• Jsou to lidé v čele ODS. Během předvolební kampaně jsem neslyšel jediný konstruktivní návrh, který by se týkal politiky zmíněné strany, zato množství často osobních urážek a především lží. Podíváme-li se na slovník a rétoriku pánů Langra, Topolánka, Tlustého nebo Vidíma, zjistíme, že se sice vyjadřují úplně ke všemu, ale nikdy ne věcně nebo tak, aby nabídli alternativu. Po první větě obvykle přichází útok na jejich politické rivaly - ať se děje cokoli, může za to někdo jiný. Nejsou schopni uznat chybu, jsou zbytečně arogantní a tudíž neschopni jakékoli sebereflexe.
• ODS nerada dodržuje zákon, vzpomeňme, kolik jejích členů s ním má nebo mělo problémy. Lidé z ODS zastávají filozofii, že zákony jsou pro slabé. Když zákon nevyhovuje a umějí ho "legálně obejít", tak to udělají. Když to nevyjde, křičí o grosstapu.
• Prezident Václav Klaus -- nedokáže být nadstranický a ve spojení s většinou, kterou by ODS získala, může být po demokracii veta.
• ODS považuje princip solidarity za přežitek a nepatřičnou věc. Je třeba si ale uvědomit, že většina lidí je průměrných, a to ne v pejorativním smyslu slova. Většina lidí se prostě bez principu solidarity neobejde (např. privatizace zdravotnictví, tak jak se děje, je velmi špatná a nebezpečná věc).

Zaklínání se komunisty také není na místě. Nemluvě o skutečnosti, že například agilní poslanec Tlustý je bývalý komunista, je třeba si přiznat, že jsme nebyli schopni vypořádat se komunisty po roce 89, a teď je na nějaké radikální řešení pozdě. Jediná šance byla nabídnout lidem lepší alternativu - a to se nedaří. Komunisty volí kolem dvaceti procent voličů, mají mnohem větší podporu než lidovci, o Unii svobody nemluvě. Počítat se s nimi tedy musí, ale jsem toho názoru, že počet hlasů pro ně nepředstavuje v současné době zásadní problém. Ten by naopak mohl přinést stav, kdy by ODS získala většinu i v poslanecké sněmovně.