Více než dvě stovky mírových aktivistů, ekologů, hippies, anarchistů, feministek, ale i "obyčejných" lidí se sešlo v neděli 26. ledna na pražském Václavském náměstí, aby protestovali proti možné válce s Irákem. Shromáždění se zúčastnili i mnozí z Američanů, žijících v Praze. Jejich přítomnost byla viditelná i na transparentech, kde se mísila čeština s angličtinou. Akci nepořádala žádná organizace, sešli se na ní zkrátka lidé, kteří nesouhlasí s chystanou válkou, které by se měli účastnit i čeští žoldáci. Tento termín používám záměrně, neb vystihuje pravou podsatatu zapojení Armády České republiky do této války - není to čestná obrana vlasti, ale "práce" za peníze, za krvavé peníze.

Jediný nesouhlas demonstrantů vyvolalo několik provokujících občanů Iráku, kteří přinesli na Václavské náměstí transparenty, vlajky Iráku a portréty Saddáma Husajna. Jejich přítomnost i dialog s policií natáčeli z uctivého povzdálí dva arabští kameramani s poněkud neprofesionálním vybavením. Po domluvě policie ale Iráčané své transparenty srolovali a shromáždění opustili. Kameramani se vytratili též...

I anarchisté v průběhu demonstrace skandovali protiválečná hesla, aniž se museli "zakuklit", což je potěšitelná změna... Demonstrace prošla Starým městem a přes Karlův most až k ambasádě USA, kde dvě iniciátorky předaly květiny a petici. Její text česky přečetl "radikální feminista a teoretik chaosu" Mirek Vodrážka. Vzhledem k "pacifistickému charakteru" akce se nestal ani žádný incident s hozenou lahví či jiná provokace, která by umožnila policistům jakýkoliv zákrok.

Uniformovaná i neuniformovaná policie, která shromáždění doprovázela, zachovávala klid a odstup. Množství podivných postav se oproti jiným podobným akcím kupodivu snížilo na rozumnou míru, umožňující jim sice pasivní monitorování průběhu akce, ale nenarušující demonstraci žádnými provokacemi či perlustracemi jejích účastníků.

To je oproti minulým letům potěšitelný vývoj. Možná dospějeme i do situace, kdy budou na každou nahlášenou demonstraci stačit pouze čtyři příslušníci pořádkové policie, několik policitů usměrňujících dopravu a případná pohotovost dalších dvaceti uniformovaných policistů pro případ násilného střetu s "anti-demonstrací". Média se uklidní, ta krvelačná si najdou jinou zábavu a začne se více diskutovat o odlišných názorech demonstrantů, nikoliv o "očekávaných střetech s policií".

Kontrarozvědka by už konečně mohla zprofesionalizovat svůj operativně-analytický tým a pak se možná spolehne ve věci "levicového terorismu" na veřejně dostupné informace ze stránek aktivistických uskupení či monitoring médií a začne dělat konečně trochu užitečnější práci. Plýtvání lidskými silami i technikou platíme totiž my všichni ze svých daní. Zbytečně. Kolosální úlety policie i tajné služby (např. 800 policistů na demonstraci deseti nacionalistů na Staroměstském náměstí proti NATO) také. Hučínovský syndrom v BIS už snad konečně vymizel a tak nic nestojí v cestě ani polidštění policie...

Alexander Stich byl specializací jazykovědec, odborník na český jazyk, avšak jeho erudice zasahovala do mnoha oblastí bohemistiky, včetně literárního studia; zejména se zabýval barokním obdobím v české literatuře. Poukazoval výmluvně a přesvědčivě na to, že konveční pojímání tzv. "doby temna" je stereotypní a není založeno na skutečném studiu primárních zdrojů. Hovořil na toto téma s obrovským nadšením a erudicí (v Britských listech naleznete transkripty magnetofonového záznamu dvou jeho charakteristických přednášek, prezentovaných spatra, zde, zde a zde) a po pádu komunismu v důsledku svého nadšení kolem sebe dokázal shromáždit skupinu nesmírně schopných, inteligentních a vzdělaných mladých lidí, kteří udělali v daném oboru spoustu důležité práce. Alexander Stich za sebou zanechává rozsáhlou bibliografii; mimo jiné se podílel i na vynikající učebnici české literatury Česká literatura od počátků k dnešku (autoři Jan Lehár, Alexander Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý, Lidové noviny, Praha, 1998), zajímavý je například jeho nedávno vydaný soubor článků Od Karla Havlíčka k Františku Halasovi, Torst, Praha 1996.)

V období normalizace byl Alexander Stich perzekvován; dlouhá léta nesměl vyučovat na Karlově univerzitě a pracoval jako jazykový korektor v jednom pražském vydavatelství. Období od roku 1989 se stalo bez nadsázky vrcholnou dobou v jeho životě. Byl to showman v tom nejlepším slova smyslu, který dokázal to, co uměl a znal, zprostředkovat lidem kolem sebe zajímavě, provokativně a takovým způsobem, že v nich vyvolal k danému předmětu absolutní nadšení.

Pohřeb se koná ve čtvrtek 30. ledna 2003 v 9 hodin ve Velké síni krematoria v Praze - Strašnicích.

Přetiskuji na počet Alexandra Sticha text, který jsem poprvé publikoval v Britských listech dne 12. 9. 1997 (viz zde).

Tak argumentoval ve svém posledním pravidelném sloupku v listě Guardian (anglicky viz zde) Ian Buruma, který se nyní stěhuje z Británie do Spojených států. Buruma ve svém sloupku - právem - ostře nesouhlasí se stereotypními, přehnanými kritiky USA a Izraele.

V pondělí a v úterý vysílal digitální televizní okruh BBC 4 dvojdílný dokumentární film reportéra Bena Andersona, který se inspiroval loňským výrokem amerického prezidenta Bushe o zemích v ose zla. Jediné, co novináři BBC zjistili, že tyto země mají společného, bylo to, že do všech bylo možno cestovat jako turista na základě turistického víza. Ben Anderson se tedy vydal do Iráku, do Íránu, do Severní Koreje, do Libye do Sýrie a na Kubu s turistickým pasem a skrytou kamerou.

Z dvojdílnému filmu (chceme se k němu ještě vrátit podrobněji) vyplynulo, že situace v jednotlivých diktaturách se značně odlišuje, ale že v nejhorších z nich jsou obyčejní lidé opravdu vystaveni teroru a utrpení a svět by se měl zasadit (i když tuto myšlenku film otevřeně neobhajoval) za svržení těchto hrůzných režimů. Potíž je, konstatoval reportér, že od té doby, co začal George Bush tyto režimy kritizovat, získali jejich vražední představitelé určitou míru podpory, neboť lidem jde na nervy "americký imperialismus".

Nejhorší situace byla v Íránu. Tam je sice demokraticky zvolený prezident, ale nemá moc a zemi terorizují kněží, stará garda z doby ajatolláha Chomejního.

Lidé v Íránu měli opravdu strach, báli se mluvit s cizinci. Jediným způsobem, jak je s nimi možno komunikovat, je na internetu - v internetových chatrooms hovoří otevřeně a anonymně o obrovské míře útlaku v Íránu. Reportér byl v Íránu zatčen a vězněn sedm dní. Tajná policie z něho chtěla vynutit přiznání, že je špiónem pro MI5, jehož úkolem je dokázat, že Írán má vazbu na organizaci al Qaeda. Kdoví, co se stalo studentům, s nimiž se reportér pokoušel hovořit v době, kdy do místnosti vtrhla tajná policie.

V Iráku nechal Saddám Husajn uvěznit a mučit dokonce i syny svého ministra zahraničí a náměstka premiéra, takže tam skutečně vládne strach. I nejbližší Saddámovi spolupracovníci s ním spolupracují jen kvůli strachu, byli zlomeni. Jestliže Saddáma Američané svrhnou inteligentním způsobem, všichni to v Iráku budou podporovat.

(Film jsme avizovali - s odkazy na zdroje v angličtině - v BL už zde)

"K seznamu společenství, jejichž osudem bude odplynout europisoárem historie, musíme připsat Evropskou unii a francouzskou Pátou republiku. Jedinou otázkou je, jak chaotický bude jejich rozklad."

Řeknete si, že politikům o nic takového nejde. Budete si o mne myslet, že jsem snílek, když něco takového očekávám. Ne, nejsem snílek, dávno nežiji ve světě snů. Realita každého dne mne naučila, že se nesnažím obracet ke snům: vyžaduji naopak jasné odpovědi, a tvrdím, že mám právo se ptát a právo znát odpovědi! Občané České republiky mají právo vědět, kdo s nimi hraje hru na slepou bábu!

Pokud jste si povšimli, že internet reaguje nějak pomalu, nespletli jste se. Od soboty ochromuje internetové servery, které používají operační systém Windows firmy Microsoft, virulentní virus jménem Slammer. Došlo k tomu už podruhé za posledního půldruhého roku. Pro Microsoft je to trapná záležitosti, protože se snaží prodávat svůj SQL server, jenže méně než polovina světových serverů je od společnosti Microsoft. Po nynějším útoku bude prodej těchto serverů pro firmu Microsoft obtížnější.

Objevují se dohady, že jšlo možná o pokus o teroristický útok na světové počítačové sítě, jenže nikdo dosud nezjistil, kdy by za útokem mohl být. Nejvíce byly postiženy Spojené státy, kde přestalo např. fungovat 13 000 bankomatů Bank of America. Pět ze třinácti "root serverů", bylo zahlceno zprávami z virem postižených počítačů, jichž bylo prý v určitou dobu více než 22 000. Provoz na internetu se zpomalil a byla postižena i emailová pošta. V Jižní Koreji zkolabovali někteří internetoví provideři - tedy, abychom byli přesní - jejich servery...

(Podrobnosti v angličtině viz např. zde.)

Z průzkumů mínění voličů, uskutečněného při odchodu z volebních místností, zdá se, vyplývá, že vládnoucí strana Likud izraelského premiéra Ariela Šarona vyhrála všeobecné volby. Strana Likud zřejmě zdvojnásobila své zastoupení ve 120 členném parlamentě a získala 36 křesel. Izraelská strana práce utrpěla nejhorší porážku ve své historii přišla o osm ze svých dosavadních 25 křesel. Odmítá však jít s pravicovou vládou Ariela Šarona do koalice.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde)

Poprvé řekl Jack Straw, britský ministr zahraničních věcí, v rozhovoru v britském rozhlase v úterý ráno, že Irák "konkrétně porušil" rezoluci OSN, požadující, aby odzbrojil. Pokud by Rada bezpečnosti OSN s tímto Strawovým názorem souhlasila, znamenalo by to podle rezoluce 1441 pro Irák vážné následky.

"Podle zpráv, které jsme dodneška obdrželi, Irák znovu konkrétně [rezoluci] porušil," řekl Straw v britském rozhlase. "Takže je to pro Irák velmi vážné."

Rezoluce požaduje, aby Bagdád nečinil žádná nepravdivá prohlášení ani opomenutí při deklarování svých zbraní a spolupracoval při realizaci rezoluce. "Situace je velmi vážná. Myslím, že většina lidí, kteří nejsou seznámeni s informacemi o chování Iráku byli velmi šokováni tím, co zjistili ze zprávy pana Blixe," dodal Straw.

I Spojené státy nyní zahájily diplomatickou a politickou kampaň ve snaze přesvědčit americké občany a skeptické spojence, že nemá smysl poskytovat Saddámu Husajnovi další čas k tomu, aby odzbrojil.

(Podrobnosti v angličtině jsou např. zde a zde.)

Rusko, které dosud požadovalo diplomatické řešení irácké krize, nyní dalo najevo, že přitvrdí svůj postoj vůči Iráku, pokud bude Bagdád bránit práci zbrojních inspektorů OSN. Po pondělní zprávě Hanse Blixe, která kritizovala Saddáma Husajna za to, že se zbrojními inspektory nespolupracuje dostatečně aktivně, signalizoval ruský prezident Vladimír Putin, že není vyloučeno, že se postoj Ruska v otázce Iráku změní. To je důležité, protože Rusko má v Radě bezpečnosti OSN právo veta.

"Pokud začne Irák dělat inspektorům problémy, Rusko by mohlo změnit svůj postoj a souhlasit se Spojenými státy s novými, tvrdšími akcemi Rady bezpečnosti OSN," konstatoval Putin během návštěvy na Ukrajině.

Putinovy nynější výroky jsou překvapením, vzhledem k tomu, že dosud opakovaně Rusko vystupoval proti užití síly proti Iráku. Avšak Putin stále zdůrazňuje, že vojenské akce proti Iráku musí schválit Rada bezpečnosti OSN.

Nakladatelství Carpe diem vydá v nejbližší době první svazek ze čtyřdílných Spisů Miroslava Holuba. Čtenáři tak dostanou do rukou vůbec poprvé komplet všech patnácti sbírek světoznámého spisovatele, jenž čítá více než 1050 stran. V letošním roec by měl vyjít rovněž druhý svazek Spisů věnovaný Holubovým cestopisným prózám.

Na tři petice proti válce vůči Iráku upozorňuje Darius Nosreti a doporučuje, aby je lidé podepsali a předali povědomí o nich dál:

1. Petice NIKOLIV NAŠÍM JMÉNEM, kterou inicioval mimo jiné i prof. Keller a Milan Nápravník, plný text petice je i v archivu Britských listů
2. NO to Bombing Iraq (anglicky)
3. Petice Hnutí za přímou demokraci Válka - NE mým jménem !

Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí.

Téměř každá kniha o Husovi užívá tohoto výroku jako epigrafu. Toto slovo se neustále znovu a znovu objevuje v českých textech a interpretacích historie a je dalším charakteristickým rysem Jana Husa, který je považován za nesmírně důležitý. Samotné motto České republiky je "Pravda vítězí", je to zkrácená verze husitského hesla Pravda vítězí nade vším. Na fotografii otištěné na titulní stránce knihy Ladislava Holého je socha svatého Václava na Václavském náměstí v roce 1989, obklopená demonstranty, kteří nesou transparent, na němž je toto motto napsáno velkými písmeny. Kniha od Alfreda Thomase The Labyrinth of the Word: Truth and Representation in Czech literature (Labyrint světa: Pravda a představy v české literatuře) Mnichov, Oldenbourg, 1995, interpretuje českou literaturu a historii v tom smyslu, že je touto myšlenkou česká literatura a historie hluboce ovlivněna. Thomas poukazuje na to, jak představa, že pravda vítězí, vytváří dojem, že má nositel této pravdy moc. Apel národního obrození na nacionalistickou pravdu seberealizace, komunistická víra v dogmatickou historickou pravdu a správnost socialismu, a postkomunistická víra, že se sametovou revolucí Česká republika navrátila na pravou cestu demokracie, to všechno projevuje tuto tendenci.

Tento pojem pravdy nalezl svého nejnovějšího zastánce ve Václavu Havlovi. V "Moci bezmocných" Havel definuje tuto moc přesně jako "život v pravdě". Toto slovo se v české historii znovu a znovu navrací -- česká historie se tak téměř podvědomě modeluje prostřednictvím výroku, který vyslovil Hus.

Tato "pravda" je ve skutečnost apel na to, abychom věřili v transcendentno, v "onen svět". Alfred Thomas používá Foucaulta k tomu, že spojuje tuto myšlenku majetnictví pravdy s mocí, a česká historie poskytuje velké množství pozoruhodně přesvědčivých příkladů tohoto přístupu -- dokonce i na první pohled bezmocní lidé mají moc, jak to popisuje Havel, když se "dají na stranu pravdy". Husova pravda však není ona dočasná a politická pravda hašteření na koncilu v Kostnici, je to Boží pravda, která překračuje hranice času i prostoru, světská moc na ni nemá vliv. Toto je také model nadšeného buditele, který realizuje "velkou historickou pravdu" seberealizace národů. Toto je Masarykova rétorika, když hovoří Masaryk o národním obrození a o projektu československé nezávislosti. (Viz: Jan Hus: naše obrození a naše reformace, 1910.) Toto je komunistická orientace vůči historii i orientace disidentů vůči lidským právům, toto je pravda reformace i protireformace vůči Bohu.

Je zřejmě možné připsat zjevný naivní idealismus Havlových projevů po pádu komunismu v roce 1989 skutečnosti, že poststrukturalismus, jak se vyvinul v západní Evropě, zejména ve Francii a v Americe od šedesátých let, byl v Československu neznámý. Havlovy apely na transcendentní historickou pravdu znějí našim uším anachronisticky právě proto, že jsme byli naučeni, abychom takovým výrazům nedůvěřovali.

Navzdory tomu, co neustále opakují někteří západní politikové, Saddám není Hitler a plánovaná válku proti Iráku se má vést kvůli ropě, argumentoval včera v deníku Independent znalec Blízkého východu, čelný světový novinář Robert Fisk.

Súhlasil prezident Putin s možnosťou vrátenia Kurilských ostrovov Japonsku aspoň v dlhodobej perspektíve alebo operoval len nič neznamenajúcimi protokolárnymi vyhláseniami? Je Koizumi ochotný a pripravený pomáhať príchodu japonských investícií do ruskej ekonomiky už pred vrátením ostrovov alebo dal zdvorilo Putinovi najavo, že pokiaľ nebude vyriešený teritoriálny problém, nebudú ani "peniaze"?

Súdiac podľa tonálnosti rusko-japonského dialógu, strany sa maximálne usilujú neuraziť jedna druhú, ale zároveň nesľúbiť niečo, čo by mohli neskôr ľutovať. Znakov pozornosti bolo preukázaných viac než dosť. Len návšteva japonského premiéra v Chabarovsku jasne demonštruje záujem Tokia zúčastniť sa na rozvíjaní ekonomiky Ďalekého východu.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník. Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet č.: 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s. Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1. Variabilní symbol pro příspěvky 2002 (ti, po nichž chce banka konstantní symbol, mohou použít 0558).Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.