Fallúdža je nyní v amerických rukou a došlo na americké straně jen k velmi mírným ztrátám. Kromě neznámého počtu civilistů bylo údajně usmrceno více než tisíc povstalců. Prezident Bush dosáhl pozoruhodného úspěchu v tom, že se mu podařilo přesvědčit americký lid, že právě v Iráku se rozhoduje o Válce proti Terorismu. Většina Američanů si myslí, že čím víc povstalců bylo usmrceno ve městě Fallúdža, tím méně teroristů zaútpči na obyvatele Washingtonu či Sioux City v Iowě.

Američané jsou nadšeni a spousta mladých lidí se v USA hlásí do armády. Jen se podívejte na internetové stránky amerického ministerstva obrany, je to studie bujného vlastenectví: "Operace Vojenská hrdost" "Braňte Ameriku, Poděkujte Vojákům", "Projevte své srdce, Adoptujte Vojáka", "Salutujte americkým hrdinům!"

Jeden vysoký britský důstojník se autorovi tohoto komentáře svěřil, že nepotkal jediného amerického důstojníka či vojáka, který by zpochybňoval to, co v Iráku dělají.

Naopak britská nálada vůči Iráku je s každou další smrtí hněvivější a cyničtější. Každá další smrt v Británii vyvolává křeč hněvu a posílení nevíry v cenu té oběti.

Přitom odpor britské veřejnosti vůči válce v Iráku pochází od stoupenců obou hlavních politických stran. Plukovníci v důchodu a dámy ze střední Anglie, kteří normálně "naše hochy na bojišti" plně podporují, považují to, co se nyní děje v Iráku, za důsledek soukromé, osobní Bushovy pošetilosti. Tito lidé stále obdivují britskou armádu, ale jsou znechuceni britskou národní rolí, kdy Británie bezmocně sekunduje Americe.

Příští jaro se v Británii musejí konat volby. Jistě není pravděpodobné, že by Blair prohrál, ale nemůže být jeho parlamentní většina podstatně zredukována, ptá se autor?

Rozhodne o tom situace v Iráku. V tom je Blair však rukojmím George Bushe.

Ať v budoucích iráckých volbách zvítězí kdokoliv, nejmocnějším mužem v Iráku bude šiitský duchovní Ali Al-Sistani, pokud mu vydrží zdraví. To, co se pak v Iráku bude dít, bude záviset na tom, zda se Sistanimu podaří přesvědčit většinu Iráčanů, aby podpořili novou vládu. Dopadne-li to dobře, Američané a Britové by mohli Irák příští rok na jaře opustit.

Potíž ale je, že Blair to nemůže ovlivnit. Nemůže Britům nabídnout strategii brzkého odchodu britských vojsk. Štěstí, stejně jako vojenské schopnosti, budou jako v každé válce rozhodující. Není ale vyloučeno, že to s Irákem nakonec dopadne dobře, míní autor.

Ale i ti, kteří si přejí, aby byl Bush zostuzen, musejí přiznat, že pokud se podaří zabránit v Iráku chaosu, bude to životně důležité pro světový pořádek. To, že se bude nesympatický americký prezident vychloubat, pokud vznikne v Iráku stabilita, by nám nemělo bránit, abychom si takový výsledek nepřáli.

Kompletní článek v angličtině ZDE