16. 11. 2004
Monitor Jana PaulaPracovníci v médiích, udělejte revoluci!Ze sympozia na téma Kultura v médiích (prezentace a reflexe umění), které 11. 11. 2004 pořádala v prostorách Nosticova paláce Obec spisovatelů a Rada uměleckých obcí ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR a Magistrátem hl.města Prahy, vzešla pozoruhodná výzva adresovaná médiím, jakkoliv dobře míněná, přesto samoúčelná a hodně naivní. |
Předně se výzva obrací k pracovníkům ve sdělovacích prostředcích, apeluje na jejich odpovědnost v odlišování prvků kreativity a kultivovanosti od masové kultury, chce po nich, aby mimo jiné rozlišovali hodnotná umělecká díla od konzumní zábavy, aby pomáhali utvářet dobrý vkus a nepodbízeli se vkusu pokleslému, aby nepodléhali ekonomickým tlakům vydavatelů a zadavatelů reklamy, aby zůstali svobodní ve svém rozhodování. Chce po nich téměř nemožné. Škoda, že výzva není adresná, neboť obecně - pracovníci v médiích již dávno nemohou sami za sebe nic rozhodovat, protože jsou odpovědni především svému zaměstnavateli, povětšinou vydavateli. Jde jim o živobytí, o životní standard, o peníze na soukromou školu pro své dítě, o dovolenou u moře, vyzývat je, aby nepodléhali ekonomickému tlaku, je komické. Naproti tomu menšinová média, dbající o jistou úroveň informací a čistotu jazyka (která že to vlastně jsou?), tohle všechno už vědí, těm se to říkat nemusí a ti ostatní se mohou jen pousmát. Vyrazil mi dech požadavek dobrého vkusu a odmítnutí pokleslého, proboha co to je? Má dobrý vkus samo Ministerstvo kultury, když přebírá záštity nad kdejakou "pokleslou" komerční akcí? Nají dobrý vkus samotní umělci, ona kultivovaná menšina, jak se uvádí ve výzvě, když se nezřídka sami prostituují v médiích tím nejhorším způsobem? Nejsou to začasté sami umělci a jejich kurátoři, kteří využívají kamarádšoftu a lobují v jednotlivých médiích pod heslem kdo není vidět neexistuje? Účel světí prostředky, ty masové zvlášť. Média si již dávno jen málo vybírají to, o čem stojí za to psát. Původní tvorba lidí, kteří nemají lokty a žaludek na servilitu s nimi, je nezajímá, protože jejich dílo oslovuje právě jen menšinu, onu skutečnou elitu, která si cestu ke kultuře nachází sama a bez médií. Co není zajímavé pro masy, není zajímavé pro žádný sdělovací prostředek, který se chce uživit. Výzva jakkoliv dobře míněná, je dle mého soudu jen alibismem. Odpovědnost za kulturu leží totiž především na bedrech samotných umělců, jejich vykladačů a všech, kteří kulturu zprostředkovávají. Chápu, že z toho nemají radost. Na sympoziu promluvili náměstek ministra kultury ing. Zdeněk Novák, Karel Hvížďala, Miroslav Balaštík, Marta Smolíková, Ivo Mathé, Milan Schulz, Eva Kantůrková, Zdeněk Lukeš, Karel Míšek, Ivan Binar, Ludvík Vaculík, Jana Klusáková, Jan Halas, Jiří Hlaváč, Pavel Klusák, Jaroslav Vejvoda, Kristina Žantovská a Mikoláš Chadima. Zde je pro úplnost celé znění výzvy :
Sdělovací prostředky kromě toho, že o kulturním dění informují, že je
reflektují, kulturu také vytvářejí, jsou její součástí. Nové století se
stává érou informací a ty jsou notnou měrou přenášeny audiovizuálními
prostředky - rozhlasem a televizí; jejich význam a dopad stále roste. Média
dnes mají klíčovou roli ve zprostředkování obrazu naší reality, přičemž
spoluutvářejí všeobecně uznávané společenské hodnoty. - Obracíme se na
pracovníky ve sdělovacích prostředcích s prosbou, aby si uvědomili, jakou
mocí vládnou a jaká je jejich odpovědnost, aby si uvědomili, že předpokladem
zdravě fungující společnosti a jejího
dalšího rozvíjení je kultura, o kterou se pečuje; že umění a kultura jsou
utvářeny a neseny kultivovanou menšinou, jednotlivými talenty a osobnostmi,
aby odlišovali prvky kreativity a kultivovanosti od masové kultury, hodnotná
umělecká díla od konzumní zábavy,
aby pomáhali utvářet dobrý vkus a nepodbízeli se vkusu pokleslému, aby
nepodléhali ekonomickým tlakům vydavatelů a zadavatelů reklamy, aby zůstali
svobodní ve svém rozhodování, aby větší pozornost věnovali dílu než
pikanteriím ze soukromí tvůrce,
aby dbali o čistotu jazyka a pomáhali češtinu kultivovat. Za stav kultury
nesou odpovědnost nejen tvůrci, ale také šiřitelé kultury a informátoři o
ní - tedy sdělovací prostředky.
Ivan Binar, předseda Obce spisovatelů a Rady uměleckých obcí |