16. 11. 2004
Náhlý odchod Colina PowellaColin Powell byl jedním z nejopatrnějších hlasů k zahraniční politice v Bushově vládě, konstatoval britský rozhlas v pondělí večer a pokračoval: Powell byl synem přistěhovalců z Jamajky a stal se nejvýše postaveným černošským činitelem v historii Spojených států a získal si při tom všeobecný obdiv. Jako ministra zahraničí si Colina Powella vysoce cenili doma i v zahraničí. Méně lehké je určit, zda jeho funkční období ministra zahraničí bude v budoucnu posuzováno jako úspěch nebo jako selhání." Reportérka televizního pořadu BBC Newsnight v pondělí večer konstatovala, že by býval Colin Powell ve své funkci zůstal, kdyby ho George Bush přesvědčoval, aby to učinil. K žádnému takovému přesvědčování však nedošlo. Internetové stránky BBC poukázaly na to, že se Colin Powell nikdy necítil doma ve vládě, v níž dominovali neokonzervativci. Podle bývalého britského velvyslance v USA Sira Christophera Meyera bylo nepřátelství mezi Colinem Powellem a Donaldem Rumsfeldem při každém jejich setkání naprosto zjevné. Meyer přitom konstatoval, že mu byl vždy Powell nesmírně sympatický. Powell míval často větší popularitu než americký prezident. Colin Powell byl raněn ve Vietnamu a na základě své zkušenosti byl politickým pragmatikem - byl proti ideologickým akcím a válkám, jako byl Vietnam. Proto se neshodl s nynější vysoce ideologickou americkou vládou. |
Ani se mu prý nepodařilo úspěšně přejít od role generála k roli státníka. Jeho slabostí bylo, že neměl vizi světa, jakou prosazovali jeho soupeři. Colin Powell nebyl žádná holubice. Také věřil v americký vliv a moc po světě, avšak tam, kde jiní viděli jistotu, on viděl složitost. To zpomalovalo jeho rozhodování a vytvářelo výhodnější postavení pro jeho soupeře. Jako bývalému vojáku pro něho bylo přirozenější plnit rozkazy než je vydávat. A nakonec ho americký prezident přestal poslouchat, což znamená, že Colin Powell zcela přišel o moc. Colin Powell byl v roce 1991 sebevědomou osobou, která stála v první válce v Perském zálivu v čele americké armády. V druhé válce proti Iráku v roce 2003 už byl jen poněkud marginalizovanou figurou. V postatě ponížením pro něho bylo jeho agresivní vystoupení v Radě bezpečnosti OSN v únoru 2003 o tom, že má Irák údajné zbraně hromadného ničení. Posléze se ukázalo, že toto vystoupení bylo založeno na falešných výzvědných informacích. Také se ukázalo, že o americkém rozhodnutí zaútočit na Irák americká vláda Colina Powella zpravila až po saúdském velvyslanci, který to věděl dřív! Navzdory tomu všemu projevoval Colin Powell loajalitu svému prezidentovi. Avšak bylo dostatečně známo, že není se svým postavením spokojen a dal najevo, že z funce odejde, pokud bude Bush znovuzvolen. To, že Colin Powell oznámil svůj odchod, než byl nalezen nástupce, je podle BBC dalším důkazem poklesu jeho vlivu. Deník Guardian cituje v úvodu svého profilu Colina Powella jeho poznámku na jedné recepci, citovanou v jednom časopise. Jeden zahraniční diplomat se tam dal s Powellem těsně před útokem na Irák do řeči a citoval před ním z novin, že prý prezident Bush "spí v noci jako nemluvně". Colin Powell na to prý reagoval: "Já taky spím jako nemluvně. Budím se každé dvě hodiny a brečím." Powellovým mocným soupeřem byl ministr obrany Donald Rumsfeld. Před válkou v Iráku byl Powell odsunut na vedlejší kolej, když selhal jeho pokus vybudovat pro válku koalici v OSN a Spojené státy se rozhodly zaútočit na Irák i bez mezinárodní koalice. Oficiálně Powell popíral, že mezi ním a Pentagonem existují rozbroje, ale informace o nich potvrzovaly náhodné poznámky. Moderátor rozhlasu BBC James Naughtie vydal knihu, podle níž řekl Powell svému příteli a kolegovi, britskému ministru zahraničí Jacku Strawovi, že jsou washingtonští neokonzervativci "zasraní šílenci". Jen kvůůli respektu vůči obavám své manželky Anny, která se bála, že ho někdo zastřelí, odmítl Colin Powell v roce 1996 republikánskou nominaci na amerického prezidenta. Kdyby byl vyhrál volby, stal by se prvním americkým černošským prezidentem. Namísto toho, píše Guardian, budou na Powella vzpomínat jako na člověka, který v Radě bezpečnosti OSN prosazoval argumenty o neexistujících zbraních hromadného ničení. Přitom Powell by takto válku vůbec proti Iráku nevedl. Powellova doktrína vojenských akcí praví, že Spojené státy by měly posílat svá vojska do války pouze tam, kde je jasný národní zájem, kde je jasná strategie pro odchod z bojiště a kde je možno použít velkého množství amerických vojáků. |