Jeden z nejmocnějších představitelů amerického zpravodajského průmyslu Eason Jordan ze CNN byl odvolán z funkce po svém vystoupení na panelové diskuzi během lednového Světového ekonomického fóra. V jednom z okamžiků upřímnosti Jordan podle zpravodajů řekl, že tucet novinářů zabitých v Iráku se stal záměrným cílem americké armády. Tyto komentáře rychle rozpoutaly bouři na internetu, podněcovanou pravicovými bloggery, která vedla k Jordanovu distancování se od uvedených slov, k omluvě a následnému odstoupení po 23 letech u společnosti, "ve snaze zabránit nespravedlivému poskvrnění CNN případnou kontroverzí."

Skutečná kontroverze by však neměla být nad Jordanovými slovy, ale nad skandálním tichem, které ve Spojených státech panuje ohledně opakovaného zabíjení novinářů v Iráku.

Vezměme události 8. dubna 2003 v Bagdádu. Časně ráno komentoval zpravodaj televize Al Jazeera Tareq Ayyoub z budovy, kde sídlí kancelář společnosti. Přinášel reportáž očitého svědectví prudkých bojů mezi americkými a iráckými silami na břehu Tigridu. Stál při tom na střeše, kam najednou přiletělo vojenské letadlo a vystřelilo raketu na kancelář Al Jazeery. Ayyoub byl na místě mrtev. Americké centrální velitelství vydalo zprávu následujícího sdělení:"Koaliční síly se dostaly pod silnou palbu z budovy, kde sídlí Al Jazeera." Nikdy nebyly předloženy důkazy dokládající toto tvrzení. Al Jazeera, která předala americkým silám své souřadnice několik týdnů před zahájením útoků, byla prý ještě den před Ayyoubovou smrtí ujištěna, že se nestane terčem útoku.

V poledne 8. dubna vystřelil americký tank Abrams na hotel Palestina, který byl domovem a kanceláří více než sta nechráněných mezinárodních novinářů, kteří se v té době v Bagdádu vyskytovali. Střela zasáhla kancelář společnosti Reuters v patnáctém patře a zabila při tom dva kameramany, Tarase Protsyuka z Reuters a José Cousa ze španělského Telencinca. Spojené státy opět prohlásily, že jejich síly se dostaly pod nepřátelskou palbu a jednaly v sebeobraně. Toto tvrzení je v rozporu se svědectvím mnoha novinářů, kteří se v hotelu nacházeli, a se svědectvím Francouzské televize, která útok natáčela. Výbor na ochranu novinářů ve své zprávě k incidentu prohlašuje, že "představitelé Pentagonu, stejně jako velitelé na bojišti v Bagdádu, věděli, že hotel Palestina je plný mezinárodních novinářů."

V chladném komentáři na konci tohoto dne ozřejmila tehdejší tisková mluvčí Victoria Clarková politiku Pentagonu, týkající se novinářů nedoprovázených americkými vojáky. Varovala je, že Bagdád "není bezpečné místo. Neměli byste tam být."

Vyjádření Easona Jordana bylo stěží převratným prohlášením. Pouze vyjádřil všeobecný názor panující mezi zpravodajskými organizacemi na celém světě. "Máme tři mrtvé a všichni byli nechránění, nekoaliční národnosti a všichni zemřeli rukou americké armády, a reakce amerických úřadů ve všech případech je, že všechny jsou nějak ospravedlnitelné," řekl v listopadu David Schlesinger, šéfredaktor agentury Reuters. "Jaký je postoj Ameriky k nechráněným novinářům? Jsou nechránění novináři fér hrou?" Jeden z hlavních moderátorů BBC Nik Gowing nedávno řekl, že "mluví za velké množství zpravodajských organizací, z nichž mnohé o tom v tomto okamžiku veřejně příliš nemluví", když hovořil o nebezpečí, kterým čelí reportéři v Iráku: "Problém je, že mnoho ozbrojených sil - zejména americké...ozbrojené síly - nás tu nechtějí. A velmi nám tu práci znesnadňují. A já se domnívám, že...to vede k tomu, že bezpečnostní síly v některých případech považují za oprávněné zaměřovat na nás beztrestně své zbraně."

Americké ozbrojené síly dosud nepotrestaly jediného vojáka za zabití novináře v Iráku. Některé incidenty jsou označeny jako "v současnosti vyšetřované", většina však dostala nálepku sebeobrana či omyl. Některé jsou dokonce klasifikovány jako "ospravedlnitelné", jako bylo zabití kameramana Reuters Mazena Dana, zastřeleného poblíž věznice Abu Ghraib, když jeho kamera byla údajně zaměněna za raketomet. Jako "ospravedlnitelné" bylo rovněž klasifikováno zabití Mazena al-Tumeiziho americkou raketou, když komentoval vedle hořícího obrněného vozu na ulici v Bagdádu.

K několik diskutovaným zabitím došlo na amerických kontrolních stanovištích -- check pointech -- jako např. v březnu 2004, kdy byli zastřeleni Ali Abdel-Aziz a Ali al-Khatib z televize Al Arabiya. Pentagon prohlásil, že vojáci, kteří novináře zastřelili, "plnili svou povinnost." Nezávislý novinář Dhia Najim, pracující pro Reuters, byl zabit americkou střelbou během natáčení bojovníků iráckého odporu v listopadu 2004. "Zabili jsme ho," řekl nejmenovaný vojenský představitel listu New York Times. "Byl tam s těmi špatnými chlapy. Byl tam s nimi, oni na nás zaútočili, my jsme střelbu opětovali a zasáhli ho."

Armáda doma nečelila téměř žádnému veřejnému protestu ohledně těchto zabití. Ve skutečnosti byla dokonce vyjádření Ann Cooperové z Výboru na ochranu novinářů použita k diskreditaci Jordanova výroku v Davosu. "Z našeho stanoviska," byla Cooperová široce citována "novináři nejsou cílem útoků amerických ozbrojených sil v Iráku." Jak ale Joel Campagna z Výboru na ochranu novinářů (CPJ) přiznává, Pentagon nespolupracuje na vyšetřování mnoha z těchto zabití. Skutečností je, že CPJ neví o tom, že by se novináři nestávali útokem armády a existuje mnoho faktů, které svědčí o opaku. Sem patří nejen události z 8. dubna 2003, ale i důvěryhodná svědectví novinářů mučených americkou armádou v Iráku, jako je např. Salah Hassan a Suheib Badr Darwish z Al Jazeery a tři pracovníci Reuters, s kterými bylo podle jejich slov brutálně zacházeno celých 72 hodin poté, co natáčeli havarovaný vrtulník poblíž Falůdži v lednu 2004. Podle informací jim byly dány pásky přes oči, byli donuceni hodiny stát s předpaženýma rukama a bylo jim vyhrožováno sexuálním násilím. Rodinný příslušník jednoho novináře řekl, že američtí vyšetřovatelé ho svlékli do naha a vnutili mu do úst botu.

V mnoha z těchto případů se vine společná nit -- novináři, většinou Arabové, natáčeli reportáže na místech či o incidentech, které armáda nemusela mít zájem zveřejnit -- vojenská vozidla v plamenech, sestřelené helikoptéry, ostrý odpor proti "osvobozeneckým" silám, civilní mrtví.

Ve svém dopisu k rezignaci Jordan píše: "Nikdy jsem nechtěl naznačovat, že by americké síly útočily se zlým úmyslem, když náhodně zabily novináře." Rodiny a kolegové zabitých novinářů věří v opak. A je na všech novinářích, ne jen na těch v Evropě a na Středním východě, aby uctili památku obětí tím, že přivedou jejich vrahy k zodpovědnosti. Rodina kameramana José Cousa ze Španělska podala žalobu na amerického vojáka, který ho zabil, a plánuje odcestovat do Spojených států při výročí jeho smrti letos na jaře. Najde některá společnost odvahu vzít je do vysílání?

Podrobnosti v angličtině ZDE