Podle odhadů ministerstva financí ČR bude Česká republika dostávat z Evropské unie více peněz, než kolik jí bude platit. V období od roku 2004 do roku 2006 se budou finanční prostředky, které připlynou do ČR, rovnat přibližně 1,7 procentu hrubého národního produktu, zatímco platby do Bruselu dosáhnou asi 1,3 procenta HDP. Po pomalém začátku v roce 2004 se pak začne rozdíl zvětšovat. Lze to zkontrolovat i podle údajů ze samotné Evropské unie, z nichž vyplývá tentýž závěr.

Platby Evropské unii je lehké vypočítat. V podstatě závisejí na objemu HDP. Méně jisté je, kolik peněz bude ČR z Bruselu dostávat. Některé části této pomoci je jednoduché předpovědět, ale je teoreticky možné, že více nebo méně připlyne z Fondu pro strukturální a kohezní pomoc EU (ta se odhaduje na asi 0,7 procent HDP do roku 2006). Podmínkou této finanční pomoci je, že Brusel musí schválit Český národní rozvojový plán -- o tom, že ho schválí, není vážnějších pochyb -- a pak také to, že veřejné i soukromé organizace budou muset začít předkládat přesvědčivé návrhy na projekty. Češi už mají dost podstatné zkušenosti s těmito procedurami, získali je prostřednictvím pomoci pro kandidátské země, a lze rozumně odhadnout, jaké to bude mít finanční důsledky.

Jako ochranu před možným nebezpečím vyjednala česká vláda různé záruky formou kompenzací za "cash flow" a formou "dodatečných kompenzací", aby hospodářské postavení České republiky nebylo horší po vstupu ČR do EU než předtím. Tato kompenzační opatření proměňují finanční zdroje, které poplynou do České republiky ze strukturálních fondů, v platby, které jsou absolutně jisté. V důsledku toho je čistý deficit České republiky vůči EU prakticky nemyslitelný a zveřejněné odhady, podle nichž na vstupu do EU Česká republika podstatnou měrou vydělá, se zdají být značně spolehlivé.

Dál do budoucnosti lze očekávat, že výhody strukturní podporu pro Českou republiku z Bruselu se budou zvětšovat.

Avšak přesné důsledky pro samotný státní rozpočet ČR -- na rozdíl od pomoci pro soukromé podniky - nejsou tak jednoduché. České ministerstvo financí toto ani nezahrnulo do svých předpovědí pro období po očekávaném vstupu ČR do EU v roce 2004. Vezmeme-li pouze platby Evropské unii vůči zaručeným příjmům ústřední vlády, pak by došlo k nárůstu rozpočtového schodku ve výši 1 procenta HDP. To však, jak jsme vysvětlili, bude více než kompenzováno prospěchem těch osob, institucí a organizací, které budou příjemci cílené podpory EU v oblastech infrastruktury, podnikatelského rozvoje, ekologické obnovy, obnovy venkova a v dalších podobných oblastech.

Tato částka může být nakonec vyšší, ale také může být o hodně nižší. Částečně se to váže na zásadu "dodatečnosti", platnou v Evropské unii. Jejím původem byla obava, že peníze z Evropské unie budou využívány jako náhražka domácích finančních zdrojů. Proto bylo rozhodnuto, že mají být využívány k financování projektů, které by jinak nedostaly podporu. V praxi se však tento princip nedá realizovat stoprocentně. Peníze z Evropské unie nevyhnutelně často financují projekty, které by jednou zřejmě byly realizovány i bez její podpory. Tím, že to nahrazuje jiná vydání, omezuje to rozsah břemena, jímž členství v EU zatěžuje státní rozpočet.

Jiným nástrojem Evropské unie, který zajišťuje, aby projektů, které financuje, bylo opravdu zapotřebí, je požadavek "společného financování", kdy část finančních prostředků musí být nalezena v samotné zemi. Procento této podpory se u různých programů liší. Toto by mohlo vést k vyšším výdajům pro státní rozpočet, za předpokladu, že společné financování bude pocházet ze státních zdrojů. Lze doufat, že podstatná část prostředků pro společné financování však poplyne ze soukromých zdrojů.

Toto je tedy otázka, kterou je nutno vyjasnit ohledně dopadu členství ČR v EU na státní rozpočet. V jiných zemích, které vstoupily do EU, v této věci nevznikal žádný velký problém. A tento problém bude relativně malý, ve srovnání s dvěma důležitějšími otázkami;