Preambule

Ženy pracují každý den. Bez ohledu na to, kde žijí, jejich ekonomická aktivita má základní význam pro hospodářství, širokou společnost, rodinu, společenství a pro jejich vlastní rozvoj.

Ženy sázejí a sklízejí, stavějí cesty, vyrábějí zboží, nosí vodu a řídí chod kanceláří. Starají se o nejmladší, o nemocné a o staré rodiče, aniž by jejich práce byla patřičně uznána. Ženy představují více než 40% světové aktivní populace. Ať již jako učitelky, pouliční prodavačky, pilotky nebo instalatérky, ženy pracují v mnoha profesích a vykonávají mnoho práce. Nemluví sice všechny stejným jazykem, ale sdílejí stejnou vizi: svět, v němž budou respektovány, kde bude zajištěna ekonomická rovnost, svět bez násilí, obtěžování a diskriminace.

Pro všechny ženy, ale zejména pro milióny žen, které pracují v nejistých, ne právě bezpečných a nedostatečně placených zaměstnáních, je tato vize velice vzdálena od jejich skutečného každodenního života. V rozvojových i v průmyslových zemích jsou pracovní místa žen dále často místa na částečný úvazek, špatně placená, atypická, ve "švarc" způsobu, neregulérní, bez ochrany, agenturní nebo příležitostná. Ženy patří v nepřiměřeném počtu k chudému obyvatelstvu světa a trpí nejhoršími dopady liberalizace obchodu a neregulované globalizace. Privatizace veřejných služeb dopadá nepoměrně více na ženy, ať již na ženy jakožto pracovnice, nebo jakožto spotřebitelky služeb.

S rostoucí sociální nerovností mezi zeměmi a uvnitř zemí, které se angažují v globální ekonomice, roste také potřeba napravit tuto situaci. K tomu je třeba, aby došlo k významným změnám, aby se zajistilo, že obchodní systémy budou prosazovat rovnost mezi muži a ženami, odstraňování chudoby, dodržování lidských práv a ochranu a udržitelnost životního prostředí. Ženy, stejně jako muži, musí požívat základních lidských práv, zejména práva organizovat se v odborech, a dalších práv, která jsou obsažena v Deklaraci MOP z r. 1998 o základních principech a právech v práci.

V rozvojových zemích jsou problémy, se kterými se ženy setkávají, zhoršeny nedostatečnou zaměstnaností, analfabetismem, chudobou, HIV/AIDS a přetrváváním zvyků a tradic, které považují ženy za druhořadé osoby.

Přestože dochází zejména v posledních dvaceti letech k rekordnímu přílivu žen na trh práce, k rovnosti mezi muži a ženami nedochází.Ve větší části světa jsou ženy nadále nerovně odměňovány, vykonávají-li stejnou práci jako muži, a prakticky všude na světě nepobírají stejnou mzdu, vykonávají-li práci stejné hodnoty jako muži.

Vzhledem k tomu, že ženám je často v dětském věku upřeno základní právo na povinnou a bezplatnou školní docházku, mají omezený přístup k určitým zaměstnáním a profesím, stejně jako k odbornému a jinému vzdělávání. Ženy nesou stále na svých bedrech zodpovědnost za rodinu, ale sociální infrastruktura, která má uspokojovat potřeby pracujících, které mají takovéto odpovědnosti, je nadále neuvěřitelně neodpovídající.

Ve všech zemích ženy stále čelí vykořisťování a různým formám ekonomické, sociální a právní diskriminace, což je v rozporu s jejich základními lidskými právy. V této oblasti hrají odbory svou angažovaností v podpoře zlepšení situace žen zásadní roli, aby došlo ke zlepšení jejich životních a pracovních podmínek a ke změně světa prostřednictvím rovnosti a spravedlnosti.

Cíle

Vyřešení problémů pracujících žen, které se však týkají všech pracujících a společnosti jako celku, vyžaduje, aby byly dosaženy následující cíle:

• vytvoření podmínek, které dají možnost ženám využívat rovná práva a možnosti pokud jde o zaměstnání v takovém prostředí, kde působí odbory, s právní a sociální ochranou;
• odstranění diskriminace založené na pohlaví, stavu, věku, rase, národnostního či etnického původu, náboženské orientaci, sociálního původu, handicapu nebo sexuální orientaci, a to ve všech oblastech;
• změnu v názorech a postojích, pokud jde o úlohu žen a o úlohu mužů.

V tomto smyslu uskupení "Globální odbory" (Globální odbory tvoří Mezinárodní konfederace svobodných odborů (MKSO), mezinárodní odborové odvětvové federace (GUFs) a Odborový poradní výbor při OECD (TUAC)) učiní vše, co bude v jeho silách, aby zajistilo ženám práva, která jim zaručuje Charta.

I. Právo na vzdělání a výchovu

1. Vzhledem k tomu, že vzdělání je klíčovým faktorem pro ukončení chudoby a pro zajištění udržitelného ekonomického a sociálního rozvoje, musí se dětem, jak chlapcům, tak dívkám, dostat povinné bezplatné školní docházky a musí mít rovné příležitosti rozvoje bez ohledu na jejich sociální podmínky. Úplná školní docházka je pro dívky nezbytná.

2. Školy musí připravit děti pro život ve společnosti, ve které muži i ženy sdílejí zodpovědnost a úkoly jak v práci, tak v sociálním a rodinném životě. Musí být odstraněny nerovnosti v přístupu ke vzdělání, k výchově a programům, a také je třeba odstranit vše, co přispívá k přežívání zastaralého pojetí rozdělení práce mezi mužem a ženou, jenž diskriminuje ženy. A proto by měla být podporována koedukace.

3. Musí být zahájeny kampaně a musí se vyvíjet tlak na vlády, aby ratifikovaly a uplatňovaly Úmluvu MOP č.138 o minimálním věku a Úmluvu MOP č. 182 o nejhorších formách dětské práce. Jakmile budou tyto Úmluvy ratifikovány, musí vlády navrhnout akční plány a přijmout opatření zaručující vzdělání dětí. K vymýcení dětské práce je bezpodmínečně nutný přístup k bezplatnému, kvalitnímu veřejnému vzdělávání. Miliony dospělých jsou bez práce nebo nevydělávají dost, aby se uživili. Jednou z cest, jak zastavit dětskou práci je, aby jejich rodiče měli zajištěn přístup ke slušným pracovním místům a k minimální životní mzdě.

4. Vzdělávání dospělých by se mělo řídit stejnými principy rovnosti. Měla by být přijata opatření pozitivních akcí, aby byly napraveny důsledky přechodních diskriminací žen ve vzdělávání a školení.

II . Právo na práci

Přístup k zaměstnání a postupu

5. Právo žen na práci je základním právem. Navíc, práce žen významně přispívá k ekonomickému růstu ve všech společnostech. Je třeba vyvinout veškeré k tomu, aby byla dosažena a udržena plná zaměstnanost. Ženy musí mít plný přístup k ekonomickému životu a jejich právo na placené zaměstnání musí být uznáno ve všech zemích. V souladu s Úmluvou MOP č. 111, která se týká odstraňování diskriminace v zaměstnání, musí být odstraněna všechna diskriminace, zvláště v přístupu k pracovním místům a profesím, ke vzdělávání, k odbornému vzdělávání, k pracovním postupu a k pracovní jistotě. Nemělo by již zde více existovat svévolné rozdělení úkolů mezi ženami a muži.

6. Kampaně za ratifikaci a účinné uplatňování Úmluvy MOP č. 175 týkající se práce na částečný úvazek a Úmluvy MOP č. 177 týkající se domácké práce budou zařazeny mezi odborové priority.

7. V praxi se musí zavádět programy pozitivních akcí a programy směřující k začlenění dimenze rovnosti mezi muži a ženami (mainstreaming), kterých se budou účastnit jak ženy, tak muži, aby došlo ke změně stereotypních postojů a k vypořádání se s dopady diskriminací.

Odborné vzdělání

8. Ženy a dívky musí mít rovný přístup k odbornému vzdělávání a profesnímu zaměření včetně odborné praxe v technických oborech. Zvláštní úsilí musí být věnováno jejich vyškolení v nových technologiích a k zajištění přeškolení těch, které nebyly na určitou dobu na trhu práce.

Odměňování

9. Realizace principu rovného odměňování za práci stejné hodnoty je základním aspektem rovných práv a priorita zájmu odborového hnutí. Toto odměňování nezahrnuje pouze běžný nebo minimální základní plat, ale také jakýkoliv příjem buď v hotovosti nebo v naturálním zboží spolu se všemi sociálními právy a požitky spojenými se zaměstnáním.

10. Vlády musí bez odkladu ratifikovat Úmluvy MOP č. 100, , která se týká odměňování mužské a ženské pracovní síly za práci stejné hodnoty a č. 111 a dát jim právní sílu, aby se rozvíjely proaktivní k mechanismy k odhalování nerovností a k jejich odstraňování. Vlády musí monitorovat nerovnosti v odměňování a poskytovat pravidelné statistiky o existujících rozdílech. Odbory se povzbuzují k tomu, aby využívaly kolektivní vyjednávání k odstraňování těchto nerovností.

Sociální jistoty

11. Musejí být odstraněny všechny formy přímé i nepřímé diskriminace žen v systémech sociálního zabezpečení. Stejným povinnostem musí odpovídat rovnocenné výhody, které by měly být rozděleny co nejvýhodnějším způsobem všem pracujícím.

Sociální ochrana a ochrana zdraví

12. V sociální ochraně a ochraně zdraví se musejí dodržovat mezinárodní pracovní normy týkající se této oblasti. S ohledem na rozvoj nových technologií a vědy, vzhledem k novým vědomostem a trendům v pracovních podmínkách by měly být normy vztahující se pouze na ženy revidovány tak, aby byly rozšířeny na všechny pracující, s výjimkou speciálních norem na ochranu mateřství.

13. Zaměstnavatelé jsou odpovědni za to, že zajistí ženám bezpečné pracoviště bez jakýchkoli forem násilí, sexuálního obtěžování a napadání. Modelová klauzule by měla být začleněna do kolektivních smluv a měl by být stanoven postup pro podání stížností

Obchod se ženami

14. Mimořádně znepokojují pro společnost a ženy samotné je rostoucí obchod s mladými ženami, které jsou získávány k vykonávání práce nebo sexuálnímu vykořisťování prostřednictvím lživé reklamy nebo dokonce koupí, a potom takřka vězněny a vystaveny nákaze HIV/AIDS. Tyto ženy jsou opakovaně zneužívány a hrozí jim, že budou uvězněny za porušování imigračních zákonů nebo zákonů spojených s provozováním sexuální praxe.Vlády musí nadále přísně pronásledovat ty, kdo vykořisťují ženy, chránit ženy, které jsou obětmi zneužívání a zajistit jim lékařskou a přechodnou ochranu.

Ochrana mateřství

15. Ženy musejí mít právo a možnost plánovat rodinu a svobodně se rozhodnout o svém mateřství.

16. Ochrana mateřství je povinností společnosti. Cílem opatření na ochranu mateřství je zajistit zdraví a dobrou pohody matky a dítěte a zabránit, aby zaměstnané ženy, byly ekonomicky postihovány za to, že přivedou na svět dítě. Tato ochranná opatření nesmí být důvodem k diskriminace v žádné oblasti.

17. Musí být uplatňovány minimální normy na ochranu mateřství ustanovené v Úmluvě MOP č. 183 a Doporučení MOP č. 191. Je třeba přijmout vhodná opatření, aby legislativa a kolektivní smlouvy zaručovaly dodržování těchto norem pro všechny pracující ženy, ať jsou vdané či svobodné, včetně žen zaměstnaných na základě atypických pracovních poměrů, těch, které vykonávají domáckou práci, pracují na částečný úvazek, v zemědělství, v exportních zónách nebo jako pracovnice v domácích službách.

18. Všechny ženy na mateřské dovolené musí dostávat hotovostní dávky na takové úrovni, aby mohly zajistit sobě a svým dětem odpovídající zdravotní podmínky. Dávky by měly odpovídat jejich předchozím výdělkům a neměly by být v žádném případě nižší než dvě třetiny jejich předchozích výdělků, nebo by měly odpovídat průměrné částce, kterou by tyto ženy dostávaly, kdyby byla použita výše dvou třetin.

19. Je třeba přijmout všechna možná preventivní a bezpečnostní opatření, aby vykonávaná práce nepředstavovala žádné nebezpečí pro ženu v době těhotenství či v době kojení a pro ještě nenarozené dítě. A také je třeba provést výzkumy o možných důsledcích nových technologií a materiálů na reprodukční systém obou pohlaví.

V. Péče o rodinu

20. Muži a ženy si musí být rovni v rodinné odpovědnosti. Povinností společnosti je poskytnout sociální infrastrukturu potřebnou pro sloučení pracovního a rodinného života pro všechny pracovníky. K tomu mohou přispět jistá obecné opatření jako je zkrácení pracovní doby, flexibilita rozvržení pracovních hodin a lepší přizpůsobení doby školního vyučování.

21. 21. Matka i otec by měli mít právo po uplynutí mateřské dovolené ženy, nebo po adopci dítěte, na dovolenou, alespoň po dobu jednoho roku, aniž by ztratili právo na zaměstnání, zejména pokud jde o jeho zajištění, právo postupu a sociálních výhod jako zdravotní, nemocenské a důchodové pojištění.

22. Opatření budou přijata na základě Úmluvy MOP č. 156 a Doporučení č. 165, aby pracujícím, kteří mají rodinné povinnosti, byl umožněn přístup k zaměstnání a kariérní postup, zejména prostřednictvím profesního vzdělávání.

V. Právo na sdružování

23. Úmluvy MOP č. 87 o odborové svobodě a ochraně odborových práv a č. 98 o právu organizovat se a o kolektivním vyjednávání dává všem pracujícím právo zakládat odbory nebo vstoupit do odborů dle jejich vlastního výběru a kolektivně vyjednávat. Toto právo je uplatňováno také na ženy bez jakékoliv diskriminace.

VI. Zapojení žen do činnosti odborů

Akční plán integrace žen do odborů a pozitivní akční plán pro ženy v rozvoji spolupráce(PAP) obsahuje hlavní body této politiky MKSO.

24. Ženy vstupují do odborů kvůli zlepšení svých pracovních a životních podmínek, tj. kvůli ochraně a obraně svých zájmů jakožto pracujících žen v širším slova smyslu.

25. Aspirace a požadavky pracujících žen musejí být nedílnou součástí odborové politiky a odborových programů. Odborové hnutí jako celek - na národní i mezinárodní úrovni - musí dát odpověď na tyto aspirace a realizaci požadavků žen.

26. Zvláštní důraz je třeba klást na organizování žen, zejména mladých žen, migrujících žen a žen v neformálním sektoru, a na zajištění jejich plné účasti na aktivitách a odpovědnosti odborů.

27. Plné začlenění žen do odborů je jedním z prioritních cílů odborového hnutí. K tomu musí odbory zintenzívnit kampaně zaměřené na získávání žen do odborů a upravit své struktury tak, aby odpovídaly aspiracím žen. Jedním z cílů zahrnutých ve Stanovách MKSO je aktivní postup při zapojování žen do odborů a parita mužů a žen v činnosti odborů a v rozhodovacích orgánech na všech úrovních jako jsou výkonné výbory, sněmy, výbory pro hospodářské otázky, pro výzkum, pro organizační činnosti, pro finance, pro práva odborů, pro otázky týkající se mládeže atd. Aktivní prosazování žen znamená, že bude větší počet žen jmenován na odborová místa na místní, národní a mezinárodní úrovni a že ženy budou povzbuzovány kk tomu, aby usilovaly o zvolení do funkcí na těchto úrovních.

28. K analýze problémů, kterým čelí ženy, k návrhu řešení, k odstranění diskriminace a povzbuzení účasti žen na činnosti odborů by měly být ustanoveny příslušné orgány na všech úrovních odborové struktury.

29. Dimenze rovnosti mužů a žen (mainstreaming) by se měla začlenit do všech oblastí práce odborů, včetně otázek týkajících se globalizace ekonomiky, obchodu a pracovního trhu a regionální integrace. Pro zapojení mužů a žen do odborové práce je třeba zohlednit jejich rodinné povinnosti a provést k tomu úpravy v organizaci odborové činnosti a zajistit péči o děti při odborových schůzích a shromážděních. Ženy by neměly být nuceny k volbě mezi rodinou a odbory.

Odborové vzdělávání

30. Speciální vzdělávací programy pro ženy musí být prováděny jako opatření pozitivní akce. Tyto programy by měly být zpočátku přizpůsobeny tak, aby umožnily ženám poznat, jaká mají práva, aby získaly sebedůvěru a aby mohly vykonávat funkce na všech úrovních v odborových organizacích.

31. Odborové vzdělávání zaměřené na rovnost mužů a žen musí probíhat v rámci vzdělávání všech aktivistů odborů. Měly by být navíc organizovány osvětové kurzy pro všechny vedoucí představitele odborů, jak muže, tak ženy, aby se zvýšilo jejich vědomí o důležitosti otázek rovnosti mezi muži a ženami ve všech oblastech odborové práce. Změna přístupu a postojů je nezbytná pro skutečné zapojení dimenze rovnosti mužů a žen (rovnosti a parity mezi muži a ženami) do všech politik a programů odborů.

Solidarita v rámci různorodosti

32. Odbory musí jednat jako vedoucí síla v prosazování solidarity mezi ženami a v prosazování vlastních činností k odstraňování překážek, které před ženami stojí z důvodů rasy, jazyka, etnického původu, kulturního zázemí, náboženského vyznání, věku, handicapu, sexuální orientace či sociálního původu, nebo proto, že patří k domorodému obyvatelstvu, k migrantům, k ženám vysídleným nebo k běžencům.

Výzva

MKSO vyzývá své členské organizace, mezinárodní odborové odvětvové federace, vlády, OSN a její specializované organizace, zvláště pak Mezinárodní organizaci práce, a další pokrokové síly, aby se zapojily do prosazování a uskutečňování základních principů ustanovených v této Chartě.