V české kotlině to totiž není zvykem. Český politik je liška mazaná a i když vše mluví proti němu, přesto je schopen se svému voliči podívat do oči a nějakým způsobem se ze všeho "vykroutit" a nebo zvolí metodu "mrtvého brouka", která je také účinná. Český volič je dobromyslný človíček, který rychle odpouští a ještě rychleji zapomíná. Jeho trpělivost takřka nezná mezí. To jsou pravé důvody, proč je česká politická "kultura" taková, jaká je.

Přesto, že jsou politici pouze našimi "služebníky", chovají se spíše jako naši "páni". Ale český člověk, zvyklý poslušně vzhlížet k vrchnosti, adorovat si takřka každého, kdo umí mluvit a nosit pěkné obleky, nevypadá, že tuto trapnost vycítil. Své politiky se nesnaží nijak usměrňovat a kontrolovat. Vždyť oni už to tam "nahoře" nějak vymyslí i bez nás. Raději pojďme na pivo a zanadávejme si na ně pěkně v teploučku útulného hostince.

"Bulík" volič má svých starostí dost, vždyť politika je stejně "svinstvo" a to ví každé malé dítě, tak proč by se do něčeho míchal? Hlavně, když je co dát do úst a je se na co večer podívat v televizi. Chléb a hry, to je odnedávna, to co lidé chtějí. Trochu mám obavy, že z této staré "pravdy", vycházejí i čeští politici a zdá se, že se tim ani nijak netají. Jde tu o jakousi veřejnou dohodu, vy dostanete (rozuměj český volič) plné pulty a na oplátku nás (politiky) necháte na pokoji. K oboustranné spokojenosti to fungovalo před rokem 1989, tak proč by to stejně nemohlo i v nynějších (byť celkově odlišných) poměrech?

Když se dnes mluví o české politice scéně, tak je zvykem její pochybnou úroveň omlouvat 40 lety komunismu a mladou demokracií, která je jaksi ještě v "plenkách". Ale pokud nahlédneme do historických pramenů, např. do prvorepublikových novin nebo si přečteme pár statí třeba od Karla Čapka, tak ani v té tolik oslavované době nebyla situace o moc rozdílnější než je v současné době.Také probíhaly na české politické scéně žabomyší války všech stran, také se pokoušeli politici všelijak balamutit a obelhávat své voliče, také byli obviňováni, že jim jde hlavně o prospěch svých stran než o blaho celé republiky.

Rovněž byla napadána tehdejší "hradní klika" a to zleva i zprava a podobné bylo i chování politika v případě, že byl usvědčen z nepravosti. Stejně jako dnes, i tehdy se novináři a občané vůbec, podivovali nad faktem, že by mělo být samozřejmostí vyvodit ze svého provinění osobní důsledky. Zdá se tedy, že nejen komunismus zasel to "ošklivé" do našich politicích. Ono se to skrývalo někde v temném koutku, občas se ukázalo v menší míře a čekalo na silnější impuls, aby se projevilo v "celé své kráse". Ale pesimismus není na místě, politik je člověk jako každý jiný a bude se chovat prostě tak, jak mu my voliči dovolíme. My voliči bychom měli mít na paměti, že pokud nebudeme dostatečně ostražití a aktivní ve věcech veřejných, tak se lehko můžeme nadít dalších takových trapných nejapností, jakých jsme svědky. Politické pletichaření, zákulisní "kšeftíky", korupce, nesplnitelné sliby, prázdná hesla, demagogie, to jsou všechno "zbraně" , které patří k výbavě každého politika, ale jde o to, aby těchto "libůstek" využíval co nejméně a pokud se přeci jen odvážil jich užít, aby byl odkázán do patřičných míst -- tedy přinejmenším do politického důchodu. I ten kůň potřebuje občas přitáhnout uzdu, když je moc divoký a jankovatí, a tak je to i s našimi politiky.