Uplynuly ony necelé dva roky, a já už nemám důvod vracet se k předchozímu ročníku, protože je tu ročník nový, který jsem shodou mnoha okolností mohl zase navštívit (základní informace o předchozím ročníku, o muzeu, i o všech ostatních výstavách pořádaných tímto famózním muzeem, je možno najít v angličtině [i v čínštině] na adrese www.tfam.gow.tw).

V letošním roce přes třicet umělců (přesný počet je těžké určit, protože někdy jedno jméno reprezentuje celou skupinu, výstava je navíc doprovázena bohatým doprovodným programem) z celého světa - "Through a range of widely differing tactics, they put forward alternative ways of representing the `real'. The impact of their works lies in their capacity to translate their critical and social observations into imaginative and poetic aesthetic forms" -- jak se výstižně praví v úvodu k výstavě, dostupném na výše uvedené internetové adrese.

Titul letošní výstavy - Do You Believe in Reality? -- není tedy jen názvem, je současně i vymezením tématu. A protože základní faktografické údaje (výstava potrvá do 23.1. 2005), včetně jmen všech vystavujících, ukázek jejich děl i stručného komentáře, najde čtenář opět na výše uvedené adrese, omezím se na tři poznámky:

Tradiční, klasické formy výtvarného umění (malba, kresba) zcela chybí. Navíc, díla, která vystavena jsou, jsou bez doprovodného textu zcela nesrozumitelná. A tak si čtenář může položit otázku, zda je to ještě vůbec výtvarné umění, a může uvažovat o tom, zda je touto výstavou sledován určitý trend, který v současnosti ve výtvarném umění probíhá (nebo který současné výtvarné umění postihuje), nebo zda je to věcí, ne-li přímo chybou kurátorky výstavy -- Barbary Vanderlinden z Belgie (její spolupracovnicí byla Amy Chuej-chua Čeng z Tchaj-wanu).

Velká část vystavených děl se zabývá realitou z její negativní stránky (problémy spojené s překotnou a částečně násilnou urbanizací pevninské části Číny ve fotografiích S'-cchung Lianga; problémy bezdomovců v projektu Marthy Roslerové; terorismus v Libanonu ve fotografiích skupiny The Atlas Group; stávky horníků v Británii v nasnímaném performingu Jeremy Dellera). Dojem, který výstava v návštěvníku může zanechat, se tak nemusí nijak podstatně lišit od dojmu vyvolaného sledováním každodenního například televizního zpravodajství. (Ke spravení nálady a celkovému povznesení doporučuji návštěvu také třetího patra zmíněného muzea, kde v současnosti probíhá výstava tchaj-wanského umění 90tých let -- The Multiform Nineties: Taiwan's Art Branches Out [potrvá už jen do 28.11.!], ale hlavně návštěvu suterénu, v kterém návštěvník nalezne skutečně zcela mimořádnou výstavu čínské kaligrafie -- A Dialogue of Calligraphy and Space [za dobu svého pobytu v Tchaj-peji jsem kaligrafických výstav viděl bezpočet, tahle je ale mimořádná právě tím, co slibuje v názvu -- spojením kaligrafie s prostorem; potrvá do 5.12.]).

Česká neúčast na výstavě je svým způsobem překvapivá, přesto, že je plně v intenci logiky, o níž jsem se zmínil na začátku, a to hned ze dvou důvodů: Prvním důvodem je celkové zaměření i vyznění výstavy, jak jsem se o tom zmínil v předchozím odstavci - zobrazení vysokoškolské koleje s charakteristickým názvem Hvězda, nacházející se nedaleko pražského Hradu, by na této výstavě měl být věnován celý jeden sál! V daném případě by umělecká invence byla nadbytečná -- stačil by prostý záznam. Druhým důvodem je, že kurátorkou výstavy je, jak jsem již uvedl, Evropanka, mohla by být tedy informována lépe než kdokoliv z této oblasti o tom, kde hledat skutečný spletenec problémů.

P.S.: V Tchaj-pejském National Museum of History je k vidění výstava fotografií české barokní architektury. Ta potrvá do 21.11. 2004.