociálních demokratů). Co tyto termíny znamenají pro Grosse? Co znamená pro Grosse zřetelnější? Je to dikce tohoto dopisu do vlastních řad? Není. O věcném popsání vstupních programových pozic v dopise není nic, pokud nestačí obecná fráze o proudu, jenž bude stát na hodnotách solidarity, sociální spravedlnosti, práva a tradic. Trochu málo na to, aby se tváří v tvář realitě programového i taktického tápání designovaného předsedy ČSSD dalo věřit jeho tklivému dopisu straně a straníkům. Mým národům.

"Vážená přítelkyně, vážený příteli, věř mi, že budu upřímně rád za Tvou podporu Tvé vládě a pomoc Tvé politické straně. Právě s nimi pevně počítám: v zájmu všech slušných a poctivých lidí naší země, kteří si nezaslouží temný modrý úděl pravice,", těší se na spolupráci Stanislav Gross v dopise, který odeslal 9. července.