Rozhodne-li se ministr kultury, že zruší dotace, a tedy publikačníj možnost, pro jediné existující české literární časopisy, vyvolává to celou řadu otázek. Je na tom česká literatura dvanáct let po pádu komunismu skutečně tak špatně, že už o její podporu nejeví zájem ani český ministr kultury? Co to svědčí o roli literatury v současné české společnosti? I kdyby ministr kultury učinil nyní zrušením literárních dotací nekompetentní a na rozsáhlejší racionálnější analýze zřejmě nezaložené rozhodnutí, mohl by si něco takového dovolit ve společnosti, v níž literatura hraje normální roli? A co to je normální role v dnešních společnostech, kde má obrovský vliv audiovize? (Avšak v Británii nebo v Německu se stále hodně kupují knihy...)

Jestliže pan ministr kultury může jedním škrtem pera zlikvidovat literární časopisy a národu je to jedno, nenastoluje to vážné otázky o roli literatury v této společnosti? Jsou časopisy Tvar a Host skutečně dobré, anebo to byly jen státem dotované nástroje určitých esoterických skupinek, které si publikací svých textů v těchto časopisech za státní peníze hověly jen svým vlastním, často značně odtažitým zálibám? Kdo to posoudí v zemi, kde byly kulturní elity vážně ochromeny a nestranné povědomí o kvalitě (víceméně) neexistuje, vládne jen relativismus a prosazování různých skupinových, partikulárních zájmů, často na úkor zájmu veřejného? (Např. tzv. "Literární noviny", které mají také nyní přijít o ministerskou dotaci, dostávaly státní peníze jen proto, aby si z financí daňových poplatníků mohli tisknout Jakub Patočka a jeho kamarádi texty, prosazující jednostranně jejich politický a ekologický aktivismus - uznávám, že případ Literárních novin je mezi českými literárními časopisy trochu extrémní příklad.)

Anglický výraz pro takovéto postoje je "self-indulgence" - je to postoj, neukázněně hovějící jen sobě samému. Vím, že se může zdát neférové vznášet tyto otázky zrovna ve chvíli, kdy je, jak se zdá, ohrožena sama existence posledních, už tak slabých, českých literárních časopisů.

Jenže tyto otázky musejí být vzneseny. Proč jsou české literární časopisy tak slabé? Je to skutečně jen proto, že "nám, spisovatelům a literárním odborníkům, v ČR už nikdo nerozumí, lidé nechápou vysokou kvalitu toho, co produkujeme"? Nemá "intelektuál", který - údajně - má vyšší vzdělání a vidí dál než "obyčejný občan", povinnost hovořit k normálním lidem jazykem srozumitelným a sdělovat jim nové věci, o nichž nevědí, ale které jsou důležité, tak, aby je to zaujalo? Je skutečně pravda, že lidi v ČR jsou tak pitomí, že už je zajímá jen bulvár? Nemá "intelektuál" povinnost pokorně, srozumitelně a zajímavě sdělovat ostatním lidem i složité myšlenky? Nedostaly se české literární časopisy do nynější krize (Revolver Revue a další periodika jsou ve stejné situaci) jen proto, že si hrají na svém izolovaném kavárenském písečku, aniž by se pokoušely o interakci s normální společností? Proč to čeští "intelektuálové" neumějí?

Možná je tomu trochu jinak, než jak píše Katie Murphy. Buďme provokativní: Možná, že Pavel Dostál už dávno ví, že literární časopisy, které dosud musel dotovat, jsou pro společnost irelevantní, a využil povodňové krize jen jako záminky, aby se jich konečně zbavil. Proč má Tvar jen 1500 předplatitelů? Proč se literární časopisy nepokoušejí proniknout do středních škol a na univerzity? Proč nevzniká úsilí učit žáky a studenty ve školách tak, aby si uvědomovali, že i inteligentní literatura má pro společnost stále význam. Anebo ten význam už nemá? Anebo všichni čeští spisovatelé (s výjimkou Michala Viewegha :)) píší špatně?

Myslím, že nestačí, začít vykřikovat: "My jsme čeští intelektuálové, co slovo, které vyjde z našich úst, to je perla, společnost má povinnost naše výplody dotovat a my sami - protože jsme přece elita - při tom budeme v různých komisích rozhodovat, co je kvalita." To je syndrom veřejnoprávní České televize. (Vzpomeňme na bezbřehé "intelektuálské" žvanění v pořadu Katovna.)

Spisovatel Ivan Klíma prozradil na pondělním pražském večeru pro zahraniční bohemisty, do jaké míry dosud žije v tomto zřejmě už dávno minulém světě. Zmínil se o tom, že impérium Sazka zabránilo svým neformálním vlivem vzniku konkurenční firmy Eurolotto, která měla dotovat kulturu. Vyjádřil zklamání, že "kulturní obec se proti tomu nepostavila dostatečně energicky". Má se však proti korupci ve společnosti skutečně stavět "kulturní obec"? A to mají jít její příslušníci demonstrovat na Václavské náměstí? Korupci snad má vyšetřovat policie?

Klímova elitářská představa, že lidé mají uznávat národní "kulturní elity" a sedli by si na zadek jenom proto, že nějaký spisovatel proti něčemu protestuje, je myslím v dnešní době už hodně zastaralá, a to nejen v ČR, ale i v celé Evropě. Spisovatel nemá suplovat roli zachránce národa, nemá na ni ani nárok, jen z toho titulu, že je to spisovatel.

Svět je dnes daleko pluralitnější a otevřenější, než tomu bylo kdysi, kdy Evropě vládly až diktátorsky společenské a kulturní elity vyvolenců. (Ano, tato demokratizace přichází většinou pod oním prokletým "americkým" vlivem.) Dnes se musejí všichni ve veřejné diskusi z toho, co dělají, nazájem zodpovídat. Nikdo nemá patent na rozum a ani patent na nekonečné financování.

Krize literárních časopisů by měla vyvolat diskusi o jejich roli i o roli literatury v ČR. Proč se dvanáct let po pádu komunismu dostala česká literární obec do tak nezáviděníhodné situace?