Prezident Bush sice obviňoval Írán, že poskytuje útočiště teroristům al-Kajdy, a vyhrožoval mu sankcemi za to, že usiluje o získání atomových zbraní, ale jinak se neprojevuje nijak nepřátelsky. Rozhodně ne tak, jako Demokrati, od nichž se prý Írán nikdy v minulosti nedočkal ničeho dobrého.

Proto se rozhovořil pan Rowhani na toto téma ve státní íránské televizi a poprvé v tomto desetiletí vystoupil otevřeně na stranu jednoho z kandidátů v amerických prezidentských volbách.

Pan Rowhani upozornil, že Írán nesmí zapomenout na sankce a hospodářský nátlak, který na něj vyvíjela demokratická vláda Billa Clintona, ale podobně si musí uvědomit, že až na svoji jestřábí rétoriku se prezident Bush nedotkl žádným způsobem íránských státních zájmů.

Írán obvykle nezasahuje do amerických prezidentských voleb, ale v minulosti vždycky podporoval Republikány proti Demokratům, kteří prý příliš prosazují "lidská práva". Na otázku, co soudí o panu Kerrym, řekl pan Rowhani, že Írán netouží po tom, aby se Demokrati dostali v USA k moci.

Spojené státy omezily vzájemné styky s Íránem poté, co íránské militantní živly přepadly v r. 1979 americké vyslanectví v Teheránu a zajaly 52 amerických rukojmí na 444 dní. Íránští klerici rozhodli o výsledku amerických prezidentských voleb v r. 1980, protože nedovolili tehdejšímu americkému demokratickému prezidentovi Jimmy Carterovi, aby dosáhl propuštění amerických zajatců. Tak umožnili vítězství Ronalda Reagana.

Spojené státy sice podporovaly Írák v írácko-íránské válce v letech 1980-1988, ale koncem devadesátých let se americko-íránské vztahy poněkud zlepšily. Ochladily se opět poté, co prezident Bush hodil do jednoho pytle Írán se Severní Koreou a předválečným Írákem a nazval je společným názvem "Osa zla".

Bushova vláda sice obviňuje Írán z aktivní práce na vývoji atomových zbraní a poskytování útočiště teroristům Osamy bin Ladina - jenže na druhé straně udělala pro Írán mnoho "dobrého": rozdrtila dva regionální nepřátele Íránu a to afgánské Talibány a íráckého Saddáma Husajna. Podle politického analytika Mohsena Mofidiho byla likvidace těchto nepřátel Íránu tím nejlepším dárkem, jaký mohli Američané Íránu dát. Kromě toho se podle tohoto analytika prezident Bush poučil ze svých chyb:

"Jeho zkušenosti ze svou válek - v Afganistánu a v Íráku - a zodpovědnost, kterou nese, znamenají, že je jen naprosto nepatrné nebezpečí, že by napadnul mnohem větší a mocnější zemi jako je Írán".
    Pan Mofidi také řekl, že obvykle trvají Demokrati na dodržování lidských práv a měli by mnohem více důvodů tlačit na Írán.

Podle čelné skupiny, která se zabývá otázkami míru a války, americká schopnost konfrontovat členy "Osy zla" silně poklesla po invazi Íráku. Londýnský Mezinárodní ústav pro strategická studia, který právě uveřejnil svou ročenku "Vojenská rovnováha" (Military Balance), uvedl, že povstání v Íráku přilákalo do té země asi tisíc zahraničních bojovníků a ti brání Spojeným státům, aby se mohly vážně zabývat jinými nebezpečnými situacemi, zejména severokorejským rozšiřováním výroby nukleárních zbraní a íránskou snahou sestrojit atomovou bombu.

Pan John Chipman, ředitel ústavu, dodal, že se v posledním roce zvětšila hrozba se strany Severní Koreje a Íránu tím, že obě země využily amerických nesnází v Íráku.
    Ze článku pana Aliho Akbara Dareiniho, který obsahoval údaje od agentury The Associated Press a novin The Daily Telegraph, tedy skutečně platí to, co říká pan John Kerry, že totiž prezident George Bush Jr. oslabil Spojené státy. Zejména ukázal jejich slabiny celému světu, takže se jiné země poučily, že by je mohl rychlý vývoj atomových zbraní uchránit od americké intervence, poněvadž by si Američani na takovou zemi netroufnuly. Dále článek potvrdil to, co je známo odjinud, že totiž vláda prezidenta Bushe neustále mluví o tom, jak šíří demokracii a svobodu, ale ve skutečnosti o nich jen mluví a zatím trpí lidská práva nejen přímo na bojištích ale i v okolních zemích, kde mají Američani své vojenské základny a kde využívají místních diktátorů pro úzké zájmy svých vládních špiček.