Nesmírně kontroverzní skutečností je ve filmu Bolero tzv. product placement - reklama, která se ve filmu objevuje jako součást děje. Je to prostituce. Uznávám, že čeští filmaři nemají dost peněz na výrobu svých filmů, avšak podbízet se sponzorům umísťováním jejich výrobků ve scénách filmu, tudy tedy skutečně cesta nevede. Je to úplně stejné znásilňování příběhu, jako když za komunismu filmy jako Jak utopit doktora Mráčka či za nacismu Těžký život dobrodruha musely skončit podporou vládnoucí ideologie. Stanou se budoucí české filmy vždycky už jen obálkou na reklamu pro sponzorující společnosti?

Sponzorem - či tzv. "mediálním partnerem"? (to, jak se zdá, vždycky znamená problém) Brabcova Bolera jsou firma Ringier a Česká televize. A tak televizní zpravodajství o vraždě mladé dívky se vysílá - překvapení! - výlučně v ČT, jako by ve skutečnosti nebylo v první řadě na Nově. A postavy filmu hojně čtou časopis Reflex a deník Blesk, které často - taky překvapení! - kamera zabírá s velkým zájmem. Je to znepokojující, manipulace je jasná. Jiným filmem, který se nedávno stal obětí stejně plíživé reklamy, byla nedávná Marhoulova poněkud infantilní parodie amerických detektivek Mazaný Filip - tam zas pil hlavní hrdina neustále whisky Jamieson - a ta firma film také sponzorovala.

Když byl F. A. Brabec nedávno na promítání svého filmu Kytice v Edinburku, odpovídal tam na výtky z publika, kde se jednomu divákovi (shodou okolností to byl jakýsi srbský filmový režisér) nelíbila stereotypičnost a neinventivnost Brabcova zpracování Erbenových balad, sebeironickým výrokem, cituju po paměti: "Co čekáte, já jsem jenom obyčejnej kameraman."

Tento Brabcův sebeironický výrok mi posloužil jako klíč k porozumění novému Brabcovu filmu. Brabec je skutečně především kameraman. Láskyplně komponuje barevné struktury svých záběrů, a ty jsou opravdu často docela pozoruhodné. Je příjemné se na ně dívat, přestože mnohdy divákova mysl rebeluje proti často trochu přímočaré barevné manipulaci. (Stará dáma, svědkyně únosu mladé dívky, hovoři v bytě, koncipovaném do červena, má červené šaty a zavařuje červené papriky. Ano, máme si podprahově uvědomit, že dívka byla zavražděna a toto všechno je krev! Členové amatérského tanečního soubor, kde mrtvá dívka tančila, mají všichni najednou po smrti dívky při tanci černé šaty - má nám to znovu evokovat smrt..., atd.) Ale vcelku se Brabec zabývá především vizuální kompozicí svých záběrů a ostatním strukturám filmu se příliš nevěnuje, anebo to neumí. Mnohdy nedokáže zcela úspěšně integrovat vizuální strukturu svých záběrů s hlubší strukturou svého filmu.

Mně to ale zase tolik nevadí. Vzhledem k tomu, že jde o pouhou detektivku a nikoliv o dílo, od něhož by divák očekával, že mi osvětlí dosud neznámá zákoutí lidské psychiky a lidské existence, jsem ochoten v pohodě a bez přílišných nároků sledovat nezávazný a povrchní příběh. Někteří kritici se rozčilují, že Brabec nevytvořil čistý žánr. Jaroslav Sedláček v měsíčníku Cinema obviňuje Brabce z "žánrové nevyhraněnosti", že prý to není ani "detektivně-kriminální film", ani "psychologický film", ani "taneční film".

Ale proč by režisér nesměl vytvořit hybrid? Proč by nemohl využít relativně povrchní, ale přesto docela zábavné detektivní zápletky, s občasnými kriticko-realistickými odkazy na současnost, jako záminky, aby si mohl komponovat své "barevné" obrazy? Většinou to neuráží a dá se na to celkem dívat - pokud pomineme určitou režisérovu posedlost: Z Kytice a nyní i z Bolera mám tak trochu dojem, že pan režisér Brabec má jaksi nutkání ukazovat nám nahé ženské tělo pod vodou. (Obecně je těch mladých nahých ženských těl ve filmu trochu mnoho. V dlouhé scéně skupinového znásilnění dívky, která je posléze zavražděna, vidíme u dívky naprosto všechno - u mužů, kteří ji znásilňují, nevidíme vůbec nic - pánské genitálie holt pana režiséra tolik zřejmě nezaujaly.)

Opakuji, že na první pohled, když do filmu příliš nerejpáme a nezamýšlíme se nad ním, je docela zábavný, napínavý a vizuálně atraktivní. Potíž je, že při hlubším pohledu začne zápletka projevovat trhliny. Jestliže dosti brzo v příběhu sdělí policistům jeden svědek, že dokáže poznat hlavního podezřelého a pomůže policii vytvořit jeho portrét, jak je možné, že portrét neodvysílají v televizi - podezřelý by se pravděpodobně hned našel a pátrání by se nemuselo odložit na léta. Jestliže mladíci dívku po znásilnění při večerním mejdanu utopili, jak je možné, že scény topení se odehrávají za denního světla a nikoliv v noci? Atd.

Jak příběh pokračuje, je stále zjevnější, že Brabec ho nemá pod kontrolou. Postavy začínají pronášet trapné banality. "Nevím, zda je horší být matkou oběti či vraha," konstatuje jedna epizodní postava, když vidí v televizi oznámení o pohřešované dívce. "Jsem trosečník na pustém ostrově," vyhrkne policista, když s ním provokativně flirtuje jedna vyslýchaná.

Většina herců ve filmu neumí moc dobře hrát - nejhůř a nejdřevěněji se projevují právě vyšetřující policisté - detektivové. To by mohlo být docela přesvědčivou metaforou neefektivnosti dnešní české policie, až na to, že tyto karikatury na policisty případ nakonec úspěšně dovedou do konce - navzdory pokusům o vydírání a o korupci. Těsně před závěrem se film mění ve frašku a u diváka vzniká podezření, zda ho Brabec nekoncipoval záměrně jako snímek na hranici mezi vážným filmem a komedií. Zatčení konečně odhalených vrahů totiž provádí po zuby ozbrojená protiteroristická zásahová jednotka. To je hodně komické. Chápu, že pan Brabec chtěl filmu v závěru dodat dramatičnosti, ale tohle je už skutečně trochu moc.

Příjemně překvapil Jiří Bartoška, který je snad jediným hercem, který ve filmu hraje přesvědčivě roli cynicky sobeckého podnikatele a nemorálního sukničkáře; dobře vystupuje v roli účastnice při vraždě Anna Polívková.

Když se vyšetřovatelé postupně dostávají k pachatelům, rozmazleným mladým mužům ze zlaté postkomunistické mládeže (výjimkou je jeden dělňas, o němž není jasné, jak se mezi zbohatlické mladé muže vůbec dostal) jejich bohatí a vlivní rodiče se pokoušejí policii zkorumpovat, aby vyšetřování nedospělo zdárného konce. Čačtí policisté se však zachovají morálně a mladí pachatelé jsou - zřejmě - po skončení filmu - odsouzeni na dlouhá léta do vězení.

Je to krásný konec; možná by však bylo přesvědčivější a Brabec by býval natočil lepší film, kdyby byli všichni pachatelé pod tlakem svých vlivných otců osvobozeni a kdyby bylo vyšetřování zastaveno.

Tak by to asi bylo ve skutečnosti, která by však asi taky nebyla tak barevná jako Brabcův film.