29. 5. 2003
První kruh pekla: o vzdělaných lidech, kteří "nerozliší Strausse""Na Nově sice pracují schopní a vzdělaní lidé, ale zas tak vzdělaní, aby rozeznali Johanna Strausse od Richarda, už nebývají. Ona ten rozdíl pozná bezpečně a to on [Železný] oceňoval." Antropologicky nesmírně zajímavé je ohlédnutí Andreje Halady za Vladimírem Železným a přízračnou atmosférou v televizi Nova, které vyšlo v časopise Reflex. Bolestně potvrzuje vládu podřadnosti v některých vrstvách české společnosti, kdy jsou lidé vděčni za každou civilizovanější drobnost:
Kompletní text Haladova článku v Reflexu ZDE |
Pozoruhodná jsou nízká měřítka, která, soudě podle této "sondy do českého myšlení" vládnou v určitých vrstvách české společnosti. Je samozřejmě nutno se bránit proti představě, že je to tak v ČR všude - v ČR jsou i normální lidé - vzdělaní, slušní a etičtí - o nichž, o jejich hodnotách a způsobu vystupování a jednání se však v tisku většinou nepíše, holt neukradli televizi...:) Halada ve svém článku uvažuje: "Dělat rozhovor s Vladimírem Železným bylo pro novináře vždycky výzvou stejného kalibru jako mít interview s prezidentem, premiérem nebo Stevenem Spielbergem. Něco z něj "vytáhnout", někam ho "dotlačit", získat tu "nejpravdivější" zpověď ..." Kde je soudnost? Srovnávat kontroverzního českého "televizního podnikatele", který nakonec stál své společníky skoro 30 milionů dolarů a svému státu zavinil pokutu ve výši více než 300 milionů dolarů, s lidmi, kteří snad mívají v normálních společnostech určitou autoritu, založenou na osobní integritě, to je přece docela síla. Železný nikdy neměl kalibr "prezidenta" či "premiéra", aspoň tak, jak člověk běžně chápe význam těchto funkcí z normálnějších zemí. (I když, pohlédneme-li na amerického prezidenta Bushe, tak to nefunguje ani tam. :)) Proč se čeští novináři snažili z Železného někdy něco "vytáhnout"? Neprokázal tento člověk během své téměř desetileté "kariéry", že účelově říká na veřejnosti jen to, co se mu v danou chvíli hodí, že je to demagog, člověk bez osobní integrity, spoléhající na to, že co řekne veřejnosti, mu neznalí lidé sežerou i s navijákem? Nebylo tedy snad známo, že cokoliv, co řekne, nemá žádnou komunikační hodnotu? Byli někteří čeští novináři skutečně natolik mesmerizováni touto - provinční, přízračnou - mocí, že jim chyběla soudnost? Halada píše dál:
"Lidi si [Železný] získává nejen svými schopnostmi, ale i slušným vystupováním a korektním jednáním. Maličkost: když šel po chodbě, vždycky zdravil ženy první, ať to byla obyčejná uklízečka. Právě opačné pohlaví na něho nedá dopustit, k ženám je vždy galantní a pozorný, nevtíravý a velkorysý, nechová se 'mužsky česky'. Nechci vytvářet dojem, že Andrej Halada napsal o Železném eulogii. Naznačuje ve svém článku - opatrně - že má Železný snad i některé záporné vlastnosti. Ale není tato Haladova chvála založena na strašně nízkém očekávání. Železného lidé "milovali", protože se na veřejnosti nechoval jako absolutní buran a uměl k ženě přistupovat jako k lidské bytosti? Mimochodem, ty Železného "schopnosti", o nichž píše Halada, ty spočívaly v tom, že Železný svým společníkům a svému státu nadělal astronomické výdaje? Za těch deset miliard korun Železný podle Halady "národu" vytvořil vynikající sbírku moderního malířství: :)
"Tehdy i dnes se ptám, jestli od počátku nevložil Vladimír Železný své výjimečné schopnosti do cíle, který za to nestál. "Obyčejná" komerční televize pro masy ... Jenže právě díky penězům, které Nova přinesla, vznikla ta pěkná sbírka v Dlouhé. Paradoxní. A nebyla právě výjimečná sbírka tím cílem?" Další citát z Andreje Halady: "Moje žena na Nově pracovala a zabývala se nákupem filmů a televizních pořadů. Chodila na každotýdenní porady vedení, jezdila občas s ředitelem do zahraničí na nabídkové akce a veletrhy. Vyzná se ve filmu, ale taky ve vážné hudbě a moderním umění, takže si s ním rozuměla. On si s ní občas povídal proto, že na Nově sice pracují schopní a vzdělaní lidé, ale zas tak vzdělaní, aby rozeznali Johanna Strausse od Richarda, už nebývají. Ona ten rozdíl pozná bezpečně a to on oceňoval." Bez komentáře. Pak je líčení Andreje Halady už skutečně doslova z prvního kruhu pekla:
Díky své ženě jsem se i dvakrát ocitl na každoročním únorovém plese Novy. Snad každý návštěvník si tu chtěl se Železným připít, prohodit pár slov. Některé ženy ho stíhaly, jak to ony umějí, ale muži ... Smutný pohled, jak k panu řediteli přistupovali, jak se náhle jejich osobnost vytrácela, sebevědomí prchalo, doutníky hasly. Křečovité úsměvy, jemné nahrbení v úklonu, sklenička v třesoucí se ruce. Na Železném nebylo vidět nic než chladnou společenskou masku. Moje žena vždycky říkala, že to, jak mu někteří lidé z okolí, a hlavně chlapi lezli do zadku, bylo směšné.
Na tom druhém z plesů jsme se v jednu chvíli bavili na okraji tanečního parketu s Konstancií, ředitelovou asistentkou a přítelkyní. Měla tam i svou mladší sestru. Asi osmnáctiletá, nesměle vyhlížející dívka, která byla možná poprvé pozvána do takové společnosti. Stála na parketu osamoceně, dívala se na okolní sebejisté tváře. Jedna malá holka ve velkém světě. Ředitel ten její ostych zahlédl, opustil svůj hlouček, šel k ní, uklonil se a požádal o tanec. Pár minut tancovali, on jí pak políbil ruku. Slečna zářila. Všechny vyšňořené, zralé i přezrálé dámy v sále, které by za takový tanec daly nevím co, to viděly a záviděly." Jak to, že to těm lidem nevadilo, že byli na plese u podvodníka? Ono bohatství a "sláva" (které však nakonec z vlastní kapsy uhradili čeští daňoví poplatníci) dokážou zaplácnout všechno? Jak to, že českým politikům a bavičům nevadilo cpát se do Železného televize, ačkoliv museli vědět, na jak pochybných etických i majetkových základech je vybudována? Poslouchal jsem o minulém - svátečním - britském prodlouženém víkendu v britském rozhlase adaptaci klasického amerického románu F. Scotta Fitzgeralda Tender is the Night (Něžná je noc). Je to dramatický příběh o pochybných zbohatlících. Nejprve, na povrch, vypadají slavně - a pak se ukáže... Všechno už bylo napsáno a všechno už bylo odhaleno. Jen v ČR, zdá se, se - v některých kruzích - znovu a znovu přehrávají banální verze zápletek z klasické světové literatury. A někteří lidé jsou jimi stále mesmerizováni. Možná je to tím, že nečtou a dívají se - na televizi Nova. :) |