Řekněme lidem pravdu, kde jsou příčiny zadlužení

První vážnou chybu vidí odbory v tom, že ministerstvo financí nepravdivě hodnotí příčiny zadlužení, jakoby vůbec nesouvisely s chybnými postupy transformace v první polovině devadesátých let, které přivedly ekonomiku do současných problémů. MF toto období naopak hodnotí jako bezproblémové s deficity kolem jednoho procenta. Hlavní příčinu deficitu veřejných financí spatřuje v neřízeném nárůstu sociálních výdajů. Naopak ČMKOS za příčinu současných deficitů považuje transformační dluhy, které se uhrazují na úkor běžných rozpočtových příjmů. Nejde přitom jen o známý problém ztrát přesunutý do České konsolidační agentury (ČKA), kam se jenom u bank převedlo přes 300 miliard korun. V roce 2004 tak například hrozí, že bude muset státní rozpočet uhradit ČSOB dalších 24 miliard Kč. Jedná se o realizaci státní záruky za pohledávku ČSOB za Slovenskou inkasní. Tuto záruku stačila za dobu svého nedlouhého působení přijmout Tošovského vláda. Lze se jen obávat, že pokud tímto způsobem budou ze "skříní vypadávat na výdajovou stranu veřejných rozpočtů další kostlivci", nelze veřejné rozpočty zkonsolidovat ani při snížení sociálních výdajů na polovinu.

Předseda ČMKOS Milan Štěch podle své mluvčí a šéfredaktorky odborářského týdeníku SONDY Jany Kašparové řekl, že odbory považují za nezbytné, aby byl proveden důkladný audit veškerých pohledávek soustředěných do ČKA. Navíc je třeba mnohem aktivněji s těmito pohledávkami pracovat a vymáhat je, včetně mnohem razantnějšího postupu ČKA vůči dlužníkům a trestních postihů. ČMKOS v žádném případě nesouhlasí, aby se pod hlavičkou nutné konsolidace veřejných rozpočtů na jedné straně snižovaly sociální standardy - většinou těm nejchudším občanům a na straně druhé se z veřejných zdrojů naprosto "v klidu" uhrazovaly desítky miliard korun za transformační dluhy. ČMKOS bude vystupovat proti tomu, aby byly tyto pohledávky urychleně prodány, jak se navrhuje v materiálu MF, v zásadě za zlomek ceny a ztráty z tohoto řešení dopadaly opět na bedra nejchudších občanů. Zatímco dlužníci, kteří zcela jistě spadají do úplně jiných příjmových kategorií, si zcela pravděpodobně za zlomek ceny své dluhy zpětně vykoupí a tím se stanou na věčné časy svým způsobem nepostižitelní.

Za další příčinu současného stavu veřejných rozpočtů považuje ČMKOS razantní snížení daňové kvóty v letech 1993 až 2002. V tomto období poklesla daňová kvóta o 4,8procentního bodu. V podmínkách roku 2002 to znamená pro veřejné rozpočty ztrátu ve výši 109 mld.

Sociální škrty nás příliš nespasí

ČMKOS samozřejmě vnímá dlouhodobé problémy sociálních systémů, související se zásadními demografickými změnami - stárnutím české společnosti, upozorňuje však, že ty se prozatím projevují v aktuálním vývoji veřejných financí jen omezeně. Jejich hlavní nápor nastane ve středně a dlouhodobém horizontu. V předložené reformě se však nárůst sociálních výdajů vydává za bezprostřední příčinu narůstajících deficitů veřejných financí, proto se také hledá úspora právě zde.

ČMKOS se v žádném případě nebrání diskusi o dlouhodobých problémech udržitelnosti některých sociálních systémů a o reformách v těchto oblastech, které však musí být správně načasovány. Jednorázová opatření, vedoucí k okamžitým finančním efektům "ze dne na den", nejsou ve skutečnosti žádnými reformami řešící věcné problémy. Jde o pouhopouhé škrtání s cílem co nejvíce ušetřit za každou cenu. To při nedomyšlení všech podstatných souvislostí může v konečném důsledku znamenat erozi sociálních systémů bez vytvoření účinné náhrady. Takováto případná rychlá úspora může ve skutečnosti z dlouhodobého hlediska znamenat zvýšení výdajů v jiných částech sociálního systému. Škrty sociálních dávek vedené pouze snahou ušetřit totiž nemohou vyřešit věcnou stránku problémů ať se to týká například nezaměstnanosti či chudoby.

Pomůže zvýšení příjmové části rozpočtu

Své návrhy MF opírá též o komparaci s vývojem podobných reforem v Nizozemí a Švédsku. I tady však srovnání pokulhává. Neukazuje totiž jak se v návaznosti na tyto reformy vyvíjel růst HDP, ani to, jak se vyvíjely některé ukazatele, například inflace či nezaměstnanost. Z těchto reforem si vláda nevzala poučení o nutnosti reformovat obě strany rozpočtu - příjmy i výdaje.

ČMKOS vidí řešení zadluženosti v razantním posílení příjmové strany veřejných rozpočtů, a to jak prostřednictvím přijetí účinných systémových opatření pro zajištění rovnoprávného daňového zatížení jednotlivých skupin občanů, tak v boji proti daňovým a pojistným únikům. Požaduje například sjednocení plateb pojistného u OSVČ s platbami zaměstnanců nebo platby sociálního pojištění u smluv uzavřených mimo působnost zákoníku práce (například mandátní smlouvy, příkazní smlouvy, smlouvy podle autorského zákona). Dále zavedení kontrolních pokladen, kolkování alkoholu, zákaz prodejů vybraných druhů zboží na tržištích, zrušení duty freeshopů, omezení hotovostních plateb a zavedení minimální daně. Za nezbytné považuje zvýšení některých druhů daní, v první řadě daní přímých a majetkových.

ČMKOS dala již několikrát najevo, že v principu není proti daňové reformě. Je i jejím zájmem, aby taková reforma proběhla. ČMKOS je však proti tomu, aby tato reforma byla nevyvážená, aby na straně jedné jednostranně rozkládala daňové břemeno na nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, a na straně druhé byla postavena převážně jen na škrtech sociálních výdajů. Takový postup není pro ČMKOS akceptovatelný, stejně jako zdůrazňovaná nutnost přizpůsobit úroveň zdanění potřebám EU. V konečném důsledku to může část populace nakonec obrátit proti vstupu do EU.