16. 7. 2004
DOKUMENTVážená přítelkyně, vážený příteli...Stanislav Gross
plný text dopisu designovaného předsedy ČSSD, který Britské listy analyzovaly 15. 7.
Vážená přítelkyně, vážený příteli, obracím se na Tebe v souvislosti s vývojem vnitropolitických událostí ve snaze Ti otevřeně a upřímně sdělit, jak a proč vedení ČSSD postupuje v jednáních o nové vládě. Považuji totiž za naprosto nezbytné, aby k Tobě jako prvnímu dorazily přesné informace, které potřebuješ pro sebe i svou práci v rámci místní organizace naší strany. Hned v úvodu Tě chci ujistit, že děláme vše, co je v našich silách i reálných politických možnostech, aby nová vláda nebyla pouze udržovací, ale naopak byla maximálně akceschopná, dynamická, otevřená lidem a zasloužila si Tvou podporu i důvěru veřejnosti. 15. 7. 2004 Gross: Slibuji, že řadu věcí budeme dělat jinak ANALÝZA BL |
Seznam prosím s obsahem dopisu také členy své místní organizace. Jak jistě již víš, přesně před týdnem prezident republiky Václav Klaus vyhověl nominaci Ústředního výkonného výboru ČSSD a oficiálně mě pověřil jednáním o sestavení vlády. Sociální demokracii se tak podařilo učinit významný krok ke stabilizaci země i k dalšímu odpovědnému prosazování svého politického programu po demisi vlády vedené Vladimírem Špidlou. Vyhráno však ještě zdaleka není. Prostor, který ČSSD pro vytvoření nové vlády má, je totiž omezen několika mantinely. První mantinel se týká předčasných voleb. Souhlasím s většinou sociálních demokratů, že předčasné volby by v současné situaci znamenaly hrozbu ještě větší destabilizace země, zablokování nutných reformních kroků a po volbách - s velkou pravděpodobností - předání země do správy ODS se všemi jejími "recepty" a nebezpečnými sociálními experimenty, jež by tvrdě a nemilosrdně dopadly na lidi s průměrnými příjmy, důchodce a všechny sociálně potřebné občany. To nesmíme připustit. Druhý mantinel stanovila právě ODS, když kategoricky odmítla všechna řešení kromě předčasných voleb. Naše nabídka přitom byla zajímavá a velkorysá. Navrhli jsme ODS transparentní politickou dohodu, běžnou v parlamentních demokraciích založených na poměrném volebním systému. Opozice mohla vykonávat skutečnou kontrolní funkci vůči vládě. Byli jsme ochotni ODS poskytnout prostor v kontrolních orgánech (např. ve vedení NKÚ, v rozpočtovém výboru PS PČR, dozorčí radě FNM, ČKA, SFDI apod.) a aktivní podíl na strategickém rozhodování v řadě oblastí (v zahraniční politice, bezpečnostní strategii ČR, na přípravě důchodovéreformy. Za to vše jsme žádali jediné - umožnit vznik vlády ČSSD a KDU-ČSL nezávislé na komunistické straně. ODS odmítla. Jasně a ve vší nahotě dala najevo, že její dravčí touha po moci je silnější než odpovědnost vůči zemi a lidem. Třetí mantinel se týká KSČM. Komunisté jsou ochotni podpořit pouze menšinovou vládu ČSSD. Tato varianta řešení vzniklé politické situace je bezesporu zajímavá, znamenala by však pro ČSSD závislost na komunistické straně až do konce volebního období. Historické zkušenosti svědčí o tom, že sociální demokracie na spojení s komunisty politicky tvrdě doplácí. Současně jde také o problém morální. KSČM se dosud jednoznačně nedistancovala od té části své minulosti, která znamenala totalitu a brutální pošlapávání lidských práv. Navíc vzpomeňme na postoj KSČM k referendu o našem vstupu do EU, na její postoj ke stabilizaci veřejných financí, k zabraňování zneužívání sociálních dávek, ke zlepšování podnikatelského prostředí atd. I proto není divu, že závislost vlády na Grebeníčkově KSČM odmítá nemalá část ČSSD. Není pak vůbec jisté, zda by menšinová vláda sociální demokracie dostala s podporou komunistů důvěru. Těžké otazníky ostatně visí i nad tím, zda by prezident Klaus vůbec umožnil takovou vládu sestavit. Jak uvedl, jmenuje sociálního demokrata premiérem pouze tehdy, pokud vzniklé řešení bude moci vládě zajistit takovou většinovou podporu v Poslanecké sněmovně, jež bude pro něj věrohodná a jež bude pozitivně přijata českou i mezinárodní veřejností. Vím, že mnozí sociální demokraté doufali ve vznik menšinové vlády s tzv. ad hoc podporou. Je to hezká představa, ale je zřejmé, že není reálná. Takovým způsobem lze sice prosazovat různé zákony, nelze však na něm založit vládní stabilitu, natož stabilitu země. Někdo by totiž musel garantovat, že vládě nebude vyslovena nedůvěra. V dobách Zemanovy menšinové vlády tak učinila ODS podepsáním opoziční smlouvy. To ale dnes není vzhledem k nezodpovědnému postoji Topolánkových občanských demokratů možné. Pokud by garantem měla být KSČM, stala by se tak vlastně hlavním partnerem vlády a ČSSD, na kterém bychom byli do značné míry závislí. A právě v tom je kámen úrazu! Pro vedení ČSSD není problém s KSČM hovořit o různých záležitostech, dohadovat se na řešení problémů a případně společně hlasovat v parlamentu. Budeme to dělat při komunikaci s našimi koaličními partnery, chceme-li plnit svůj program a to, co od nás lidé očekávají a co potřebují. Ale být na komunistické straně existenčně závislí - a mocensky i programově potenciálně vydíratelní - je jen obtížně přijatelné. Platí-li tedy všechny tři výše uvedené mantinely, musíme sestavit vládu, jejíž důvěra bude v Poslanecké sněmovně založena na půdorysu vlády současné. Změní se však její personální složení i některé programové cíle. Slibuji, že řadu věcí budeme dělat jinak. ČSSD bude v koaliční vládě podstatně zřetelnější a razantnější. ČSSD zvítězila v r. 2002 ve volbách do Poslanecké sněmovny a musí to být znát. Každému musí být jasné, že nikdy neuhneme před svou odpovědností vůči lidem, že naopak v maximální možné míře naplňujeme své programové cíle a sliby. Nechci postavit vládu, která se bude zaměřovat pouze na horizont dvou let do řádných voleb. Mou velkou osobní ambicí je postavit pevné základy pro hlavní politický proud v České republice minimálně na nejbližších šest let. Proud, jenž bude stát na hodnotách solidarity, sociální spravedlnosti, práva a tradici. Proto před Tebe, naši ČSSD, prezidenta i veřejnost předstoupíme s vládou, v jejímž čele budeme schopni plnit náš politický program. S vládou opírající se o dostatečnou parlamentní podporu. S vládou složenou z politiků i renomovaných odborníků. S vládou, která si zaslouží důvěru občanů. Jsem přesvědčen, že Česká strana sociálně demokratická bude mít i prostřednictvím nové vlády výraznou šanci dosáhnout příštích volebních vítězství. V zájmu země a občanů bude koaliční vláda více komunikovat nejen dovnitř svých stran a s veřejností, ale i s opozicí. Omezíme počet nesmiřitelných a mnohdy i nesmyslných střetů v parlamentu. Nebudeme se bát přijmout pomocnou ruku jedné či druhé opoziční strany. Budeme se lépe připravovat na parlamentní debaty. V zásadních otázkách se nezaměříme na pouhé přehlasovávání opozice díky parlamentní většině, ale budeme ji "přebíjet" věcnými a pravdivými argumenty. V kombinaci takových změn může být a také bude nová česká vláda i sociální demokracie mnohem silnější. Vážená přítelkyně, vážený příteli, věř mi, že budu upřímně rád za Tvou podporu Tvé vládě a pomoc Tvé politické straně. Právě s nimi pevně počítám: v zájmu všech slušných a poctivých lidí naší země, kteří si nezaslouží temný modrý úděl pravice. Těším se na spolupráci. Stanislav Gross |
Socialistická politika a ekonomika | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
16. 7. 2004 | Vážená přítelkyně, vážený příteli... | Stanislav Gross | |
15. 7. 2004 | Gross: Slibuji, že řadu věcí budeme dělat jinak | Štěpán Kotrba | |
15. 7. 2004 | Vládní krize v Česku: Známá jména, nejasný program | Oskar Krejčí | |
15. 7. 2004 | Nausea (nevolnost) | Jaroslav Pour | |
7. 7. 2004 | Demontáž sociálneho modelu Európy? | Ľubomír Tokár | |
2. 7. 2004 | Sociální stát a globalizace | Miloš Pick | |
29. 6. 2004 | Pád Špidlovy vlády a krize levice | Milan Valach | |
25. 6. 2004 | Vladimír Špidla: "Sociální demokracie na prahu nové civilizační etapy" | Vladimír Špidla |