Mnoho z nich, pokračuje list, nemá rádo Tonyho Blaira, protože se domnívají, že Blair likviduje jejich Anglii. "Prezident" Blair ochromuje královskou rodinu, parlament, vnitropolitickou integraci Británie, venkov a zakazuje hony na lišku. Předává stále více moci Bruselu a ustupuje Irské republikánské armádě. Dovoluje obrovskému množství přistěhovalců, aby pronikali do Británie, zatímco předstírá, že zavádí přísnější omezení. Po útoku na Spojené státy moralisticky káže o nutnosti obrany západní civilizace. A pak posílá britské chlapce, aby bojovali v amerických válkách, které se nás a našich národních zájmů vůbec netýkají - prosazuje je americký prezident, který se neumí vyjadřovat, a jeho "pochybní" poradci. A tak se Británie stane terčem teroristických útoků.

Toto, alespoň jsou názory mnoha britských konzervativců. Proto také náš list Tonyho Blaira často kritizuje. Avšak nepřátelství vůči Tonymu Blairovi není národní bezpečnostní strategií proti této nové formě války, jíž nyní čelíme od al Kajdy a od ostatních. Co se týče války proti terorismu - včetně války proti světovým teroristickým režimům, jako byl Saddámův Irák - Blair má pravdu.

Blair si uvědomil rychleji než téměř všichni ostatní vedoucí západní političtí představitelé, že existuje hrozba od netradičních, substátních sil, jejichž činnost překračuje národní hranice, a uvědomuje si to plně už od 11. září. Ví moc dobře, že Británie nemůže ustoupit za své hranice. Izolacionismus není řešením. Není možné "odejít" z války proti terorismu. Zeptejte se neutrálního Švýcarska, jak se tamější úřady stavějí k problému islámismu.

I kdyby Británie nyní stáhla své vojáky z Afghánistánu a Iráku a i kdyby Británie vystoupila z NATO, přesto bychom nebyli v bezpečí. V tom smyslu už nejsme ostrovní národ. Nepřítel je i uprostřed nás, i mezi námi žijí extremističtí islámisté. Zatímco nemá drtivá většina britských muslimů nic společného s al Kajdou, existuje menšina - podle průzkumu veřejného mínění včerejšího deníku Guardian čítá 13 procent - která si myslí, že další útoky al Kajda na Ameriku by mohly být ospravedlnitelné.

Tito islámisté bojují proti modernímu světu a jejich konečným cílem je teokratický stát. Kdyby Británie poslechla izolacionisty v Konzervativní straně a odvolala svá vojska z Iráku, kde by byla hranice? K islámským útokům na Západ docházelo dávno před svržením Saddáma Husajna. Mnichovanství a izolacionismus nejsou vážnou alternativou.