Větší část z nich se navzdory Kavanovu prohlášení o skartaci na ministerstvu našla a měla být přístupná i osobám, které neměly prověrku pro příslušný stupeň utajení. Současný ministr zahraničí Cyril Svoboda tvrdí, že jeho předchůdce takto poškodil zájmy České republiky. Jako ve všech kampaních, jichž byl Jan Kavan od svého zvolení předsedou Valného shromáždění OSN, ozvaly se hysterické výkřiky, požadujícího jeho odstoupení z této prestižní funkce. Poukazuje se také na to, že Jan Kavan je zaměstnancem ministerstva zahraničí, ač nemá odpovídající bezpečnostní prověrku. Nejsem si jist, zda Organizace spojených národů skutečně vyžaduje, aby předseda valného shromáždění byl takto prověřen ve vztahu k národním utajovaným skutečnostem, které z pohledu OSN mohou být zcela bezvýznamné. Kavanovo zaměstnání na ministerstvu zahraničí je jen technickoorganizačním opatřením, které mu umožňuje plnění funkce předsedy VS OSN. Jeho obsahem nejsou činnosti v rámci kompetencí ministerstva zahraničí.

Předpokládám, že tato bublina splaskne jako všechny před ní. Jan Kavan věcně vysvětluje, že nechal skartovat pouze ta vyhotovení dokumentů, která byla určena pro jeho osobní informaci. Jeho příkaz se tak nevztahoval na jiná vyhotovení, která mohly mít k disposici další útvary ministerstva. Tyto kopie se tedy mohou skutečně na ministerstvu dosud nacházet. To je vysvětlení, které odpovídá běžným předpisům o oběhu písemností a zvyklostem. O závadě by se dalo hovořit, kdyby bylo se znalostí věcí prokázáno konkrétní porušení skartačního řádu ministerstva zahraničí. Pochybuji, že věc byla před zveřejněním do takových detailů prozkoumána.

Jisté je pouze to, že pár lidí je dosud zelených závistí kvůli tomu, že Jan Kavan získal vysoce prestižní postavení předsedy Valného shromáždění OSN. A na pozadí mediálního pokřiku vyniká chladná střízlivost a slušnost Vladimíra Špidly, jenž odmítl věc komentovat, dokud nebude spolehlivě prozkoumána míra její závadnosti. Bohužel vyniká také malost ministra zahraničí, jenž se připojil k ostouzení nejvýznamnějšího mezinárodněpolitického representanta země, ač by si měl být vědom, že v jeho osobě znevažuje svou vlast a zpronevěřuje se tak svému poslání.

Věc podává zvláštní výpověď o naší národní povaze a úrovni politické a novinářské kultury. Svěření postavení předsedy Valného shromáždění OSN je v každém případě jednoznačnou poctou pro vysílající zemi, poctou o to větší, čím méně významná je země sama o sobě. Představitelé zemí, které hlasovaly pro zvolení Jana Kavana předsedou Valného shromáždění OSN, zvednutím ruky vyjádřili úctu spíše naší zemi než osobě kandidáta. Vytrvalé znevažující poštěkávání proti němu, které se přesto po celou dobu Kavanova působení z české kotliny ozývá, připomíná známé přísloví o ptácích, kálejících do vlastního hnízda. Doporučuji, aby závistivci Jana Kavana prozkoumali historii působení jeho předchůdců a zjistili, zda někdo z nich byl představiteli své vlasti tak ostouzen jako on. Když už nedokázali zabránit jeho zvolení, po dobu jeho mandátu, jenž již za pár dní vyprší, by na něj neměli útočit. Neútočí na Kavana, útočí na mezinárodní prestiž České republiky. Přestavují nás světu jako národ mentálních trpaslíků. Čímž ovšem vůbec nechci říci, že má Jan Kavan svatozář a křídla, ale jen tolik, že na vyřizování účtů s ním v době působení na mezinárodním fóru není vhodná doba.