Dokud byla americká ekonomika v rozkvětu a dolar byl silný, makroekonomické problémy eurozóny to skrývalo, napsal včera v týdeníku Observer William Keegan.

Hlavním tímto problémem je, že eurozóna trpí nedostatkem poptávky. Evropská hospodářská politika, rozpočtová i měnová, je už delší dobu příliš restriktivní.

Dokud však nabízely Spojené státy světu svá odbytiště, a tím se nedostatek poptávky kompenzoval, obrovský rozsah tohoto problému nebyl tak zjevný.

V druhé polovině devadesátých let rostla americká ekonomika ročně přibližně o 4 procenta.V letech 2001 a 2002 tento růst poklesl o více než polovinu na 1,3 procenta. Ze zkušeností vyplývá, že po ekonomickém boomu konce devadesátých roků bude zřejně trvat mnoho let, než se obnoví důvěra investorů v americké hospodářství.

Americký prezident Bush se nyní americké hospodářství zoufale snaží oživit. Podporuje rozhodnutí americké federální banky snižovat úrokové míry (hlavní americká úroková míra poklesla nyní až na 1,25 procent), daňovými škrty a americký ministr financí John Snow nyní v podstatě vyhlásil ostatnímu světu a zejména eurozóně měnovou válku.

Pokud byl dolar silný a euro bylo slabé, eurozóna se dokázala úspěšně vyhnout důsledkům vlastní deinflační politiky. Nyní však euro výrazně posílilo a dosáhlo vůči dolaru až své původní hodnoty z roku 1999, totiž, 1,17 dolaru.

Slabé euro (v červnu 2001 pokleslo až na 0,85 dolaru) bylo nesmírně výhodné pro firmy v eurozóně, protože jim umožňovalo vyvážet své výrobky mimo eurozónu za nízké ceny a umožňovalo jim také úspěšně v eurozóně konkurovat dovozům ze zahraničí, které byly drahé, protože byla jejich cena uváděna v dolarech.

Nynější výrazný pokles hodnoty dolaru je však právem považován za nutné opatření, které koriguje vážnou nerovnováhu ve světové ekonomice. Spojené státy sice vyprodukovaly od poloviny devadesátých let dvě třetiny veškerého světového hospodářského růstu, avšak uspokojují své spotřební zvyky tím, že si od ostatního světa vypůjčují 1,5 miliardy dolarů denně.

Je velmi podivné, zdůrazňuje Keegan, když si nejmocnější světová ekonomika vypůjčuje od ostatních zemí světa tak obrovské finanční prostředky. Ve snaze tento problém řešit byla loni hodnota dolaru snížena vůči hlavním světovým měnám o 14 procent.

Hlavní dopad této dolarové devalvace pocítilo euro. Jeho hodnota výrazně stoupla a to drasticky ztížilo situaci francouzských a německých vývozců právě v době, kdy je německé hospodářství v recesi a francouzské se jí blíží.

Podle pozorovatelů hrozí německému hospodářství deflace. To znamená klesání cen - a rozhodnutí spotřebitelů nenakupovat a počkat, protože zanedlouho bude zboží levnější. Takové čekání na levnější ceny vede k drastické hospodářské stagnaci. Je velmi obtížné se z tohoto začarovaného kruhu dostat ven.

Americký ministr financí Snow se však o minulém víkendu na zasedání ministrů financí skupiny G7 ve francouzském Deauville vyjádřil, že devalvace amerického dolaru "pomohla americkým vývozcům" a že dosavadní devalvace dolaru byla dosud "jen mírná".

Toto prohlášení se podle Keegana rovná americkému vyhlášení měnové války světu. Pozorovatelé varují: " Průmyslové ekonomiky mají přebytek výrobních kapacit a některé jsou přímo ohroženy deflací. Tvůrci státní finanční politiky jsou v pokušení využívat měnových kursů ve snaze maximalizovat svůj podíl na zjevně nedostatečné globální poptávce." - Jinými slovy, státy se snaží devalvovat svou měnu, aby bylo pro jejich vývozce lehčí uplatnit se při vývozní konkurenci. Taková výhoda však funguje pouze zpočátku, pro toho, kdo devalvuje první, protože pak se k devalvaci připojí i další státy a měny.

Američané podle britského komentátora přikročili ke konfrontační devalvaci dolaru nyní proto, že jsou frustrováni tím, že Evropa nemá řádnou politiku, která by stimulovala poptávku. Americký ministr financí Snow konstatuje: "Zdravá globální ekonomika potřebuje celou řadu motorů, které stimulují růst. Naši partneři ve skupině G7 (polovina z nich v eurozóně) musejí okamžitě podniknout kroky na stimulaci své ekonomiky a vytváření pracovních příležitostí."

Hlavním problémem v Evropě totiž je Pakt o stabilitě a [hospodářském] růstu, který vážně omezuje fiskální politiku evropských vlád, a to, že evropská ústřední banka ještě stále bojuje v už dávno minulé inflační válce. Ekonomové varují, že rychle rostoucí hodnota eura povede k tomu, že v eurozóně vznikne dlouhé období hospodářské stagnace. Situace je vážná.