1) nejdůležitější bod: co nejširší pluralita médií a vlastníků médií.

Jen ta může zabezpečit poskytování co nejvíce informací, úhlů pohledu a vyšší míru nezávislosti médií obecně.

2) respekt k odlišnosti názorů.

Bude-li hodně různých médií, logicky většina z nich bude mít jiný názor než čtenář. Čtenáři by tento fakt měli vítat jako rozšíření nabídky, konkurence myšlenek a přístupů - nikoli jako ohrožení, útok na jejich vlastní názory.

3) neexistují nestranná média.

Každé publikované slovo je tendenční, nelze beze zbytku věřit ani svému oblíbenému periodiku. Chcete-li získat přehled, musíte sledovat různá média - právě ta navzájem si odporující.

4) vytvářet tlak na kvalitu a netendenčnost.

Nezbytný sisyfovský úkol. Platí stejnou měrou pro vydavatele, novináře a čtenáře. Vychází z kulturnosti a klimatu celé společnosti. Důležitý není konkrétní názor, ale kvalita jeho zpracování, citace, uvádění zdrojů, oponentura odborníky, kontakt se čtenáři ...

5) nedůvěřovat mainstreemovým periodikům a názorům.

Je to jako s nákupem vína. Chcete-li levné mainstreemové víno pro miliony zákazníků, zajdete do hypermarketu. Chcete-li kvalitní víno "ve kterém je pravda" zajdete do specializované prodejny. Malá, bokem, ale špičková.

Dalo by se pokračovat, ale výše uvedené pro náš problém postačí.

ad1) Britských listů si vážím, protože pomáhají rozšiřovat nezávislost médií a přístup k dalším informacím. Zejména zprostředkovávají překlady zahraničních renomovaných periodik a pohled Čechů se zahraniční zkušeností na domácí scénu.

ad2) opakující se útoky na redakci, ev. redakce na čtenáře, vyplývají z nerespektování tohoto pravidla. Je výsadou každého z nás mít jiný, vzájemně se vylučující, názor. Brát to jako pozitivum, ne jako výpad pro mému egu. Cizí názor je možno zkoumat, zkusit si z něj něco vzít, abych nezůstal ustrnutý ve svých představách. Mě také všechny články v BL neoslovují, ale používám tlačítko "zpět", ne sprostá slova.

ad3) já si BL nevážím proto, že by ke mě sesílaly zjevenou pravdu. Ostatně je téměř nemožné v "jednomužné" redakci dosahovat nestrannosti. Lze však s respektem k ostatním administrovat příspěvky přicházející z celého světa do uceleného tvaru. Neznám jiné periodikum, které by takovouto službu poskytovalo. BL mě pomáhají udržet si odstup od tendenčních tuzemských pohledů na realitu.

ad4) výrazivo jako: "Pýcha, arogance a ztráta soudnosti" do diskuse o kvalitě prostě nepatří. BL mají ve svobodné společnosti právo nebýt nestrannými - jako citovaný Michael Moore. Mohou stranit jedné straně konfliktu, to není projev pýchy. Musí to však mít podložené argumentačně. V tomto ohledu nám BL dávají velkou školu opakovanými odkazy na kodexy BBC. Ohledně války v Iráku, což byla příčina vzniku celé polemiky, je alibistické být neutrální. Tam kde dochází k vraždám, znásilňování lidí i práv je nutné se přiklonit k názoru na věc. Výrazivo "špinavá práce" je opět mimo mísu, poskytují-li BL fakta, zdroje a překlady renomovaných periodik.

Ano, BL jsou v této oblasti tendenční, což izolovaně odporuje mému 4. axiomu. Jasně a opakovaně však argumentují, že je to reakce na provládní mainstreamové tendenční reportování o válce. Špinavá práce BL spočívá v tom, že nabízejí zájemcům možnost protiargumentů, volby. Jejich deklarovaným cílem je touto formou bojovat za vyšší kvalitu mediální práce a bránit manipulaci veřejným míněním jako celku. Chce-li veslice plout vpřed, musí zabírat na obou stranách. BL se chápou volného vesla. Věřím, že kdyby se v ČR argumentovalo převážně protiválečně, BL by mnohem více referovaly o proválečných postojích. Nebylo by to dáno jejich osobními názory na válku, senzacechtivostí, neschopností mít vlastní názor, ale snahou o vybalancování informačních zdrojů.

Myslím, že chybou pana Čulíka je, že se někdy nechává strhnout k argumentaci osobními postoji jako v případě článku "Špinavá práce Britských listů". Doporučuji sepsat kodex BL, řídit se jím a v podobných případech na něj odkazovat.

Pan Čulík je ve velmi těžké pozici. Je zároveň duchovním otcem, vlastníkem a správcem (přes Občanské sdružení Britské listy), šéfredaktorem, redaktorem, zprávařem i komentátorem a nevím čím vším ještě. V "jednomužné firmě" (Štěpán Kotrba promine) to jinak nejde, ale přináší to neřešitelné problémy. V reakcích na podobné výtky a výpady čtenářů pak sedí na několika židlích zároveň. Hájí v odpovědích majitel svoji firmu, šéfredaktor svoji koncepci nebo redaktor své názory? Řešením by mohlo být vytvoření funkční správní rady (vlastně existující o.s.) řešící otázky managerské a mediální rady složené z renomovaných osobností žurnalistiky dbající na kvalitu obsahovou. Jejich zástupci by m.j. reagovali na podobné připomínky. Nedocházelo by pak k situaci, že pan Čulík musí hájit sám sebe před sebou samým.

Je fakt, že se BL dost zastávám. Není to z mé strany patolízalství, ale "pud sebezáchovy".

Můj obecný postoj se dost zradikalizoval poté, co jsem letošní první půlrok strávil v USA, polovinu času trávil surfováním mezi zpravodajskými stanicemi, sledoval reakci veřejnosti na mučení v Iráku. Diskutoval na místní universitě (Seattle) se studenty, profesory, lidmi z celého světa ap. a narazil na zeď za kterou Američané ve svém sebehodnocení nedokážou zajít. Spadly mi růžové brýle, že USA je baštou svobody a demokracie. Zažil jsem tam mnoho situací, kdy jako člověk prošlý Husákovou dobou jsem jen nevěřícně kroutil hlavou. Je tam mnoho totalitních tendencí (Patriot act..) a zatímco my jsme to komunistům "nežrali" a hledali alternativu, místní lidé to vnímají jako budování svobody. Trochu to bylo orwellovské. Nepůjdu do podrobností, určitě to znáte lépe než já. Ve zkratce řečeno přehodnotil jsem v tom smyslu, že velmoci mají velmocenské chování bez ohledu na jejich režim a to není nakloněno svobodě, demokracii, pluralitě názorů.... a je nutno aktivně a zcela programově podporovat alternativy, místní a protiglobalizační tendence. Svobodu názoru a svobodu rozhodování především. To je mě známá jediná brzda imperiálním tendencím všech velmocí - mimochodem je čas začít sledovat Čínu, brzo bude hráčem číslo jedna. Vše v USA i u nás už má zezadu vytištěno Made in China.

Shrnuto podtrženo:

dal jsem si za cíl svými skrovnými možnostmi podporovat vše udržující různost světa. Až druhá v pořadí je míra mého souhlasu se všemi aktivitami dané skupiny podle hesla "nesouhlasím s tím, co děláte, ale budu bojovat za vaše právo to dělat".

Nevím, zda vás tímto zmateným shrnutím neodpuzuji a zda to není proti vašim osobním postojům.

Chtěl jsem nějak oklikou vyjádřit čeho si na BL listech cením. Pěstujete pluralitu, nabízíte alternativu, zvyšujete kritičnost uvažování, nutnost dělat si vlastní názor z více zdrojů. V neposlední řadě jste prototypem "moderní nezávislé struktury" která není lehce ovládnutelná vlivovými strukturami. Hrozně řečeno, ale vaše dobrovolná struktura vám dává bezpečí před nátlakem. Redakce MFD, Novy a ostatních "bussinessových médií" vám musí závidět.

---

Pozn. JČ: 1. Argument "neexistuje nestranný sdělovací prostředek" je velmi zajímavým námětem k diskusi. Velmi podnětná je v tomto smyslu praxe BBC, která má za úkol nevyjadřovat žádný konkrétní vlastní názor a vždy prezentovat všechny hlavní protikladné názory na věc. . Při bedlivějším studiu jejích materiálů však zjistíte, že BBC je "zaujatá", protože vychází z obecných humanistických tradic. Nebude tedy podporovat rasismus, zabíjení, nesnášenlivost. Vždycky stojí na straně "malého člověka" proti mocným. Je to přijatelné?

2. Při výběru materiálů pro Britské listy nevycházím z žádné ideologické předpojatosti, publikuju prostě to, co se mi zdá zajímavé a provokativní, co přináší nové myšlenky a nějakým způsobem to rozrušuje konvenční vnímání světa. Ve svém výběru přirozeně nejsem neomylný, ale toto je můj redakční princip, nikoliv stranění nějakému ideologickému vidění. Jde mi o to vyvolávat novými pohledy a informacemi myšlení a diskusi.

3. Pan Ledvina má pravdu, že při multitasking, které je při práci na Britských listech v důsledku neexistujícího rozpočtu nezbytné, dochází do určité míry ke střetu zájmů, pokud šéfredaktor svůj časopis sám hájí. Myslím si, že to ale není tak tragické - časopis obstojí svou historií i průběžnou prací - nechť si každý udělá svůj názor podle toho, co publikujeme, aniž by mu šéfredaktor cokoliv vnucoval.

---

Pozn. ŠK: Od určité doby už neexistuje v Britských listech problém s "jinými" názory a jejich vyjádřením. Otevřenost, tolerance, nestranickost a liberální editoriální politika v redakci Britských listů zapustily své kořeny pevně, i když se kritika týká třebas i samotného šéfredaktora. Existuje-li určitý "jednostranný pohled" přesto, pak je na vině fakt, že "jiné" názory nikdo redakci nezašle. Já se například nehodlám "stylizovat" do role obhájce euroatlantických hodnot a preventivní války, kterou bych pouze "hrál". V tu chvíli bych si připadal jako prostitut. Redakce se přitom drží zásady, že "redakce nemá názor, názor mají pouze jednotliví redaktoři a autoři." Žádný kodex ještě nevyřešil problém jeho obcházení či jeho zneužívání. Multitasking rolí u každého z nás je transparentní a zřetelný. Od šéfredaktora stěží může kdokoliv očekávat kritku vůči listu, který vede. Důležité je uplatňování Voltairova pravidla veřejně přístupného prostoru. A to je pravidlo, které uplatňováno je. Britské listy nejsou ani levicové, ani pravicové. Mezi svými autory mají anarchisty, komunisty, socialisty, sociální demokraty, evropské demokraty, liberály i konzervativce. Křesťany, muslimy, židy i bezvěrce. Příznivce ODS stejně jako jejich odpůrce. Nemají mezi svými autory a nepotřebují mít primitivní antikomunisty stejně, jako dogmatické leninovce. Ne pro jejich levicový či pravicový názor, ale pro primitivitu jeho prezentace. Další výjimku z liberální editoriální politiky tvoří názory xenofobní a rasistické. Fašisty a jiné obhájce "vlasteneckých "či "národních" zájmů ponecháváme velmi často přede dveřmi. Editoriální liberalismus ovšem není absolutní - neznamená, že bude redakce masochisticky publikovat veškeré sprosté útoky vůči svým autorům či jejich článkům. Nebude. A basta. A i proto už nebudou na Britských listech diskuSní fóra.