Postoj mnoha západoevropských občanů vůči Evropské unii je dvojznačný a snad nikde není víc nedůvěřivý než ve Velké Británii. Tím jsem nutně po pětadvaceti letech života v této zemi ovlivněn i já.

Poprvé jsem se začal systematičtěji setkávat s vlivem Evropského společenství někdy v Británii někdy v osmdesátých letech, kdy jsem se jako produkční malé britské výrobní společnosti, která pracovala pro televizi, a dočasně i vyjednavač profesní organizace nezávislých televizních výrobců začal setkávat s dřevěným jazykem "francouzsko-britsko-byrokraticky" psané dokumentace, týkající se různých audiovizuálních projektů a přicházejících z Bruselu. Ano, byl nám, zvyklým na konkrétně se vyjadřující angličtinu, ten zdřevěnělý, nevýkonný byrokratický jazyk, ovlivněný francouzskými abstraktními substantivy, docela k smíchu. V podstatě jsme ani moc nerozuměli, o co Bruselu jde.

Jenže nakonec se ukázalo, že navzdory vší byrokracii jsou bruselské projekty občanům v jednotlivých členských zemích prospěšné.

Je to dojem, který si z všeho, co organizuje Evropská unie, dochovávám dodnes. Byrokracie a neobratnost, často i plýtvání; v celkovém dopadu mají však projekty EU nesmírně pozitivní význam, přestože z vynaložených peněz jde nakonec k dobrému účelu, odhaduji, tak třicet procent. Ostatních sedmdesát se asi mine cílem.

Stejné zkušenosti mám se spoluprací s Evropskou unií i z poslední doby. Koncem února jsem se účastnil konference o sdělovacích prostředcích v postkomunistických zemích východní Evropy, kterou z finančních prostředků Evropské unie uspořádal jeden tamější univerzitní institut. Náklady na konferenci byly přehnané a část příspěvků, které přednesli bruselští byrokrati, byla zbytečná. Přesto však setkání posloužilo k velmi užitečnému navázání kontaktů, k výměně důležitých informací a stalo se impulsem pro vznik - snad docela významného - mezinárodního mediálního projektu.

Tutéž zkušenost mám s výměnou univerzitních studentů, kterou organizuji mezi Glasgow University a třemi vysokými školami v České republice. Svou podstatou je to byrokratický projekt a je nutno velmi pečlivě dodržovat nejrůznější administrativní předpisy a nařízení. Svým dopadem je to však projekt vynikající - studenti si z cesty do zahraničí - oběma směry - odnesou strašně mnoho. Řeknu to s určitou mírou nadsázky: i kdyby Evropská unie neorganizovala nic jiného než výměnné studentské stáže, jejich význam je tak obrovský, že už to samo ospravedlňuje její existenci.

Tímhle vším chci říct to, že Evropská unie je jistě nedokonalý, byrokratický, mnohdy i nedemokratický aparát. Navzdory tomu všemu je však její vliv na situaci v jednotlivých členských zemích velmi pozitivní.

Můžeme - musíme - EU kritizovat, poukazovat na její nešvary a nedostatky a usilovat o jejich odstraňování. V žádném případě nechci kreslit nějakou růžovou budoucnost ČR jakou člena Evropské unie - na politickou propagandu jsou lidé v ČR jistě právem alergičtí.

Ale má ČR mimo evropské společenství skutečně realistickou budoucnost? Obávám se, že není bohaté Švýcarsko, které by mohlo zůstat stranou. Možná, že se po vstupu ČR do EU hospodářská situace v českých zemích nijak radikálně nezlepší: avšak může někdo vážně argumentovat, že bude lepší, když Česká republika zůstane mimo Evropskou unii?

Vstupem do EU má ČR do určité míry šanci zbavit se své marginalizace na výspě Evropy, přijmout zákony a zvyklosti, respektované západoevropskými demokraciemi, rozvíjejícími se nepřetržitě téměř šedesát let a stát se - doufejme - v této organizace dříve nebo později rovným členem.

Vím jak fungují v současnosti britské státní instituce - jejich procedury pro lidi, kteří jsou občany Evropské unie, jsou vůči nim podstatně vstřícnější než vůči "cizincům". Taková bude situace po celé EU.

Co bude, když ČR zůstane stát mimo, s relativně vysokou nezaměstnaností, s pochybným soudnictvím, s nedokonalou státní správou a s neregulovanou televizí Nova?