Více než 600 cizích státních příslušníků -- většinou zatčených během vojenského konfliktu v Afghánistánu -- bylo zadrženo, aniž by byli obžalováni, bez soudu, bez přístupu k obhájci či rodinným příslušníkům na americké námořní základně v zálivu Guantánamo na Kubě. Spojené státy je odmítly uznat jako válečné zajatce i dovolit, aby o jejich postavení rozhodl "kompetentní tribunál", jak to požadují Ženevské konvence. Existovalo znepokojení ohledně situace jiných osob, které Spojené státy vzaly do vazby mimo USA, některé z nichž byly zadržovány na blíže neurčených místech.

Mnoho z 1200 cizích státních příslušníků, zadržených v USA během vyšetřování útoků na Pentagon a Světové obchodní centrum z 11. září 2001 bylo také zbaveno záruk podle mezinárodního práva, totéž platí i o dvou amerických občanech, zadržovaných ve vojenské vazbě v USA jako "nepřátelští bojovníci". Podle státního a federálního zákona byly osoby odsuzovány k trestu smrti a tresty smrti byly vykonávány. Přicházely zprávy o policejní brutalitě, o úmrtích ve vazbě a o špatném zacházení ve věznicích.

Pozadí

Američany vedené vojenské akce v Afghánistánu, zahájené po útocích z 11. září, pokračovaly i v roce 2002. V kontextu tohoto konfliktu byly zatčeny tisíce osob a často byly vězni přesunováni mezi americkými, afghánskými a pákistánskými úřady. Zatímco Amnesty International i jiní požadují, aby osoby, odpovědné za útoky z 11. září a další zločiny byly potrestány, kritizují Spojené státy za to, že odpírají mezinárodně uznávaná práva osobám, vzatým do vazby v kontextu jejich deklarované "války proti terorismu" (viz níže)

Věznění mimo USA

Během roku [2002], počínaje lednem, přesunuly Spojené státy více než 600 osob cizí státní příslušnosti na americkou námořní základnu v zálivu Guantánamo na Kubě, kde byly zadržovány ani by byly obžalovány, bez soudu, bez přístupu k soudům, právníkům či příbuzným. I když většina těchto osob byla zatčena během ozbrojeného konfliktu v Afghánistánu, Spojené státy jim odmítly poskytnout status válečných zajatců podle Ženevských konvencí či jim dovolit další práva podle mezinárodního lidskoprávního práva. Pokusy zpochybnit legalitu vazby těchto osob u amerických i jiných soudů byly neúspěšné, i když na konci roku [2002] nebyly ještě některé případy ukončeny. Naléhavý apel Interamerické komise pro lidská práva, aby o právním statutu těchto zadržovaných osob rozhodl kompetentní tribunál, byl ignorován.

Podmínky, za nichž byly zadržované osoby převezeny do zálivu Guantánamo a za nichž tam byly zadržovány, vyvolávají vážné znepokojení. Během 22 hodinového letu byli vězni v poutech, spoutáni, museli mít na rukou palčáky, na obličeji chirurgické masky a ohlušovací sluchátka. Byli v podstatě oslepeni tím, že jim na oči byly nasazeny lyžařské brýle přelepené páskou. Také jim byly oholeny hlavy a vousy. Nejprve byly zadržené osoby ve vazbě v táboře X na námořní základně, na dočasně připraveném místě, skládajícím se z malých cel z drátěného pletiva, kde byli zadržení vystaveni počasí a v noci osvětlováni silným obloukovým světlem. Kdykoliv byli vyvedeni z cely, měli na nohou železa a neměli skoro vůbec žádnou možnost vycházky.

Pak byl postaven trvalejší tábor, tábor Delta, do něhož byli zadržené osoby přesunuty od dubna. Zadržované osoby byly dál vězněny po 24 hodin denně v celách menších než v táboře X. Někteří vězni během roku uspořádali hladovku a také přicházely zprávy o několika pokusech o sebevraždu.

Opakované žádosti organizace Amnesty International, aby mohla vězně v zálivu Guantánamo navštívit, byly odmítnuty.

V prosinci poslala Amnesty International dopis americké vládě, v němž zopakovala znepokojení, obsažená ve svém memorandu z dubna, a požadovala, aby byly zadržované osoby v Guantánamo repatriovány anebo obžalovány z konkrétních trestných činů a aby vězni dostali svá uznávaná procesní práva podle mezinárodních zákonů.

Určitý počet podezřívaných členů organizace al Kajdá, kteří byli prý Američany zatčeni, je nadále zadržován na nespecifikovaných místech. Americká vláda neposkytla informace o tom, kde se tyto osoby nacházejí, ani jaký je jejich právní status, ani jim neposkytla práva podle mezinárodních zákonů, včetně práva informovat jejich rodiny o tom, kde jsou tyto osoby zadržovány a práva na přístup pro jejich zástupce zvnějšku. Neznámý počet osob, původně zadržovaných v USA, byl údajně přesunut do třetích zemí, což je situace, která vyvolala znepokojení, že se stanou tyto osoby během výslechu obětí mučení.

Dva američtí státní příslušníci byli i nadále koncem roku 2002 vězněni bez kontaktu s vnějším světem, aniž by byli obžalováni či souzeni jako "nepřátelští bojovníci" ve vojenském vězení v USA. Yaser Esam Hamdi se údajně vzdal Severní alianci v Afghánistánu koncem roku 2001 a byl převezen z Virginie do zálivu Guantánamo v dubnu 2002. José Padilla byl zatčen na letišti v Chicagu v květnu 2002 a původně byl zadržován na základě svědeckého zatykače -- s přístupem k obhájci -- na základě podezření, že se podílel na údajném spiknutí odpálit radioaktivní "špinavou bombu" proti americkému cíli. 9. června byl převeden do vojenského vězení, aniž by byl o tom informován jeho obhájce, kterého mu určil soud. 4. prosince vydal federální okresní soudce verdit, podle něhož má mít José Padilla přístup k právníkovi za určitých okolností. Avšak do konce roku 2002 nebyly tyto podmínky definovány.

Vojenské komise

V březnu zveřejnilo americké ministerstvo obrany operační procedury pro procesy s cizími státními příslušníky před vojenskými komisemi, které ustavil v roce 2001 prezidentský dekret. Do konce roku 2002 nebyl nikdo postaven před takovou komisi. Amnesty International zastává názor, že procesy před takovýmito komisemi, které by měly pravomoc odsuzovat k trestu smrti, by porušovaly základní normy spravedlivého soudu.

Násilné chování amerických vojáků v Afghánistánu a v Jemenu

Vyskytují se obvinění ze špatného zacházení s civilisty během útoků amerických pozemních jednotek v Afghánistánu. Během útoku v provincii Uruzgan v lednu 2002, americké speciální jednotky usmrtily nejméně 16 vesničanů, u některých těchto mrtvol bylo posléze zjištěno, že měly ruce svázány za zády. Asi 27 vesničanů bylo během útoku americkými vojáky zatčeno, údajně jim byly na hlavy nasazeny kápě, byly jim zavázány oči, byli svázáni a odvezeni letadlem na americkou základnu v Kandaháru, kde byli údajně kopáni a biti americkými vojáky. Sedmnáctiletý chlapec svědčil, že byl držen v lodním kontajneru bez přítomnosti jiných osob po dobu osmi dní. Všechny zadržované osoby byly propuštěny o čtrnáct dní později, poté, co bylo zjištěno, že to nejsou členové ani al Kajdy, ani Talibánu. Amnesty International se dotazovala u amerických úřadů, zda byla tato svědectví řádně vyšetřena, ale nedostala od nich odpověď. Obdobně svědčila o špatném zacházení skupina 31 lidí, zadržených americkými vojáky během útoku na sídliště nedaleko Kandaháru 17. března.

Baryalai, osmnáctiletý telefonista, zatčený v listopadu americkými vojáky v Šaranu, v provincii Paktika, v Afghánistánu, byl údajně donucen klečet s rukama svázanýma za zády a kápí na hlavě po dobu asi šesti hodin, než byl odvezen na neznámé místo. Poté, co byl zadržován dva týdny, potvrdily americké úřady, že je ve vazbě na americké základně v Bagramu a podrobuje se vyšetřování.

V prosinci tvrdil list Washington Post, že pracovníci Central Intelligence Agency (CIA) využívají na letecké základně v Bagramu při vyslýchání zadržovaných osob techniky "stresu a nátlaku". Mezi těmito technikami bylo dlouhodobé klečení či stání, zavazování očí, umísťování kápí na hlavu zadržených osob, spánková deprivace a 24 hodinové osvětlení.

V listopadu bylo usmrceno v Jemenu šest osob, včetně podezřívaného vedoucího příslušníka organizace al Kajda formou mimosoudní popravy, když jejich automobil zasáhla střela z bezpilotního letadla Predator, řízeného CIA.

Osoby zadržení v USA po útocích z 11. září

Asi 1200 cizích státních příslušníků - většina z nich muslimští muži arabského nebo jihoasijského původu -- bylo zatčeno během vyšetřování po útocích z 11. září. Více než 700 osob bylo zadrženo za rutinní vízové přestupky, mnoho z nich podle předpisu, který umožňuje zadržovat americkým imigračním úředníkům osoby po dlouhou dobu bez vznesení obvinění. Mnoha těmto osobám byl odepřen bezodkladný přístup k právníkovi a některé z nich zůstaly ve vazbě po dobu moha měsíců, než se je vláda rozhodla "propustit", přestože je imigrační soudci buď propustili na kauci anebo rozhodli, že mají být deportováni, anebo že "dobrovolně" odejdou ze země. Přicházely také zprávy o špatném zacházení s vězni, včetně verbálního a fyzického násilí, dlouhodobého zadržování na samotce, a svazování zadržovaných osob množstvím řetězů během návštěv či vystoupení u soudu.

Pokračovalo znepokojení nad utajováním zadržování těchto občanů. V srpnu nařídil federální soudce vládě, aby zveřejnila jména a místa zadržení u všech osob, zadržených po 11. září imigrační službou. Šlo o případ, který iniciovalo konsorcium organizací hájících lidská práva, včetně Amnesty International, podle Zákona o přístupu k informacím. Rozsudek byl pozastaven, protože se americká vláda odvolala.

V říjnu rozhodl federální odvolací soud, že vláda jednala podle zákona, když nařídila, aby se stovky deportačních slyšení odehrávaly v takzvaných "mimořádných případech" za zavřenými dveřmi. Tento proces pokračuje.

V září požádala Interamerická komise pro lidská práva, aby americká vláda přijala naléhavá "ochranná opatření" na obranu základních lidských práv osob, zadržených po 11. září, o nichž bylo rozhodnuto, že mají být deportováni.

Vyšetřování ohledně zacházení s těmito zadržovanými osobami, které zahájilo ministerstvo spravedlnosti, nebylo koncem roku 2002 uzavřeno. Součástí vyšetřování byla i inspekce podmínek ve dvou věznicích v New Jersey, které navštívila delegace Amnesty International v únoru a o nichž vydala zprávu, a ve federálním Metropolitním vazebním středisku v New Yorku, kde bylo zadržováno na izolační jednotce více než 40 osob. Úřady nedovolily organizaci Amnesty International navštívit toto středisko.

Koncem roku byla většina osob, zatčených během počátečních razií buď deportována anebo propuštěna, anebo obžalována z trestných činů, které neměly nic společného s 11. zářím anebo s "terorismem". Ministerstvo spravedlnosti oznámilo začátkem prosince, že jen 6 ze 765 osob, zadržených při imigračních raziích, je stále ve vazbě a 500 jich bylo deportováno, 134 dalších osob bylo zatčeno pro federální trestné činy a 99 jich bylo odsouzeno. List Washington Post zjistil, že alespoň 44 osob bylo zatčeno jako "materiální svědkové", avšak ministerstvo spravedlnosti neposkytlo o těchto případech žádné informace. Některé tyto osoby byly deportovány do zemí jako Pákistán, Egypt a Jemen, a vládnou obavy, že jsou zadržováni v izolaci a mučeni.

Organizace pro lidská práva a pro práva imigrantů vyjádřily znepokojení nad diskriminačními rysy nového federálního předpisu, podle něhož se musejí všichni muži nad 16 let z určitých arabských a muslimských zemí a ze Severní Koreje registrovat u imigrační služby, musejí se tam podrobit pohovorům, nechat si vzít otisky prstů a nechat se vyfotografovat. Několik stovek mužů a chlapců z Blízkého východu, kteří uposlechli výzvy k prvnímu kolu registrací v prosinci, bylo zadrženo za údajné vízové nesrovnalosti a mnoho z nich se stalo terčem tvrdého zacházení, byli zadržováni v poutech a v železech na nohy a vězněni ve studených celách bez adekvátního oblečení či přikrývek, někteří z nich byli údajně převáženi přes různá vězení, aniž by měli možnost kontaktovat právníky či příbuzné. I když byla většina z nich za několik dní propuštěna, mnoho z nich čelilo deportačním slyšením, včetně osob, které měly údajně před zatčením legální právo pobytu.

Špatné zacházení a přílišné užívání síly pracovníky bezpečnostních jednotek

Přicházely zprávy o špatném zacházení, úmrtích ve vězení a přílišném užívání síly policejními a vězeňskými pracovníky. Nejméně tři osoby zemřely po zásahu Tasery M26 -- vysokonapěťovými ochromujícími zbraněmi, střílejícími šipky, které začíná používat stále větší počet amerických policejních sil. I když většina takových úmrtí je připisována jiným faktorům, existuje znepokojení ohledně zdravotního rizika spojovaného se zbraněmi, využívajícímu elektrických šoků, i ohledně jejich možného zneužívání.

(...)

Podmínky v supermaxových věznicích

Žaloby, podané organizacemi pro lidská práva, vedly k zlepšení podmínek ve dvou supermaxových věznicích -- vysocebezpečnostních zařízeních, kde jsou vězni 23 hodin denně na samotce za podmínek snížené smyslové stimulace. Avšak v těchto vězeních je dále vězněno více než 70 000 osob a Amnesty International zastává názor, že podmínky v nich se mohou rovnat krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení.

(...)

Trest smrti

V roce 2002 bylo popraveno 69 mužů a dvě ženy, to znamená, že od doby, kdy v roce 1976 americký Nejvyšší soud zrušil moratorium na popravy, bylo ve Spojených státech popraveno 820 osob. Spojené státy i nadále porušují mezinárodní normy na užívání trestu smrti a popravují osoby, jimž bylo méně než 18 let při spáchání trestného činu i osoby, jimž se nedostalo řádného právního zastoupení. 20. června 2002 rozhodl americký Nejvyšší soud, že popravování duševně zaostalých osob porušuje ústavní zákaz "krutých a neobyklých trestů". Soud potvrdil, že "ve světovém společenství" se takové popravy "drtivou většinou odmítají".

(...)

Mezinárodní soudní dvůr

6. května informovala americká vláda dopisem generálního tajemníka OSN, že si Spojené státy nepřejí stát se účastníkem Římského statutu mezinárodního trestního soudního dvora a proto "nemají žádné právní povinnosti vyplývající z jejich podpisu z 31. prosince 2000". Během roku požádaly Spojené státy několik vlád, aby s nimi uzavřely dohodu, podle níž nepředají americké občany, obviněné z genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů novému mezinárodnímu trestnímu soudu. V některých případech americká vláda pohrozila, že odepře vojenskou pomoc zemím, které by s tím nesouhlasily. Amnesty International odsoudila takové akce jako pokusy podvrátit tuto smlouvu.