Asimilace -- společenský proces úplného přizpůsobení, kdy sociální partner opouští všechny své dosavadní hodnoty a vzory, přijímá nové v celém jejich rozsahu a plně se s nimi identifikuje; asimilace vede k homogenizaci společenského prostředí (Encyklopedie Diderot) -- byl postup praktikovaný po celá desetiletí komunistickým režimem vůči Romům na našem území.

Neštítili jsme se ani použít metody vskutku "nenásilné" - sterilizace bez vědomí žen, odnímání dětí kvůli nevyhovujícímu prostředí pro výchovu atd. A výsledek? Romové opustili své tradice - zanechali na konci padesátých let kočovného života, jež nás podle všeho obtěžoval, přestali nabízet svá tradiční řemesla, v nichž dosáhli skutečného mistrovství (kovářství, hudbu) apod. -- a místo toho se mezi nimi rozšířily prostituce a odkládání dětí do dětského domova, což byly jevy dříve v této komunitě nevídané a neslýchané.

Při pověstné soudržnosti tradiční romské "velkorodiny" si dnes lámeme hlavu nad tím, proč jsou dětské domovy plné romských dětí. Odpověď je nasnadě -- z rozhodnutí majority se Romové museli vzdát svého tradičního života, svých zvyklostí; leč přijetí nových hodnot neprobíhá tak hladce, tak rychle, jako to již zmíněné odvrhnutí hodnot starých.

A důvod pro tohle všechno? Romové jsou prý nepřizpůsobiví, asociální, a tak jim musíme pomoci. Čím rychleji, tím lépe. Je to pro jejich dobro a konečně i pro naše. A to všechno bez dlouhého uvažování. Vždyť romský způsob života je pro společnost, z hlediska dnešní doby nevyhovující.

Dobře si všimněte slova společnost. Záměrně jsem nepoužil slovo jedinec, individuum. Sociální psychologie nás učí, že zkušenosti společnosti překrývají naše přímé zážitky. To znamená, že naše nevraživost mnohdy nepramení ze životní zkušenosti, ale z povědomí společnosti.

Ruku na srdce -- kolik z nás je rasisty (já vím, my nejsme rasisti, my nemáme rádi jenom cikány) v důsledku okradení či jiného nepříjemného prožitku? Mně nikdy Romové neublížili. Přesto jsem je neměl rád. Až jsem se jednoho dne vrhl do studia jejich kultury a dějin a ověřil si pravdivost Goethova tvrzení "to, čemu rozumíš, nemůžeš zavrhnout".

Vraťme se k tématu našeho článku. V jeho nadpise se nachází rovněž slůvko adaptace. Jak uvidíme z následující definice, rovněž převzaté z Encyklopedie Diderot, nejedná se v tomto případě o tak násilný, eliminující akt jako v případě asimilace:

adaptace - označení případů, kdy se skupina (etnikum) přizpůsobuje změněným podmínkám, aniž se (na rozdíl od asimilace) zásadně mění její podstata a způsob života (kultura, sociální vztahy, jazyk)

Výsledkem tedy není zánik kultury jako v případě asimilace, ale pouze částečná modifikace minoritní kultury na kulturu majoritní. Romové by se nemuseli vzdát svých hodnot, svého vnímání světa, jen by je museli trochu přizpůsobit, adaptovat na změněné podmínky. A bylo by jen v zájmu nás "hostitelů", kdyby se jednalo o adaptaci oboustrannou, neboť každá adaptace vyžaduje učení a větší či menší míru změny psychiky.

Co by nám takováto modifikace našeho myšlení mohla přinést? Přinejmenším to, že naše kultura není na světě sama, není dokonce ta hlavní, nejlepší nebo to, že můžeme bez obav konečně zavrhnout naše xenofobní postoje a nebát se kontaktu s cizí, odlišnou komunitou. Každé setkání s něčím neobvyklým, často nepochopitelným nás může jenom obohatit.

Na celou věc se můžeme také podívat trochu jinak -- z hlediska ekologického. Ekolog vidící očima dnešní majoritní společnosti by vztah Romové -- většina popsal termínem parazitizmus. Podle mínění drtivé většiny z nás Romové jednoduše parazitují na české společnosti, "berou jí živiny", oslabují ji a na oplátku jí za to nic nenabízí. Ekolog odmítající tento zjednodušený náhled na celou problematiku by se snažil tento vztah proměnit na vztah, který je pro zúčastněné populace prospěšný (avšak není nezbytný) -- protokooperaci (Encyklopedie Diderot).

Přestaňme tedy mluvit o asimilaci a začněme jednat ve smyslu oboustranné adaptace. Jen to je cesta k povznesení obou kultur. Jen aby už nebylo pozdě ...