Za "biflování" bych sám označil tupé memorování nějakých údajů bez hlubšího pochopení jejich vztahů, smyslu, souvislostí... Pojem "biflování" je však v tomto kontextu demagogicky užíván jako identifikátor s pejorativní konotací, tedy jako "nálepka" pro osvojování si fakt, tedy teorémů z nichž má býti odvozena nějaká teorie. Stručně řečeno, odsouzení "biflování" má být (je a bude) zneužito proti "přetěžování žáků a studentů fakty", rozumějme takovými, které hodnotitel nepokládá za užitečné.

Jsem skeptik a tak hned ze svých chatrných zkušeností dovozuji, k čemu již dnes se šířící nepřetíženost fakty vede. Totiž k povrchnosti a neznalosti fakt. Znalost pouze ojedinělých reálií pak může vést k tvořivému nalézání souvislostí a to ovšem i tam, kde souvislosti nejsou, jak by bylo zřejmé, kdyby nechyběly vědomosti o faktech, které tvořivě nalezené souvislosti zpochybňují. Ke skepsi mě vedou tvořivé komentáře povrchních novinářů, kteří z velmi řídkých fakt, jimiž je jejich hlava skutečně nepřetížena, dovodí překvapivé závěry vhodné k matení čtenářů, jimž fakta také chybějí a proto nejsou schopni kriticky nahlédnout, že komentář je hloupý, povrchní, zavádějící, ne-li manipulující, lživý...

Jedinci nezatížení fakty nemají možnost kriticky vyhodnocovat předkládaná tvrzení a jsou snadnými cíli manipulátorů. Například jihlavské tvořivé iniciativy.

Úcta k normám je v ČR soustavně narušována, na jejich dodržování se příliš nelpí a ostatně jsou stále tvořivě a iniciativně upravovány jak se komu hodí a podle toho, kdo dá víc. Tak se snadno stane, že motorová nafta a lehké topné oleje mají jinou sazbu daně, ačkoli "náhodou" jde o stejnou komoditu. Nelze se tedy divit, že se nelpí ani na normách nižšího řádu jako jsou vyhlášky nebo dokonce resortní předpisy, interní normy institucí atd.

Ani školní osnovy už dávno moc neplatí a jsou dodržovány spíše ze setrvačnosti a z obavy z "netolerance" školních inspektorů. Ostatně v postmoderním světě by jistě měly být jakékoli normy "svazující tvořivost" vytrhávány i s kořeny. V postmodernismu na rozdíl od formální logiky platí současně "x" i "non-x". Svět je tak možno vykládat tvořivě libovolně, fakta jsou na překážku a na důkazech se raději nelpí. S prázdnou hlavou se snáze myslí.

Před deseti lety chodila dcera do první třídy a s nadšením přinášela nové poznatky o Ježíškovi a Panence Marii a jiných osobách, které do svého výkladu zahrnula paní učitelka Š v místní škole v D a to i přesto, že v osnovách nebyly. Šestiletá dcera se mě otázala, jestli já a maminka věříme v Boha. Zklamal jsem její čerstvě náboženstvím nadopovanou dětskou duši a přiznal, že nevěříme. Byla zkroušena a pravila: "Ale to byste měli...", bylo vidět, jak moc jí to mrzí, jaké jí dělá starosti, že patrně propadneme peklu. Zkřížili jsme jí cestu za poznáním mimo osnovy a nedovolili jsme jí dovzdělávání v "křesťanském kroužku" vedeném paní učitelkou Š.

Syn sousedky měl tolerantnější rodiče a kroužek si nenechal ujít. Od sousedky jsme se pak dozvěděli, jak byl poučen. Poslední kapkou pro mne bylo sdělení, že přinesl poznatek, že: "Židé jsou zlí, protože nám ukřižovali Ježíška a koncentrační tábory byly pro Židy spravedlivou odplatou za tento hnusný čin." Zašel jsem tedy za ředitelem a žádal jsem, aby zakázal náboženskou indoktrinaci prvňáčků, jejichž rodiče si to nepřejí. Odmítl, možná nechtěl mít potíže, neboť syn učitelky jest pozoruhodnou postavou Vítězného Listopadu. Argumentoval tím, že je třeba to ještě dva roky vydržet, pak půjde učitelka do důchodu.

Žádal jsem přeřazení dcery do paralelní třídy. Odmítl s tím, že by počet žáků ve třídě poklesl pod stanovený limit a jistě bych si nepřál aby bylo indoktrinaci vystaveno jiné dítě, jež by muselo být přeřazeno pro vyrovnání počtů žáků. Doporučil mě jít za paní učitelkou a domluvit se s ní. Paní učitelka pravila, že jistě Bůh chtěl, abychom se setkali a Ježíš učil: "Nechte maličkých přijíti ke mně...". Od sousedů jsem se dozvěděl, že před Velkou sametovou, byli ona i její manžel horlivými členy místní organizace KSČ.

V některých státech USA bývaly ještě před padesáti lety "opičí procesy", tedy soudy s učiteli, kteří vyučovali o Darwinově teorii, tedy "o původu člověka z opice". Již dnes před přijetím školského zákona fungují u nás základní školy s vlastním "vědeckým" výkladem o iniciativním stvoření a jiných "neortodoxních" pojetích světa. Osnovy nefungují, indoktrinace ano. "Postmoderní výklad světa", ve kterém nefunguje formální logika a jsou prý současně platné výroky i jejich negace je velmi vhodný k obecnému šíření libovolné pro někoho užitečné iracionality. Čeká se na iniciativní tvůrce indoktrinací objednaných na míru. Jen nepřetežovat fakty, někdo by mohl začít pochybovat, některá fakta by nemusela zapadat.

Nemám nic proti tvořivosti a iniciativě, hlavně aby bylo z čeho tvořit a iniciativy nebyly příliš jihlavské.