Jde o to, co si pod pořádkem představujeme. Pokud nám jde o to, aby války nebyly vedeny pod tak průhlednými záminkami, aby prezident v Bílém domě nepřipomínal svým fanatismem teroristu v afghánské jeskyni a aby se toho prvního nebála světová veřejnost, ale i jeho vlastí západoevropští kolegové více než toho druhého, pak je John Kerry pravděpodobně ten, koho jsme hledali. Pokud nám ale jde o něco zásadnějšího - přinejmenším o tak zdánlivě samozřejmý požadavek, aby USA již nevedly agresivní války pod jakýmikoliv záminkami - pak je, jak napsal britský nezávislý novinář John Pilger, představa, že to John Kerry vyplní, asi stejný mýtus jako to, že Sadám Husajn měl zbraně hromadného ničení. Sám Pilger srovnává výběr mezi dvěma kandidáty v USA k volbou mezi coca-colou a pepsi-colou.

Sám Kerry tomuto mýtu tak trochu nahrává - jako každý kandidát před volbami ostře kritizuje svého soka. Logicky. Jinak se ale tváří tak trochu jako princezna Koloběžka - opět zcela logicky, snaží se udržet si protiválečně a protibushovsky naladěné voliče a voličky, ale i přilákat dosud nerozhodnuté, kteří jsou ve své většině pro válku. A tak vyžívá image veterána z Vietnamu i účastníka kampaní proti této válce, kritizuje Bushovu aktivitu v Iráku, ale zároveň tento útok podpořil a dokonce požadoval, aby bylo do Iráku vysláno dalších 40 000 mužů. Dokáže vám s přesností na jednoho vojáka připomínat počty padlých i raněných amerických vojáků v Iráku, už mu ale nestojí za zmínku to, že počty iráckých mrtvých (kteří svůj život nenasadili dobrovolně a s vidinou vysokého žoldu) jsou velmi pravděpodobně šedesátinásobné (a počítat je s přesností na jediného člověka nikomu z těch, kdo by na to měli finanční možnosti jaksi nestojí za to).

A nemusíme vycházet jen ze samotného Kerryho. Jiný člen stejné strany dělal prezidenta před čtyřmi lety - a byl snad nějakým mírotvorcem? Vzpomeňme si jen na válku s Jugoslávií, s jejímiž tragickými dozvuky se setkáváme dodnes. Ano, Clinton nepotřeboval fundamentalistickou rétoriku a neznepřátelil si polovinu Evropy. Ale přestává proto být válečným prezidentem, za nějž došlo k prosazení agresivní doktríny NATO? Jeden nejmenovaný český pravicový politolog vyjádřil v osobním rozhovoru svůj názor na to, co by dělal Clinton v Bushově roli takto: "To samé, co Bush, jen by měl větší mezinárodní podporu."

Podobnou politiku zdá se bude dělat i Kerry, k němuž koneckonců přebíhají odpadlíci z Bushova týmu - bývalý poradce pro národní bezpečnost Richard Clark, který zaútočil na Bushe knihou Against All Enemies a především Rand Beers, bývalý Bushův zvláštní asistent a poradce pro boj s terorismem, který se stal Kerryho poradcem pro otázky národní bezpečnosti. Oba tito poradci sloužili za čtyř amerických prezidentů - prvním z nich byl Ronald Reagan. Obyvatelé čtyř kontinentů nám mohou potvrdit, že politika všech těchto čtyř prezidentů byla všechno jiné, jen ne mírumilovná. Jestli bude Kerry pokračovat v nastoupeném trendu rozšiřování amerických vojenských základen a militarizace kosmu, budou nám to na konci jeho volebního období patrně schopni potvrdit nejen obyvatelé všech kontinentů na planetě Zemi, ale i Marťani...

Politika nebyla nikdy příliš o programech, politicích a vizích, a v době ekonomické globalizace o nich není dvojnásob. Právě Jan Keller byl v českém prostředí snad vůbec prvním autorem velmi pronikavých studií na téma politika v době ekonomické globalizace. O to více mě překvapila citovaná věta v jeho projevu.