Překvapuje mne drzost osmadvacetiletých právníků, kteří se domnívají, že mohou rozhodovat o osudech druhých, aniž by jim jejich vlastní životní zkušenosti daly návod na řešení řady životních situací, na správnost či nesprávnost konání - ideu spravedlnosti. Dokonce se tito spratkové domnívají, že mají na jmenování právní nárok. Už toto je ne-právní drzost, za kterou by měli vrátit diplom. Nechci se dožít rozhodování lidí, kteří se sice po nocích našprtali některé právní poučky, kterým však neporozuměli a o jejich aplikaci v životě nevědí nic. Povolání soudce bylo vždy v civilizované, právní kulturou prodchnuté společnosti vyvrcholením kariéry právníka, důstojným završením profesního životopisu. Ne pro peníze, ale pro důstojnost.

Dnes se dožíváme toho, že čekatelé chtějí žalovat toho, kdo je odmítl jmenovat. Jako kdyby snad měli na důstojnost taláru a soudcovský stolec právní nárok... Už to je znakem nedospělosti. Už to je to, co židé nazývají v jidiš termínem chucpe. Po kindervajíčkách s plastikovými hračkami uvnitř, po pravicovém kindermanagementu porevolučních svazáků z VŠE v modrých košilích a bílých ponožkách, po bankrotech a likvidaci českého průmyslu přichází do Česka kinderspravedlnost. Jak vystřižená z dílny mládí milujícího ministra spravedlnosti z US-DEU. Nejhorší není mafie zdivočelých asociálních ekonomů v manažerských pozicích. Nejhorší je mafie zdivočele nesebekritických soudců, kteří se domnívají, že nepotřebují stát, že si umí vládnout sami. Pilíř státní moci, zvaný "spravedlnost" se utrhl. Stavba se hroutí.

Spaste duši, ultraliberální kuřata budou učit konzervativní slepice snášet "ta pravá" kapitalistická vejce.