Vedlejší článek Andrewa Cohena, docenta žurnalistiky a mezinárodních vztahů na Carletonské univerzitě v Ottawě, sděluje, že válečné štěstí uniká G. W. Bushovi mezi prsty. Autor uvádí, že není zrovna nutné navštěvovat americký Boston, jak to učinil on, aby zřetelně pocítil americkou nespokojenost s prezidentem Bushem. Proč zrovna Boston? Protože je sídlem klanu demokratických Kennedyů. Cohen pokračuje: "Nemusíte zrovna navštívit Harvardskou univerzitu nebo číst noviny "The Boston Globe", což jsou další ikony amerického liberalismu, abyste pocítili, že dochází ke změnám v letošní volební kampani. Je to zde, kde se sejdou v červenci demokraté, aby nominovali na funkci prezidenta Johna Kerryho, massachusettského rodáka. Demokratická strana si vybrala Boston za místo sjezdu dávno předtím než Kerry zvítězil v předběžných volbách, ale nyní je to sladce sentimentální, protože právě on pochází odsud.

Nemusíte cestovat do Bostonu, abyste slyšeli mluvit o prezidentovi s velkým zklamáním, poněvadž to by se dalo v Massachusetts očekávat. Tento stát podporoval demokraty zatímco Vermont byl zarytě republikánský. Po jednom z nejhorších týdnů pro prezidenta Bushe lze po celých Spojených státech cítit nevraživost, které bude prezident čelit v listopadových prezidentských volbách.

Náhle bojuje na dvou frontách. Doma usiluje o to, aby si zachoval své postavení, dosud většinou nijak nepošramocené, jakožto kompetentní šéf, který udělal všechno, co bylo v jeho moci, aby ukázal na terorismus a zabránil mu před 11. září, a který našel správnou cestu, jak jej zničit po tomto datu. V zahraničí bojuje, aby dokázal, že je schopný nejvyšší velitel, který dostává pod svou kontrolu irácké povstání, ačkoliv je ta kontrola značně pochybná v době prvního výročí dobytí Bagdádu.

V myslích veřejnosti jsou nyní s neúprosnou logikou zakotveny události z 11. září a invaze Iráku jakožto jeden celek - ale prezident je obětí každé z nich jednotlivě. Náhle se jeho silná stránka, národní bezpečnost, stává jeho slabou stránkou. Funguje to tímto způsobem: Tak, jak se stávají američtí vojáci cílem útoků sjednocující se irácké opozice, tak se prezident Bush stává cílem pro své občany za své rozhodnutí provést invazi do Iráku za každou cenu. Jak víme, události z 11. září mu k tomu poskytly jeden z důvodů.

Proti prezidentovi nemluví to, že špatně interpretoval signály přicházející před 11. září, ale to, že je četl velice špatně po tomto datu. Proti zřejmým skutečnostem obvinil Husseina z útoku, připisoval mu vlastnění zbraní hromadného ničení a zapřísahal se, že ho odstraní.

Jak a proč k tomu všemu došlo, se dnes dozvídají američtí občané každý den od Johna Kerryho a jeho následovníků, od lidí ve sdělovacích prostředních a od "svědků" předstupujících před vyšetřovací komisi. To všechno je velká komedie.

Bílý dům nerozumně odmítal vydat kopii prezidentova memoranda z jedné jeho porady v srpnu 2001 a také původně odmítnul názor, že by měla prezidentova poradkyně Condoleezza Ricová předstoupit před vyšetřovací výbor. Žádné z těchto negativních stanovisk prezidentovi sice neublížilo ale samotná existence vyšetřovací komise ho dostala do defenzívy. Jeho obliba klesá. Jestliže nemůže nikdo dokázat, že ignoroval zřetelné varovné signály, Richard Clarke a jiní ho obvinili, že použil útoku z 11. září jakožto záminku k invazi do Iráku, místo toho, aby bojoval proti terorismu jinde.

Karneval obvinění proti prezidentovi ale nepřichází pouze od svědků před vyšetřovací komisí. Letošní jaro přineslo bohatou úrodu nových knih, které ukazují škodlivou činnost prezidenta v této válce. Vyšetřovací zpráva v květnovém číslo časopisu "Vanity Fair" je nejdelší, jakou kdy tento časopis uveřejnil. Ukazuje, že Richard Cheney a jiní jestřábi obviňovali Irák z útoku 11. září, trvali na tom, že výzvědné služby potvrzují jejich názory, vysmívali se Organizaci spojených národů a kompromitovali vlastního ministra zahraničních věcí Colina Powella.

Místo toho, aby argumentovali pro válku proti Iráku na základně humanitární intervence proti vraždnému režimu, místo toho, aby si zabezpečili mezinárodní podporu pro rekonstrukci země, prezident Bush vyhlásil terorismus a existenci zbraní hromadného ničení za důvod k válce, kterou zahájil prakticky sám.

Válka pro něho nyní nepokračuje úspěšně. Američané nemají v Iráku dostatek vojáků, mají velice malou podporu mezi samotnými Iráčany a mají uboze nízkou úroveň znalostí o tamější historii a společnosti.

Edward Kennedy přirovnává Irák k Vietnamu a časopis "Newsweek" se k tomuto názoru připojil minulý týden. V tomto případě by se mohlo hledět na nynější povstání jako na druh Tetské ofenzívy, kdy bylo zřejmé, že válku v Indočíně nebudou moci Spojené státy vyhrát bez ohledu na to, co říkají jejich generálové.

Zatímco američtí republikáni utrácejí miliony dolarů na televizní reklamu, aby ukázali Johna Kerryho jako rozpolceného a obojakého, válka redefinuje George Bushe. Z kouře na bojištích v Iráku, která považoval za svou nejlepší průkazku k dalšímu zvolení za prezidenta, se vynořuje jako nevzdělaný a lhostejný prezident, což je obraz, jak ho začíná vidět Amerika i na místech velice vzdálených od Bostonu".